Okresní soud ve Svitavách 10 C 102/2026-46 – Náklady řízení

Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky. V žalobě uvedla, že dne 20. 3. 2025 byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru mezi žalovaným v postavení vydlužitele a žalobkyní, v postavení zapůjčitele, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr na dobu neurčitou s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru. Celková výše úvěru činila 10 000 Kč. Úvěruschopnost žalovaného byla posuzována na základě dat získaných prostřednictvím aplikace Kontomatik, která poskytuje aktuální a přesné informace o finanční situaci klientů žalobkyně. Po vyhodnocení dat žalovaného, ke kterým žalobkyně na základě jeho souhlasu získala přístup, byly zjištěny příjmy žalovaného 30 588 Kč a výdaje ve výši 4 860 Kč. Další informace potřebné k vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného byly systémem žalobkyně automaticky ověřovány před poskytnutím úvěru v dostupných databázích CRIF (NRKI, BRKI, REPI), bankovní a nebankovní registr klientských informací, databáze mikropůjček, informace z negativního SOLUSu, TELCO SCORE – score klienta, generované operátory, CEE – centrální evidence exekucí, Insolvenční rejstřík, databáze neplatných OP. Žalobkyně poskytuje klientům (úvěrovaným) vždy maximálně takovou částku úvěru, která odpovídá schopnosti daného klienta splácet úvěr. V rámci interního tzv. scoringu dosáhla žádost žalovaného vysokého scóre, které vypovídalo o nízké pravděpodobnosti, že by úvěr nebyl žalovaným řádně splácen. Žalovaný se zavázal splatit žalobkyni poskytnutý úvěr tak, že smluvní úrok bude hradit v pravidelných měsíčních splátkách, a to vždy ke dni splatnosti. Zbytek celkové částky k úhradě splatí žalovaný nejpozději ke dni ukončení této smlouvy. Žalovaný se však dostal do prodlení s úhradou sjednaných splátek, když počínaje splátkou splatnou dne 20. 4. 2025 tyto splátky nehradil. Žalovaný na úvěr neuhradil ničeho. V důsledku tohoto prodlení došlo v souladu se smluvními ujednáními ke dni 22. 6. 2025 k zesplatnění celého úvěru. K úhradě jistiny tedy zbývá 10 000 Kč. Ve smyslu ustanovení § 1970 zákona. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, je právem žalobkyně požadovat zaplacení úroku z prodlení, a to ve výši stanovené nařízením vlády České republiky č. 351/2013 Sb., v platném znění. Žalobkyně tak dále požaduje uhrazení úroku z prodlení z dlužné částky, a to od okamžiku splatnosti této částky do zaplacení. S odkazem na ustanovení čl. VI. smlouvy má žalobkyně právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z aktuální výše dlužné částky. Smluvní pokuta od 23. 6. 2025 do 24. 4. 2026 ve výši 0,10 % denně z částky 10 000 Kč činí celkem 3 060 Kč. Žalobkyně dále požaduje náklady spojené s uplatněním pohledávky, a to ve výši vyplývající ze sazebníku poplatků, který je dle článku I. Smlouvy nedílnou součástí Smlouvy. Dle sazebníku poplatků pak platí, že náklady na vymáhání odpovídají částce 150 Kč při třech dnech po splatnosti, 500 Kč při sedmi dnech po splatnosti, 500 Kč při 14 dnech po splatnosti, 200 Kč při 20 dnech po splatnosti a 100 Kč při 25 dnech po splatnosti, kdy tyto částky se sčítají. Vzhledem k tomu, že žalovaný je po splatnosti více než 369 dnů, náklady na vymáhání tak činí 1 450 Kč. Žalobkyně odeslala žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k plnění.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání, neboť byly splněny podmínky dané § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, když soud vycházel z toho, že oba účastníci souhlasili s tím, aby ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů.3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vzal soud za prokázané, že dne 20. 3. 2025 byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru mezi žalovaným v postavení vydlužitele a žalobkyní, v postavení zapůjčitele, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr na dobu neurčitou s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru. Celková výše úvěru činila 10 000 Kč. Byl sjednán úrok 40 % p. m. Žalovaný se zavázal splatit žalobkyni poskytnutý úvěr tak, že smluvní úrok bude hradit v pravidelných měsíčních splátkách, a to vždy ke dni splatnosti. Zbytek celkové částky k úhradě splatí žalovaný nejpozději ke dni ukončení této smlouvy. Ze sdělení o schválení úvěru soud krom samotného schválení zjistil, že výše první minimální splátky byla 4 076,71 Kč a termín splatnosti 20. 4. 2025. S odkazem na ustanovení čl. VI. smlouvy měla žalobkyně právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z aktuální výše dlužné částky. Byl rovněž sjednán nárok na náklady spojené s uplatněním pohledávky, a to ve výši vyplývající ze sazebníku poplatků, který je dle článku I. Smlouvy nedílnou součástí Smlouvy. Dle sazebníku poplatků pak platí, že náklady na vymáhání odpovídají částce 150 Kč při třech dnech po splatnosti, 500 Kč při sedmi dnech po splatnosti, 500 Kč při 14 dnech po splatnosti, 200 Kč při 20 dnech po splatnosti a 100 Kč při 25 dnech po splatnosti, kdy tyto částky se sčítají.4. Úvěr byl žalovanému poskytnut dne 20. 3. 2025 ve výši 10 000 Kč, což vyplynulo z potvrzení o provedené platbě ThePay.5. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný se ocitl v prodlení s plněním již prvé splátky splatné 20. 4. 2025 a že na dluh nic nezaplatil ani v pozdější době. Žalovaný se vůči tomuto tvrzení nijak nevymezil, a proto z něj soud i vycházel. Navíc koresponduje s předžalobní výzvou.6. Pokud jde o prověření úvěruschopnosti žalovaného, žalobkyně uváděla, že byly zjištěny příjmy žalovaného 30 588 Kč a výdaje ve výši 4 860 Kč. Soudu není známo, z čeho žalobkyně příjem žalovaného zjistila (krom tohoto že se tak stalo prostřednictvím systému Kontomatik), žalobkyně sice předložila výpis z účtu žalovaného za dobu od února 2024 do ledna 2025, z něhož ovšem nebylo možno příjem zjistit (mzda či plat na něj nechodily – resp. soud je neobjevil). Z tohoto výpisu ale vyplývá, že žalovaný často sázel na výsledky sportovních utkání například u společnosti , právnická osoba, a měl i další závazky (např. , právnická osoba, .). Současně je jasné, že tvrzené zjištěné výdaje v částce 4 860 Kč nejsou reálně zjištěnými výdaji, ale pouze paušalizovanou částkou. Soud má tedy za zjištěné, že žalobkyně nedostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného, a to zejména jeho výdaje.7. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, pro věc rozhodném, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odstavec 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odstavec 2).8. Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v aktuálním znění, pro věc rozhodném, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odstavec 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odstavec 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odstavec 3).9. Po právní stránce posoudil soud zjištěný skutkový stav tak, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru, která je neplatná, neboť před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru neprověřil tzv. úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.10. Proto soud postupoval podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru, když uložil žalovanému, aby vrátil žalobkyni jen poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve výši 10 000 Kč a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl, jak je uvedeno v bodě II. výroku.11. Žalobkyně měla ve věci částečný úspěch, neboť jí bylo přiznáno 10 000 Kč z celkem žalovaných 15 710 Kč (běžící úrok z prodlení ke dni rozhodnutí činil asi 1 200 Kč). Tomuto výsledku odpovídá úspěch z 64 %, neúspěch z 36 % a tedy právo na náhradu nákladů řízení podle poměru úspěchu a neúspěchu podle § 142 odst. 2 o.s.ř., tedy z 28 % (64 - 36 = 28). Náklady žalobkyně pak spočívaly v zaplaceném a současně částečně doměřovaném soudním poplatku v celkové výši 1 000 Kč, v odměně advokátky za tři úkony právní služby po 400 Kč podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu a ve třech paušálních náhradách po 100 kč podle § 14b odst. 6 advokátního tarifu. Náklady tak celkem činily 2 500 Kč a 28 % z nich 700 Kč.12. Žalobkyně zaplatila za podanou žalobu soudní poplatek ve výši 800 Kč, zřejmě s ohledem na to, že podávala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu (položka 2,1.b) sazebníku soudních poplatků). Soud však platební rozkaz nevydával, a proto doměřuje žalobkyni soudní poplatek do výše dle položky 1,1.a) sazebníku, tedy do výše 1 000 Kč. Ukládá tak žalobkyni zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč.