Okresní soud ve Svitavách 10 C 51/2026-62 – Náklady řízení

Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky. V žalobě uváděla, že pohledávka vznikla na základě smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, mezi žalobkyní a žalovaným uzavřené dne 27. 10. 2024 distančním způsobem na adrese www., Anonymizováno, .cz, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 77 000 Kč s možností postupného čerpání a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobkyni spolu s příslušenstvím dle čl. VI. a čl. VII. Smlouvy, a to v pravidelných denních splátkách dle čl. V. odst.1 Smlouvy dle č. , hodnota, Všeobecných obchodních podmínek, s nimiž byl žalovaný v souladu s čl. VIII. před podpisem Smlouvy seznámen, tyto si přečetl, s jejich obsahem vyslovil souhlas a výslovně přijal zejména následky porušení Smlouvy a sankce, jak jsou ve Všeobecných podmínkách žalobkyně a Sazebníku stanoveny. První splátka byla splatná dne 26. 11. 2024 a konec kreditového rámce měl nastat dne 20. 4. 2026. Žalovaný požádal o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky www.flexifin.cz vyplněním žádosti o poskytnutí úvěru a poskytl údaje, na základě kterých žalobkyně posoudila jeho úvěruschopnost, kdy při ověřování úvěruschopnosti nejprve zjistila u žalovaného celkový počet členů domácnosti, žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem, ověřené čisté měsíční příjmy a další. Dále žalobkyně ověřila, zda se žalovaný nenachází v registrech jako je výpis z centrální evidence exekucí, výpis z insolvenčního rejstříku, výpis z registru neplatných dokladů, výpis z registru PČR hledaných osob, výpis z registru politicky aktivních osob (registr Starostové), výpis katastrálního rejstříku – kontrola platnosti adresy, výpis z registru „sankční seznamy“ a interní registry historie klienta. Po vyplnění žádosti o poskytnutí úvěru žalovaným a před poskytnutím úvěru žalobkyně shromáždila a zkontrolovala informace uvedené žalovaným, jakož i jakékoliv jiné informace s ním související, včetně osobních informací, a to včetně informací získávaných prostřednictvím databází příslušných rejstříků, komerčních služeb a případně získaných prostřednictvím sociálních sítí, k čemuž žalovaný dal svůj souhlas. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného provedla žalobkyně podle interní metodiky schválené ČNB a zcela v souladu se zákonnými požadavky vymezenými v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, především s pak požadavky stanovenými v § 86 odst. 1 a 2. Žalobkyně nejprve nahlédla do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti dlužníka – spotřebitele, konkrétně do databází vedených spol. CNCB - Czech Non - Banking , právnická osoba, , která provozuje a spravuje registr bankovních a nebankovních klientských informací (NRKI a BRKI registry), dále insolvenčního rejstříku, do centrální evidence exekucí, a to se závěrem, že dlužník byl a je schopen své závazky splácet, nebyl veden ani v insolvenčním rejstříku a ani v evidenci exekucí. Následně žalobkyně vycházela z informací získaných od dlužníka získaných prostřednictvím licence AISP – Account Information , právnická osoba, (Poskytovatel služby informování o platebním účtu) v souladu s tzv. druhou směrnicí Evropské unie o platebních službách (PSD2) – Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2366 ze dne 25. listopadu 2015 o platebních službách na vnitřním trhu (EU) 2015/2366, kdy na základě souhlasu žalovaného poskytuje třetí strana (banka či jiná finanční instituce) informace o platebním účtu a transakcích, které jsou vykonané na účtech žalovaného. Případně žalobkyně vycházela z žalovaným předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek prokazujících jeho pravidelný příjem. Žalobkyní ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila 25 000 Kč, která umožňuje bezproblémové splácení úvěru ve výši poskytnuté žalovanému. Žalovaný dále provedl lustraci dokladu předloženého dlužníkem v databázi neplatných dokladů , právnická osoba, . Žalovaný následně správnost svých identifikačních údajů, (jméno a příjmení, trvalý pobyt, e-mail, telefonní číslo , tel. číslo, číslo bankovního účtu) žalobkyni potvrdil ve Smlouvě. Nadto se žalovaný sekundárně jednoznačně identifikoval prostřednictvím identifikační platby. Smlouva o spotřebitelském úvěru byla se žalovaným uzavřena elektronicky prostřednictvím klientského profilu, do kterého se žalovaný přihlásil pomocí dvou faktorového ověření. V prostoru klientského profilu byl žalovanému nejprve zpřístupněn formulář SECCI (Standard European Consumer Credit Information, tj. standardní předsmluvní informace o spotřebitelském úvěru), který odsouhlasil, a poté návrh smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterou žalovaný odsouhlasil kliknutím na opt-in volbu „Podepisuji“. Žalovanému byla posléze smlouva o spotřebitelském úvěru a formulář SECCI automaticky zaslán na jím uvedenou emailovou adresu. Úvěr byl žalovanému vyplacen na účet č. , č. účtu, prostřednictvím bankovního převodu z bankovního účtu žalobkyně dne 27. 10. 2024 v částce 5 500 Kč, dne 2. 11. 2024 v částce 1 500 Kč, dne 3. 11. 2024 v částce 4 000 Kč, dne 17. 12. 2024 v částce 10 000 Kč, 1 300 Kč a 4 445 Kč, 29. 1. 2026 v částce 2 000 Kč, dne 2. 2. 2025 v částce 2 500 Kč a dne 10. 2. 2025 v částce 2 500 Kč. Žalovaný při sjednávání smlouvy zvolil v souladu s čl. VII. odst. 4 volitelnou službu „presto“ za poplatek 1 485 Kč. Žalovaný na jistinu dluhu zaplatil 15 765,57 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátek, a proto dle č. , hodnota, odst. 1 smlouvy žalobkyně vypověděla smlouvu, o čemž žalovaného informovala emailem ze dne 28. 8. 2025, přičemž k výpovědi došlo téhož dne. Žalovaný se tak dostal do prodlení dne 29. 8. 2025. Žalovaný má nesplacený dluh v celkové výši 41 187,12 Kč, přičemž žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 18 012,75 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru 178,59 Kč, smluvního úroku 22 472,41 Kč, poplatku za službu „presto“ 523,37 Kč. Žalovaný se dle čl. VII. odst. 2 a čl. VI. smlouvy zavázal zaplatit poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše. Žalovaný se dle čl. VII. odst. 3 a čl. VI. smlouvy zavázal zaplatit smluvní úrok ve výši 1,07 % denně z nesplacené části jistiny. Pokud by soud nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru neměl za prokázaný, požaduje žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudila jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, na jehož bankovní účet byla žalobkyní dlužná částka převedena a žalovaný se takto bezdůvodně na úkor žalobkyně obohatil. Žalobkyně je oprávněna v souladu s čl. VIII. VOP požadovat v případě prodlení žalovaného úhradu aktuálního zůstatku smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z jistiny až do zaplacení stávajícího dluhu. Žalobkyně se rozhodla, že smluvní pokutu počítá pouze za prvních 90 dnů prodlení. Žalovaný se do prodlení dostal dne 29. 5. 2025. Žalobkyně proto požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně, kterou počítá ze zůstatku na úvěru v každém kalendářním dni v určeném období od 29. 5. 2025 do 27. 8. 2025. Předžalobní výzva byla odeslána dne 18. 12. 2025.2. Žalobkyně na výzvu soudu doplnila, že žalovaný na dluh zaplatil celkovou částku 40 647,70 Kč, která byla zohledněna již v samotné žalobě a to tak, že byla započtena v částce 15 732,25 Kč na jistinu v částce 492,94 Kč na poplatek za vyplacení tranší úvěru, v částce 961,63 Kč na poplatek za službu „presto“ a v částce 23 460,88 Kč.3. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Při jednání dne 21. 7. 2026 uvedl, že pokud jde o poskytnuté a jím zaplacené částky, tak celkem čerpal 33 735 Kč a zaplatil včetně toho, co za něho zaplatila , jméno FO, , 23 404,70 Kč + 8 000 Kč. Pokud poslední podání žalobkyně ve věci uvádí, že zaplatil dokonce 40 647,70 Kč, tak je to možné, nemůže to doložit, úplný přesný přehled nemá. Úvěr bral, splácel ho a pokud jde o příslušenství, zřejmě na něj stále něco dluží. Pokud jde o prověření jeho úvěruschopnosti ze strany žalobkyně, tak žalobkyně chtěla poslední tři faktury, které vystavil svým zákazníkům. Pokud v dokumentu označeném jako výpis o posouzení úvěruschopnosti je uvedena částka čistého měsíčního příjmu 35 000 Kč, tak to podle něho odpovídá tomu, jaký příjem měsíčně v čistém měl, tak to tehdy odhadnul, když započítal všechny zálohy na daně, sociální a zdravotní pojištění apod. Je OSVČ, byl jím i v době, kdy si bral úvěr. Pokud žalobkyně spočítala výši jeho ověřeného měsíčního příjmu na částku 51 500 Kč, tak to zřejmě spočítala z těch tří faktur, které jí poslal. Neví, ale jak to počítali, podle jeho názoru jeho skutečným možnostem v té době odpovídá ta částka 35 000 Kč. Ostatní informace z tohoto výpisu odpovídají. Žil s rodiči, platil jim 8 000 Kč na bydlení, měl výdaje na půjčky 7 000 Kč měsíčně. Nejsou v tom samozřejmě uvedeny jeho další běžné výdaje na stravu, oblékání, cestování apod. Zejména s ohledem na tu výši příjmů se domnívá, že tu jeho úvěruschopnost žalobkyně správně neprověřila. Myslí si rovněž, že by toto měl soud zohlednit. Pokud i tak nějaký dluh zbude na zaplacení, nebrání se tomu.4. Žalobkyně se z jednání omluvila, soud proto věc projednal bez její účasti u jednání s odkazem na ustanovení § 101 odst. 2 a 3 o. s. ř.5. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, vzal soud za prokázané, že podle této smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 27. 10. 2024 distančním způsobem na adrese www., Anonymizováno, .cz, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 77 000 Kč s možností postupného čerpání a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobkyni spolu s příslušenstvím dle čl. VI. a čl. VII. Smlouvy, a to v pravidelných denních splátkách dle čl. V. odst. 1 Smlouvy dle č. , hodnota, Všeobecných obchodních podmínek, s nimiž byl žalovaný v souladu s čl. VIII před podpisem Smlouvy seznámen, tyto si přečetl, s jejich obsahem vyslovil souhlas a výslovně přijal zejména následky porušení Smlouvy a sankce, jak jsou ve Všeobecných podmínkách žalobkyně a Sazebníku stanoveny. První splátka byla splatná dne 26. 11. 2024 a konec kreditového rámce měl nastat dne 20. 4. 2026. Žalovaný se zavázal, že poskytnuté peněžní prostředky vrátí a zaplatí poplatek za poskytnutí úvěru, a to všechno za podmínek uvedených v čl. II. odst. 5 Smlouvy a čl. 2 Sazebníku.6. Úvěr byl žalovanému vyplacen na účet č. , č. účtu, prostřednictvím bankovního převodu z bankovního účtu žalobkyně dne 27. 10. 2024 v částce 5 500 Kč, dne 2. 11. 2024 v částce 1 500 Kč, dne 3. 11. 2024 v částce 4 000 Kč, dne 17. 12. 2024 v částce 10 000 Kč, 1 300 Kč a 4 445 Kč, 29. 1. 2026 v částce 2 000 Kč, dne 2. 2. 2025 v částce 2 500 Kč a dne 10. 2. 2025 v částce 2 500 Kč. To vzal soud za prokázané z přehledu bankovních transakcí.7. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že žalovaný na jistinu úvěru zaplatil 15 765,57 Kč, v dalším doplnění skutkových tvrzení pak uváděla, že žalovaný zaplatil celkem 40 647,70 Kč. Žalovaný předložil přehled transakcí a plateb z něhož vyplývá, že na dluh zaplatil, či za něj bylo zaplaceno celkem 31 404,70 Kč, byť sám připouštěl, že to mohlo být i více. Soud má za to, že je nutno vycházet z tvrzení samotné žalobkyně.8. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti vzal soud za prokázané, že žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného, kdy zjistila, že příjem žalovaného činil 51 500 Kč měsíčně (tzv. ověřený čistý měsíční příjem, žalovaný uváděl zřejmě daleko reálnější částku 35 000 Kč, kdy žalobkyně zřejmě nezohlednila, že jde o příjem žalovaného z posledních tří faktur, ale nikoliv za poslední tři měsíce). Jako výdaje na bydlení byla uvedena částka 8 000 Kč, výdaje na půjčky 7 500 Kč a disponibilní příjem 24 800 Kč. Soudu není jasné, jak žalobkyně k tomuto disponibilnímu příjmu dospěla. Žalobkyně dále kalkuluje vypočítané minimální výdaje 8 937 Kč. Pokud by soud měl vycházet ze správného příjmu žalovaného ve výši 35 000 Kč měsíčně, byly by po odpočtu částek zde uváděných žalobkyní jeho disponibilní prostředky ve výši asi 10 000 Kč a nikoliv necelých 25 000 Kč. Dle názoru soudu byly nesprávně odhadnuty příjmy žalovaného, kdy jeho reálný příjem činil 35 000 Kč a nikoliv 51 500 Kč. Dle názoru soudu žalobkyně neprověřila úvěruschopnost žalovaného dostatečně a nesplnila tím povinnost, kterou jí ukládalo ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.9. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, pro věc rozhodném, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odstavec 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odstavec 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odstavec 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odstavec 3).11. Po právní stránce posoudil soud zjištěný skutkový stav tak, že strany uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru, která je neplatná, neboť před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebyla dostatečně prověřena úvěruschopnost žalovaného.12. Proto soud postupoval podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru, když mohl uložit žalovanému, aby vrátil žalobkyni jen poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve výši 33 735 Kč poníženou o jeho platby ve výši 40 647,70 Kč, což reálně znamená, že žalovaný svůj dluh zcela zaplatil. Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl.13. Ve sporu byl žalovaný plně úspěšný a dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak má právo na náhradu nákladů řízení. Soud však nezjistil, že by žalovanému nějaké náklady řízení vznikly, respektive žalovaný se tohoto práva výslovně vzdal.14. Žalobkyně zaplatila za podanou žalobu soudní poplatek ve výši odpovídající tomu, že podávala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu [položka 2 bod 1. písm. c) sazebníku soudních poplatků]. Soud však platební rozkaz nevydával, a proto doměřuje žalobkyni soudní poplatek do výše dle položky 1 bodu 1. písm. b) sazebníku. Ukládá tak žalobkyni zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 415 Kč.