7 C 173/2025-53 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 26. 8. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 33 388 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, uzavřené dne 29. 8. 2023 mezi právní předchůdkyní žalobkyně – společností , právnická osoba, ., IČ , IČO, , , adresa, a žalovaným, na základě které právní předchůdce žalobkyně dle žaloby poskytl žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. Celkovou částku poskytnutého úvěru se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti, celkem se zavázal uhradit částku 27 888 Kč. Poslední splátku byl žalovaný povinen uhradit nejpozději do 29. 10. 2024. Poslední splátka ze strany žalovaného byla uhrazena dne 30. 8. 2023 ve výši 2 000 Kč. Dnem následujícím po marném uplynutí lhůty pro úhradu další řádné splátky vzniklo právnímu předchůdci žalobkyně právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkového dlužné částky, která činila na jistině úvěru 13 974,23 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 660,80 Kč, úhradě za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 6 817 Kč, úhradě za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 1 928,83 Kč a úhradě za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště 2 507,14 Kč. Následně nebylo žalovaným nic uhrazeno. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 12. 3. 2025 byla pohledávka za žalovaným postoupena na současnou žalobkyni, a to s účinností ke dni 25. 3. 2025. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno.2. Soud usnesením ze dne 10. 9. 2025 vyzval žalobkyni, aby doplnila svá tvrzení obsažená v žalobě o skutečnosti prokazující, že právní předchůdce žalobkyně řádně před poskytnutím úvěru zkoumal úvěruschopnost žalovaného (soud z důvodu stručnosti na citované usnesení čj. 7 C 173/2025-29 odkazuje). Zároveň byla žalobkyně poučena dle ustanovení § 118a o. s. ř.3. Žalobkyně žalobu doplnila podáním doručeným soudu dne 30. 9. 2025 a 23. 10. 2025. Uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně splnila svou zákonnou povinnost a s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy a jejich ověření doklady od žalovaného a nahlédnutím do veřejných registrů, tj. NRKI, BRKI, SOLUS a insolvenčního rejstříku. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly zaznamenány v žádosti o úvěr a byly ověřeny doklady uvedenými v části „Doložení příjmu žadatele“, konkrétní pracovní smlouvou a výplatními páskami. V žádosti žalovaný uvedl, že je od 1. 4. 2023 na dobu neurčitou zaměstnán u společnosti , právnická osoba, ., IČ , IČO, , výše jeho měsíčního příjmu činila 32 699 Kč, výše jeho výdajů 10 822 Kč. Použitelný měsíční příjem byl vypočten na částku 21 877 Kč. V žádosti dále žalovaný uvedl, že bydlí u rodičů, je ženatý a nemá vyživovací povinnost vůči dalším osobám. Příjmy žalovaného byly zkoumány dle výplatních pásek a výdaje žalovaného byly zkoumány z výpisů z bankovního účtu. Žalobkyně dále uvedla, že po uzavření smlouvy žalovaný uhradil dne 30. 8. 2023 částku 2 000 Kč. Na podané žalobě trvala.4. Žalovaný se i přes výzvu soudu k žalobě nevyjádřil.5. K soudem nařízenému jednání dne 30. 10. 2025 se žalovaný bez omluvy nedostavil. Zástupce žalobkyně uvedl, že žalobkyně na podané žalobě trvá, odkázal na žalobu a její doplnění a na v řízení předložené důkazy. S ohledem na nepřítomnost žalovaného navrhl vydání rozsudku pro zmeškání. Soud shrnul důvody nevydání rozsudku pro zmeškání. Dále zástupce žalobkyně uvedl, že pokud bylo soudem zmiňováno, že v žádosti o úvěr v kolonce doložení příjmu není zatržen výpis z bankovního účtu, tak uvedl, že se jednalo o otázku příjmů, nikoliv výdajů. Soudce konstatoval, že sama žalobkyně opakovaně ve svých vyjádřeních uvedla, že výdaje žalovaného zkoumala i z předložených výpisů z účtu. Z žádosti o úvěr se nepodává, že by nějaký výpis z účtu byl žalobkyní předložen a ani přes opakovanou výzvu soudu, žalobkyně žádný výpis z účtu nepředložila, ač se na něj opakovaně odvolávala. Žalobkyně nepřišla s žádnými dalšími skutkovými tvrzeními a ani neoznačila žádné další důkazy. I přes prezentovaný názor soudu měla za to, že úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána dostatečně. Z podaného doplnění žaloby dle žalobkyně vyplynulo, že se žalobkyně dostatečně věnovala otázkám příjmovým i výdajovým, z výpočtu příjmů a výdajů žalobkyně dovodila, že žalovaný bude schopen úvěr řádně splácet.6. Z žádosti o úvěr ze dne 29. 8. 2023 vyplynulo že, žalovaný před poskytnutím úvěru žádal o úvěr ve výši 30 000 Kč, uvedl, že je od 1. 4. 2023 zaměstnán, doložil výplatní pásku a pracovní smlouvu, výdaje uvedl ve výši 10 822 Kč a čistý použitelný měsíční příjem uvedl ve výši 21 877 Kč, mzdu od zaměstnavatele uvedl ve výši 32 699 Kč. Dále žalovaný uvedl, že žije u rodičů, je ženatý, nemá žádnou vyživovací povinnost, má základní vzdělání, nemá bankovní účet a předložil občanský průkaz.7. Ze smlouvy o úvěru číslo , hodnota, ze dne 29. 8. 2023 uzavřené mezi společnosti , právnická osoba, . a žalovaným soud zjistil, že žalovanému byl poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti s využitím služeb obchodního zástupce, což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal uhradit dlužnou částku ve 14 splátkách ve výši 1 992 Kč, celková dlužná částka splatná dlužníkem byla ve výši 27 888 Kč, celkové náklady spotřebitelského úvěru ve výši 12 888 Kč.8. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025, účinné ke dni 25. 3. 2025, seznamu postoupených pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 2. 4. 2025 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na současnou žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován.9. Z předžalobní výzvy ze dne 17. 7. 2025 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného informovala o postoupení pohledávky a vyzvala jej k úhradě dlužné částky ve výši 37 234,20 Kč, a to nejpozději do 1. 8. 2025 s poučením, že v případě jejího neuhrazení bude tato vymáhána soudní cestou. Dle předloženého podacího lístku byla předžalobní výzva žalovanému odeslána téhož dne.10. Z předložené pracovní smlouvy bylo zjištěno, že žalovaný byl zaměstnán v době poskytnutí úvěru u společnosti , právnická osoba, . na dobu neurčitou. Z výplatní pásky za měsíc květen 2023 bylo zjištěno, že čistý příjem žalovaného činil 36 074 Kč.11. Podle § 2395 zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 86 odst. 1,2 zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebitel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním a sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tento přesah do právního postavení širokého okruhu osob potažmo společnosti jako celku způsobuje, že chování věřitele, který řádně neprověří úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytne, je zjevným narušením veřejného pořádku. Tyto závěry aproboval i Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž poukázal i na další veřejnoprávní souvislosti, povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele.14. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.15. Je věcí žalobkyně (respektive její právní předchůdkyně), jakým způsobem