7 C 214/2025-43 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu ve Svitavách dne 14. 10. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 26 700 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 19. 3. 2024 pod číslem , hodnota, . Žalobkyně uvedla, že úvěry poskytuje prostřednictvím webové stránky , internetové stránky, , na které si žalovaný vybral dle své vlastní volby dostupné parametry úvěru. Žalobkyně uvedla, že žalovaný poskytl žalobkyni před poskytnutím úvěru výpisy ze svého bankovního účtu či případně výplatní pásky, dále byl žalobkyní žalovaný lustrován ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Na základě uvedených skutečností žalobkyně neměla důvodné pochyby ohledně platební schopnosti žalovaného a byla mu schválena žádost o poskytnutí úvěru.2. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr převodem na bankovní účet žalovaného číslo , č. účtu, s uvedením variabilního symbolu číslo , hodnota, , jenž odpovídá rodnému číslo žalovaného. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni poskytnutý úvěr ve výši 30 000 Kč spolu se smluvním úrokem ve výši 40 % měsíčně z jistiny. Úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou, žalovaný měl tento splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději do 18. dne v měsíci, úrok přirostlý za uplynulé období. Jistinu úvěru mohl žalovaný splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy. Dle žaloby se žalovaný dostal do prodlení se splácením, proto došlo k zesplatnění úvěru ke dni 22. 7. 2024 a žalovaný byl opakovaně upomínána k úhradě dlužné částky. Žalovaná částka je tvořena jistinou ve výši 15 000 Kč, smluvním úrokem ve výši 6 000 Kč a sjednanou smluvní pokutou ve výši 5 700 Kč. Žalobkyně se dále domáhala přiznání úroku z prodlení ve výši 12,75 % z částky 21 000 Kč od 23. 7. 2024 do zaplacení.3. Soud usnesením ze dne 3. 11. 2025 vyzval žalobkyni, aby doplnila svá tvrzení obsazená v žalobě o skutečnosti prokazující, že žalobkyně řádně před poskytnutím úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného (soud z důvodu stručnosti na citované usnesení čj. 7 C 214/2025-35 odkazuje). Zároveň byla žalobkyně poučena dle ustanovení § 118a o. s. ř. Žalobkyni byla poskytnuta lhůta k doplnění žaloby v délce 15 dnů. Žalobkyně ve stanovené lhůtě, ale ani později, žalobu nedoplnila, proto soud přistoupil dne 9. 12. 2025 k vyhlášení rozsudku. Vyhlášení rozhodnutí proběhlo ve 14:00 hodin. Po vyhlášení rozhodnutí, tedy dne 9. 12. 2025 v 15:31 hod žalobkyně zaslala soudu listiny, ke kterým již soud s ohledem na vyhlášení rozhodnutí nemohl přihlížet.4. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, ačkoliv mu tato byla řádně doručena dne 12. 11. 2025.5. Soud ve věci postupoval dle ustanovení § 115a o. s. ř. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání.6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 19. 3. 2024 pod číslem , hodnota, bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému bezhotovostní úvěr s pravidelným splácením úroků a s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru. Úvěrový limit byl sjednán až do výše 30 000 Kč, úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou a smlouva o úvěru trvá do doby úplného splacení jistiny úvěrovaným. Úroková sazba byla sjednána ve výši 40 % měsíčně. Žalovaný se zavázal úvěr splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději k 18. dni v měsíci, úrok přirostlý za uplynulé období. Jistinu úvěru mohl žalovaný splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy. Roční procentní sazba nákladů byla sjednána ve výši 5 532,57 %.7. Z potvrzení o provedené platbě vystaveného dne 19. 3. 2024 bylo zjištěno, že společnost , právnická osoba, , , adresa, potvrdila, že z účtu společnosti , Jméno žalobkyně, . vedeného u platební brány ThePay byla odeslána částka 15 000 Kč dne 19. 3. 2024 v 17:43 hod na účet číslo , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, , ID transakce , Anonymizováno8. Z výpisů z běžného účtu číslo , č. účtu, – vedeného na jméno žalovaného za měsíc prosinec 2023 až únor 2024 soud zjistil následující: v měsíci prosinci 2023 činil počáteční zůstatek na účtu 9 034,54 Kč, v měsíci lednu 2024 činil počáteční zůstatek na účtu 2 445,78 Kč, v měsíci únoru 2024 činil počáteční zůstatek na účtu 1 728,58 Kč a konečný zůstatek na účtu 507,56 Kč. Dále z těchto výpisů z účtu bylo zjištěno, že žalovaný opakovaně čerpal úvěry i u společnosti , právnická osoba, ., , právnická osoba9. Z vyrozumění o zesplatnění spotřebitelského úvěru číslo , hodnota, ze dne 19. 7. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanému oznámila, že shora uvedený úvěr byl ke dni 19. 7. 2024 zesplatněn. Žalovanému byla oznámena výše celkové dlužné částky 44 173 Kč s tím, aby tato byla uhrazena nejpozději do 3 dnů od doručení vyrozumění.10. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 7. 8. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 51 756,03 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 8 421 Kč, a to nejpozději do tří dnů s poučením, že v případě neuhrazení dlužné částky bude tato vymáhána soudní cestou.11. Ze zprávy , právnická osoba, . ze dne 12. 11. 2025 bylo potvrzeno, že společnost , právnická osoba, zaslala na účet žalovaného uvedený shora částku 15 000 Kč, a to dne 19. 3. 2024.12. Podle § 2395 zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Podle § 86 odst. 1,2 zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebitel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním a sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tento přesah do právního postavení širokého okruhu osob potažmo společnosti jako celku způsobuje, že chování věřitele, který řádně neprověří úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytne, je zjevným narušením veřejného pořádku. Tyto závěry aproboval i Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž poukázal i na další veřejnoprávní souvislosti, povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele.15. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.16. Je věcí žalobkyně, jakým způsobem ke zkoumání úvěruschopnosti přistoupí, pokud však je konkrétní věc předložena soudu, je to soud, který přezkoumává, zda žalobkyně dostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost či nikoli. K takovému přezkumu žalobkyně musí nabídnout nejen tvrzení ale i důkazy o řádném splnění této své povinnosti (břemeno tvrzení a břemeno důkazní stíhá žalobkyni). Je pak na soudu, aby po provedeném dokazování vyhodnotil, zda žalobkyně splnila shora uvedenou povinnost plynoucí z citovaných zákonných ustanovení. Aby povinnost žalobkyní mohla být splněna, je třeba vycházet zejména z porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění jeho dosavadních dluhů. Z tvrzení žalobkyně a z předložených důkazů dospěl soud k závěru, že předložená smlouva o úvěru je absolutně neplatná, neboť věřitel s odbornou péčí neposoudil a neověřil schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr, aniž by řádně doložila, že před uzavřením úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Z výpisů z účtu, které měla žalobkyně k dispozici, je zřejmé, že výdaje žalovaného jsou mnohonásobně vyšší než příjmy žalovaného, a že zůstatky na účtu jsou minimální, a to i přes to, že na účet jsou vkládány prostředky od dalších osob (jedná se o blíže nespecifikované platby) a žalovaný opakovaně čerpal úvěry od jiných společností.17. Ze shora uvedeného s