Okresní soud ve Svitavách 10 C 66/2026-41 – Náklady řízení

Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky. V žalobě uvedla, že původní věřitel , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., (dříve , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, .,) se sídlem , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , jméno FO, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , uzavřel s žalovaným dne 2. 10. 2025 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 49 679,99 Kč. Tento úvěr měl být splacen nejpozději dne 20. 1. 2026. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Žalovaný zaslal původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění odpovídajícím dokumentu – Smlouva o revolvingovém úvěru s navrhovanou výší úvěru, kterou žalovaný čerpal 49 679,99 Kč a splatností dne 20. 1. 2025. Úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí 4 860 Kč. Půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Dále byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. Úvěr byl poskytován z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného , č. účtu, . Žalovaný byl prokazatelně upomínán k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobkyně. Upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne 20. 2. 2026. Celková výše nároků žalobkyně po zohlednění případných dílčích plateb ze strany činí celkem 49 679,99 Kč nejpozději splatných dne 20. 1. 2026. Pokud by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požaduje žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání, neboť byly splněny podmínky dané § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, když soud vycházel z toho, že oba účastníci souhlasili s tím, aby ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů.4. Ze smlouvy o úvěru a ze standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil že původní věřitel , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., (dříve , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, .,) se sídlem , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , jméno FO, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , uzavřel s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru, s částkou prvního čerpání úvěru 5 000 Kč a celkovou výší poskytnutého spotřebitelského úvěru 35 000 Kč a celkově požadovanou částkou 62 859,08 Kč.5. Žalobkyně tvrdí, že žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 49 679,99 Kč a současně, že celková výše nároků žalobkyně činí po zohlednění případných dílčích plateb celkem 49 679,99 Kč. Žalobkyně také tvrdí, že smlouva byla uzavřena dne 2. 10. 2025, ale předložená smlouvy ani standardní informace nejsou datovány.6. Žalobkyně předložila listinu, v níž je uveden přehled všech čerpaných částek žalovaným, přehled všech zaplacených částek žalovaným, výše úroků i poplatků. Podle této listiny došlo k prvnímu čerpání dne 10. 2. 2025, takže tvrzení žalobkyně o uzavření smlouvy tohoto dne zřejmě odpovídá skutečnosti. Z listiny dále vyplývá, že žalovaný čerpal od věřitele celkem 35 000 Kč (5 000 Kč, 1 000 Kč, 1 500 Kč, 1 000 Kč 25 000 Kč a 1 500 Kč Kč) a nezaplatil žádnou částku. Poskytnuté částky pak vyplývají i z jednotlivých dokladů o těchto platbách.7. Žalobkyně v žalobě uvádí, že úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí 4 860 Kč. Půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Dále byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. V žalobě netvrdí nic o zjištěných příjmech žalovaného ani o jeho zjištěných výdajích. Žalobkyně však předložila listinu nadepsanou jako „Application details“ z níž snad vyplývá, že příjem žalovaného činil 30 000 Kč a jeho životní náklady 16 500 Kč. Obě položky nejsou nijak blíže specifikovány a nebyl předložen žádný důkaz, kterým by byly verifikovány tyto informace. Žalobkyně tak dle názoru soudu řádně neprověřila úvěruschopnost žalovaného.8. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, pro věc rozhodném, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odstavec 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odstavec 2).9. Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v aktuálním znění, pro věc rozhodném, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odstavec 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odstavec 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odstavec 3).10. Po právní stránce posoudil soud zjištěný skutkový stav tak, že právní předchůdce žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru, která je neplatná, neboť před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru neprověřil tzv. úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském.11. Proto soud postupoval podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru, když uložil žalovanému, aby vrátil žalobkyni jen poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve výši 35 000 Kč, a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl, jak je uvedeno v bodě II. výroku.12. Žalobkyně měla ve věci částečný úspěch a míra tohoto úspěchu se v zásadě rovná 67 %) a proto soud žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. v rozsahu 44 % (67 % - 23 %). Náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným a doměřovaným soudním poplatkem ve výši 2 484 Kč a náklady právního zastoupení ve výši 2 400 Kč (odměna dle § 14b odst. 1 bodu 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v účinném znění (advokátní tarif), ve výši 2 100 Kč za tři úkony právní služby po 700 Kč a tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a advokátního tarifu). Z těchto nákladů řízení v celkové výši 4 884 Kč Kč je žalovaná povinna nahradit žalobkyni 44 %, tedy částku 2 149 Kč k rukám zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).13. Žalobkyně zaplatila za podanou žalobu soudní poplatek ve výši 1 988 Kč, zřejmě s ohledem na to, že podávala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu (položka 2,1.c) sazebníku soudních poplatků). Soud však platební rozkaz nevydával, a proto doměřuje žalobkyni soudní poplatek do výše dle položky 1,1.b) sazebníku, tedy do výše 1 2 484 Kč. Ukládá tak žalobkyni zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 496 Kč.