Okresní soud ve Svitavách 10 C 33/2026-51 – Náklady řízení

Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky. V žalobě uvedla, že mezi žalobkyní, jako věřitelem, a žalovaným, jako klientem, byla uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, . Žalovaný tuto smlouvu podepsal dne 14. 4. 2025. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 65 000 Kč a byl mu vyplacen dne 14. 4. 2025. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 78,57 % p. a. splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 4 469 Kč splatných vždy ke každému 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem květen 2025, to vše dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobkyně o schválení úvěru. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného atd.). Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI (Nebankovní registr klientských informací). Na základě výše uvedených údajů, včetně informací z dotazovaných registrů, jakož i na základě provedeného tzv. scoringu klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka), bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Z důvodu vyloučení možných komplikací znemožňující řádné čerpání a následné splácení úvěru, bylo dále prověřeno, že žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, žalovaný neměl u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník, jednající s žalovaným, doporučil úvěr ke schválení.2. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru, kdy na dluh nezaplatil ničeho. Před zesplatněním celého úvěru v důsledku tohoto prodlení žalovaného vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1. smlouvy v celkové výši 998 Kč (Podle uzavřené smlouvy platí, že žalobkyni vzniká právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 30 dnů. Žalobkyni takto vzniklo právo na zaplacení této smluvní pokuty u splátek č. , hodnota, a 6, u kterých se žalovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů, tedy v celkové výši 2 x 499 Kč). Tato smluvní pokuta je dle uzavřené smlouvy v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobkyně na její zaplacení. V důsledku tohoto prodlení žalovaného žalobkyni dále vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2.smlouvy v celkové výši 400 Kč (Podle uzavřené smlouvy platí, že žalobkyni vzniká právo na zaplacení této náhrady nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 15 dnů. Žalobkyni takto vzniklo právo na zaplacení této náhrady nákladů u splátek č. , hodnota, , 2, tedy náhrady nákladů v celkové výši 2 x 200 Kč). Tato náhrada nákladů je dle uzavřené smlouvy splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobkyně na její zaplacení. Povinnost hradit náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného byla ve smlouvě sjednána na základě § 122 odst. 1 písm. a) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, podle kterého platí, že věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat mimo jiné právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele. V důsledku tohoto prodlení žalovaného následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3. smlouvy, podle kterého platí, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný se takto dostal do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů u splátky č. , hodnota, splatné dne 17. 5. 2025. , právnická osoba, . 7. 2025 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.4. smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 77 725,77 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. K výpočtu úroku za poskytnutí úvěru přirostlého do zesplatnění úvěru žalobkyně uvádí, že úvěr dle uzavřené smlouvy o úvěru se splácí splátkami, jejichž výše se po dobu splácení nemění. V každé splátce je zahrnuta platba jistiny úvěru a platba úroku za poskytnutí úvěru. Úrok za poskytnutí úvěru zahrnutý do každé splátky odpovídá úroku přirostlému k jistině úvěru k poslednímu dni splatnosti dané splátky. Postupně se tak mění poměr mezi splátkou jistiny a splátkou úroku. Tento poměr je u jednotlivých splátek uveden ve splátkovém kalendáři, který je zasílán společně s oznámením o schválení úvěru. U posledních 3 splátek úvěru před zesplatněním úvěru, pokud je úvěr zesplatněn z důvodu prodlení dlužníka s úhradou splátek, je tak část každé z těchto posledních 3 splátek připadající na úrok připočtena k původní jistině úvěru a stává se součástí shora uvedené nové jistiny úvěru. Dále bylo sjednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat, aby žalovaný v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platil úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Před zesplatněním úvěru byl přitom žalovaný vyzván k úhradě dané dlužné splátky a byla mu poskytnuta k tomu lhůta alespoň 30 dnů. V bodě 6.5. smlouvy bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V daném případě ode dne 23. 7. 2025, až do jejího úplného zaplacení. V bodě 2.2. smlouvy bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady.3. Na základě uzavřené smlouvy tak žalovaný žalobkyni k dnešnímu dni dluží následující a) částku odpovídající aktuální dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 77 725,77 Kč (odpovídá zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 65 000 Kč a úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 12 725,77 Kč) s příslušenstvím, b) smluvní pokuty dle bodu 6.1. smlouvy, tak jak jsou specifikovány shora, v celkové výši 998 Kč s příslušenstvím, c) náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2.smlouvy, tak jak je specifikována shora, v celkové výši 400 Kč s příslušenstvím, d) smluvní pokutu dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to počínaje dnem 23. 7. 2025 do zaplacení, tj. 16 245,57 Kč, e) úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru 65 000 Kč od 23. 7. 2025 do zaplacení. Žalobkyně touto žalobou požaduje tento úrok v nominální roční úrokové sazbě 78,57 % p. a. Za dobu od 91. dne prodlení žalovaného (tedy za dobu od 16. 8. 2025) žalobkyně v souladu s § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru tento úrok uplatňuje v zápůjční úrokové sazbě ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, tj. v nominální úrokové sazbě 12 % p. a. Žalovaný tyto částky žalobkyni neuhradil ani na základě předžalobní výzvy, kterou mu žalobkyně v této věci zaslala. Žalobkyně byla z tohoto důvodu nucena podat tuto žalobu, kde se domáhá zaplacení shora uvedených částek uvedených pod písm. a) až e). Žalobkyně touto žalobou požaduje, aby žalovanému bylo uloženo žalobkyni tyto shora uvedené částky zaplatit.4. Žalovaný se k věci samé nevyjádřil. Na jednání, které bylo ve věci nařízeno se přes včas doručené předvolání nedostavil, když svoji nepřítomnost neomluvil. Žalobkyně, respektive její zástupkyně, se jednání zúčastnila, proto soud věc projednal bez přítomnosti žalovaného u jednání s odkazem na ustanovení § 101 odst. 2 a 3 o. s. ř.5. Předseda senátu při jednání dne 24. 7. 2026 zástupce žalobkyně poučil o tom, že dle jeho názoru žalobkyně při uzavírání úvěrové smlouvy o poskytování úvěru nedostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného, resp. prověření úvěruschopnosti není dostatečně prokázáno, zejména pokud se jedná o výdaje žalovaného. Žalobkyně zkoumala jen tzv. životní minimum, a nikoliv skutečné výdaje žalovaného a výdaje na bydlení, které jsou v listině hodnocení klienta uvedeny částkou 4 980 Kč nejsou nijak doloženy. Chybí důkaz o vlastním bydlení, které je v uvedené listině rovněž zaškrtnuto. Předseda senátu současně zástupce žalobkyně vyzval k předložení listin prokazujících výdaje žalovaného s tím, že pokud by předloženy nebyly, měl by soud za to, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného řádně neprověřila. Žalobkyně další listiny ve smyslu výzvy ze strany soudu k dispozici nepředložila s tím, že je nemá. Pokud jde o údaj o nákladech na bydlení, žalobkyně vycházela z toho, co uvedl sám žalovaný, vycházela z jeho poctivosti a přihlížela i k tomu, že uváděl, že bydlí ve vlastním bydlení a je vysokoškolsky vzdělaný, tedy předpokládala i jakousi vyšší míru jeho odpovědnosti. Pokud jde o výdaje vyjádřené životním minimem, toto bylo aprobováno Nejvyšším soudem jako dostatečné, pokud jde o prověření úvěruschopnosti dlužníka při poskytování úvěru.6. Ze smlouvy o úvěru, z oznámení o schválení úvěru a ze splátkového kalendáře soud zjistil, že mezi žalobkyní, jako věřitelem, a žalovaným jako klientem, byla uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, . Žalovaný tuto smlouvu podepsal dne 14. 4. 2025. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 65 000 Kč a byl žalovanému vyplacen dne 14. 4. 2024. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 78,57 % p. a. splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 4 469 Kč splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem květen 2025, to vše dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobkyně o schválení úvěru. Dle bodu 6.1. smlouvy věřiteli vzniká právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 30 dnů. Dle bodu 6.2. smlouvy věřiteli dále vzniká právo na zaplacení této náhrady nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 15 dnů. Dle 6.3. smlouvy, pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.4. smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru stávají součástí nové jistiny úvěru. V bodě 6.5. smlouvy bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou.7. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 27. 1. 2026 vzal soud za prokázané, že žalovaný se ocitl v prodlení se zaplacením splátky 1 o délce 65 dnů a k uvedenému datu tak došlo k automatickému zesplatnění celého úvěru.8. Žalovanému tedy byl poskytnut úvěr ve výši 65 000 Kč. Zaplaceno nebylo ničeho jak to uvádí žalobkyně ve skutkových tvrzeních žaloby a jak to vyplývá i tzv. karty klienta.9. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně, je možno říct, že soud v zásadě souhlasí s tím, k jakým zjištěním dospěla žalobkyně, pokud jde o příjmy žalovaného. V tzv. hodnocení klienta je uveden příjem (pravidelní, měsíční) 24 000 Kč, což v zásadě odpovídá potvrzení o příchozí úhradě ze dne 14. 4. 2025, podle kterého žalovanému na účet přišla dne 12. 2. 2025 přišla platba ve výši 32 511 Kč. V hodnocení klienta je uvedeno, že se jedná o jeho příjem ze zaměstnání. Toto prověření příjmů se soudu jeví jako dostatečné. V hodnocení klienta je však rovněž uvedeno, že životní minimum klienta je 4 860 Kč a náklady bydlení 4 980 Kč. Uvedené náklady bydlení se soudu jeví jako zcela nereálné, dle názoru soudu obecné zkušenosti odpovídá, že v roce 2025 musely být náklady žalovaného jednoznačně vyšší, a to i za situace, že bydlí například u rodičů (dle hodnocení klienta má žalovaný bydlení dokonce vlastní). Toto tvrzení navíc není ničím doloženo. Pokud jde o částku životního minima, s touto soud sice nijak nepolemizuje, nicméně tento údaj, pokud jde o posouzení úvěruschopnosti, nepovažuje soud za relevantní. Za relevantní by naopak považoval údaje o skutečných nákladech na život žalovaného. Takový údaj však hodnocení klienta neobsahuje. Dle názoru soudu tak žalobkyně nedostatečně, a tedy i nesprávně prověřila úvěruschopnost žalovaného, pokud jde o jeho náklady na bydlení a na život, když žádné jiné důkazy k těmto skutečnostem žalobkyně ani předložit nemohla (byla o tom poučena a přesto uvedla, že žádné jiné důkazy k tomuto nemá). Na tom nemohlo nic změnit ani to, že žalovaný neprochází tzv. nebankovním registrem, případně registrem SOLUS. Navíc dle názoru soudu se jeví pro účely prověření úvěruschopnosti i příjem žalovaného 24 000 Kč měsíčně jako jednoznačně příliš nízký, aby z něj žalovaný mohl splácet úvěr ve výši 65 000 Kč po 4 469 Kč měsíčně.10. Na tomto závěru nemůže změnit nic ani argumentace žalobkyně přednesená zástupcem při jednání. Argument, že jde z pohledu posuzování úvěruschopnosti o věc tzv. bagatelní (dle odkazovaného nálezu US do 50 000 Kč), kde postačuje zkoumat příjmovou složku poměrů žalovaného dne názoru soudu neobstojí. Žalobkyně sice dostatečně zjistila příjem žalovaného (tedy, že příjem má a že jeho výše je 24 000 Kč měsíčně), zcela nedostatečně však dle názoru posoudila a prověřila, zda výše tohoto příjmu může dostačovat žalovanému k tomu, aby byl schopen úvěr splácet. Měsíční příjem 24 000 Kč byl zkrátka příliš nízký a žalobkyně jej měla dle názoru soudu takto vyhodnotit.11. Dle názoru soudu tedy žalobkyně nevyhodnotila úvěru schopnost žalovaného náležitě dostatečně a správně, respektive to neprokázala a neprokázala tak ani to, že splnila povinnost důkladně prověřit úvěruschopnost úvěrovaného, kterou jí ukládalo ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a vzhledem k tomu, že poskytla žalovanému úvěr v rozporu s tímto ustanovením, je nutno považovat tuto úvěrovou smlouvu za absolutně neplatnou podle § 87odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Podle § 87 odst. 1 věty třetí je žalovaný povinen jako spotřebitel zaplatit žalobkyni pouze jistinu úvěru. Žalovanému byly poskytnuty prostředky ve výši 65 000 Kč jako jistina úvěru. Na tuto jistinu (a vlastně na celý úvěr) žalovaný dle skutkových tvrzení žalobkyně a dle karty klienta nezaplatil nic, dluží tedy stále celou jistinu. Proto soud uložil žalovanému povinnost tuto částku žalobkyni zaplatit Jiné plnění žalobkyni citované ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nepřiznává. Pokud jde o otázku přiznávání úroku z prodlení, soud vychází z gramatického výkladu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, které hovoří o tom, že „…spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru…“. Zákon nepoužívá pojem bezdůvodného obohacení, ani neobsahuje odkaz na ustanovení § 2991 obč. zák., případně předchozí právní úpravu bezdůvodného obohacení. Dle názoru soudu se jedná o nárok svého druhu a speciální právní úpravu, která má přednost před obecnou (bezdůvodné obohacení). Proto soud úrok z prodlení nepřiznává. Proto soud co do zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl.12. S ohledem na citované ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru pak žalovanému soud uložil povinnost dlužnou částku zaplatit ve lhůtě tří dnů, jelikož žalovaný netvrdil nic o tom, kdy by dlužnou částku mohl podle svých schopností a majetkových poměrů zaplatit v jiném časovém horizontu.13. Žalobkyně byla ve věci částečně úspěšná (ze 61 % a tedy neúspěšná z 39 %). Podle § 142 odst. 2 o.s.ř. proto žalobkyni náleží právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 22 % (61 – 39). Náklady spočívaly v zaplaceném soudním poplatku ve výši 4 769 Kč, v odměně advokáta za 4 úkony právní služby podle § 7 advokátního tarifu po 4 940 Kč, ve čtyřech režijních paušálech po 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu v náhradě za promeškaný čas ve výši 900 Kč, v cestovném ve výši 1 344,87 Kč dle předloženého vyúčtování a ve 21% DPH. Celkem tak náklady činí 33 560,79 Kč a 22 % z této částky činí 7 383,37 Kč.