Okresní soud ve Svitavách 10 C 131/2026-28 – Náklady řízení

Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky. V žalobě uvedla, že právní předchůdce žalobkyně , právnická osoba, ., IČ , IČO, , sídlem , adresa, , poskytuje úvěry, prostřednictvím své webové stránky www., Anonymizováno, .cz. K ověření úvěruschopnosti žalovaný poskytl právnímu předchůdci žalobkyně výpisy ze svého bankovního účtu či případně výplatní listy a současně byl lustrován ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, NRKI a BRKI. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně úvěruschopnosti žalovaného a byla mu schválena žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Dle odst. 10.9. smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, byl k jejímu podpisu použit pětimístný verifikační SMS kód, který žalobkyně zaslala žalovanému na jím uvedené telefonní číslo. SMS kód ve znění 83335 žalovaný následně vložil do příslušného formulářového pole na webových stránkách žalobkyně a odesláním potvrdil svoji vůli být smlouvou vázán. Žalovaný výše uvedenými kroky dne 14. 1. 2025 uzavřel s žalobkyní smlouvu. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v celkové výši 20 000 Kč, a to převodem z bankovního účtu žalobkyně na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný se dle odst. 2.1.6. smlouvy zavázal zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % p. m. z jistiny. Úvěr byl žalovanému poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaný byl dle odst. 2.1.7. smlouvy povinen splácet každý měsíc úrok přirostlý za uplynulé období, a to vždy nejpozději k 13. dni v měsíci. Jistinu úvěru mohl žalovaný splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, ohledně čehož byl žalobkyní opakovaně upomínán. V poslední upomínce ze dne 16. 5. 2025 byl žalovaný informován o zesplatnění celého úvěru k datu upomínky a vyzván k jeho úhradě. Žalovaný se tak prokazatelně dostal do prodlení úhradou celého úvěru dne 17. 5. 2025. Právo žalobkyně na zesplatnění úvěru je sjednáno v čl. VI. smlouvy. Žalovaný byl upomínán k úhradě i formou výzvy ke splnění dluhu před podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu prostřednictvím právní zástupkyně žalobkyně. Výzva byla právní zástupkyní žalobkyně odeslána žalovanému dne 2. 6. 2026. Předmětem návrhu je pohledávka v celkové výši 28 000 Kč skládající se z nesplacené části jistiny ve výši 20 000 Kč a nesplacené části smluvního úroku ve výši 40 % p. m. z jistiny pouze za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 8 000 Kč nejpozději splatných dne 16. 5. 2025, to vše spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení ode dne následujícího po dni splatnosti úvěru. V případě, že by soud neměl nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru za prokázaný, požaduje žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru byla dle odst. 4.2. písm. c) smlouvy sjednána smluvní pokuta 0,1 % p. d. z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Žalovaný se do prodlení dostal následující den po dni zesplatnění úvěru, který nastal 16. 5. 2025. Žalobkyně proto požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % p. d., kterou počítá z jistiny za každý kalendářní den v období od data prodlení 17. 5. 2025 do data odeslání předžalobní výzvy 2. 6. 2026. Kapitalizovaná výše smluvní pokuty po zohlednění případných úhrad žalovaného činí 7 640 Kč. Žalobkyně , Jméno žalobkyně, ., IČ , IČO žalobkyně, , sídlem , adresa, nabyla předmětnou pohledávku smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 29. 4. 2026 se společností , právnická osoba, ., IČ , IČO, , sídlem , adresa, . Výzva k plnění před podáním návrhu byla žalovanému zaslána dne 2. 6. 2026.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání, neboť byly splněny podmínky dané § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, když soud vycházel z toho, že oba účastníci souhlasili s tím, aby ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů.4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 14. 1. 2025, dodatku č. , hodnota, z 15. 1. 2025 a z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru vzal soud za prokázané, že společnost , právnická osoba, ., IČ , IČO, , sídlem , adresa, , a žalovaný uzavřeli dne 14. 1. 2025 smlouvu o spotřebitelském úvěru. Dle odst. 10.9. smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, byl k jejímu podpisu použit pětimístný verifikační SMS kód, který žalobkyně zaslala žalovanému na jím uvedené telefonní číslo. SMS kód ve znění 83335 žalovaný následně vložil do příslušného formulářového pole na webových stránkách žalobkyně a odesláním potvrdil svoji vůli být smlouvou vázán. Žalovaný výše uvedenými kroky dne 14. 1. 2025 uzavřel s žalobkyní smlouvu. Žalovaný se dle odst. 2.1.6. smlouvy zavázal zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % p. m. z jistiny. Úvěr byl žalovanému poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaný byl dle odst. 2.1.7. smlouvy povinen splácet každý měsíc úrok přirostlý za uplynulé období, a to vždy nejpozději k 13. dni v měsíci. Jistinu úvěru mohl žalovaný splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy. Právo žalobkyně na zesplatnění úvěru je sjednáno v čl. VI. smlouvy. Pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru byla dle odst. 4.2. písm. c) smlouvy sjednána smluvní pokuta 0,1 % p. d. z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení.5. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v celkové výši 20 000 Kč, a to převodem z bankovního účtu žalobkyně na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . To vyplynulo z potvrzení o provedené platbě ze dne 14. 1. 2025 a ze dne 15. 1. 2025, kdy byla částka 20 000 Kč poskytnuta jako 2 x 10 000 Kč.6. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný na dluh nic nezaplatil, proto došlo k zesplatnění úvěru, což vzal soud za prokázané z přípisu ze dne 16. 5. 2025.7. Žalobkyně , Jméno žalobkyně, ., IČ , IČO žalobkyně, , sídlem , Adresa advokátky, , nabyla předmětnou pohledávku smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 29. 4. 2026 se společností , právnická osoba, ., IČ , IČO, , sídlem , adresa, . Výzva k plnění před podáním návrhu byla žalovanému zaslána dne 2. 6. 2026.8. Žalobkyně uvedla, že k ověření úvěruschopnosti žalovaný poskytl právnímu předchůdci žalobkyně výpisy ze svého bankovního účtu či případně výplatní listy a současně byl lustrován ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, NRKI a BRKI. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně úvěruschopnosti žalovaného a byla mu schválena žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Neučinila tedy žádné konkrétní skutkové tvrzení stran příjmů a výdajů žalovaného, nicméně předložila listinu označenou jako „žádost o spotřebitelský úvěr č. , hodnota, “, ze které vyplývá, že žalovaný měl prohlásit v této žádosti, že je svobodný, žije sám v pronajatém bytě či domě, je zaměstnán u Správy železnic jako vedoucí, jeho příjem činí 43 829 Kč a jeho měsíční výdaje jsou 28 000 Kč. Tato tvrzení však nejsou prokazována žádnými důkazy a soud má za to, že právní předchůdce žalobkyně dostatečně neprověřil úvěruschopnost žalovaného.9. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, pro věc rozhodném, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odstavec 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odstavec 2).10. Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v aktuálním znění, pro věc rozhodném, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odstavec 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odstavec 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odstavec 3).11. Po právní stránce posoudil soud zjištěný skutkový stav tak, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní prostředky na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru, která je neplatná, neboť před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru neprověřil tzv. úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském.12. Proto soud postupoval podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru, když uložil žalovanému, aby vrátil žalobkyni jen poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve výši 20 000 Kč a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl, jak je uvedeno v bodě II. výroku.13. Žalobkyně i žalovaný mají srovnatelnou míru úspěchu či neúspěchu ve věci (je nutno přihlédnout i k běžícímu příslušenství), a proto soud s odkazem na ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.14. Žalobkyně zaplatila za podanou žalobu soudní poplatek ve výši 1 426 Kč zřejmě s ohledem na to, že podávala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu [položka 2 bod 1. písm. c) sazebníku soudních poplatků]. Soud však platební rozkaz nevydával, a proto doměřuje žalobkyni soudní poplatek do výše dle položky 1 bodu 1. písm. b) sazebníku, tedy do výše 1 782 Kč. Ukládá tak žalobkyni zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 356 Kč.15. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.