Okresní soud ve Svitavách 6 C 93/2026-19 – Náklady řízení

Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 16. 6. 2026 domáhala po žalované zaplacení 41 520,74 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně , Anonymizováno, , jméno FO, , jméno FO, byla dne 17. 12. 2025 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaná čerpala postupně úvěr v celkové výši 41 520,74 Kč. Úvěr měl být splacen do 16. 4. 2026. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne 17. 12. 2025 částku 2 x 8 000 Kč, dále dne 2. 1. 2026 částku 10 000 Kč a dne 13. 1. 2026 částku 4 000 Kč, celkem 30 000 Kč. Žalovaná uhradila pouze částku 2 000 Kč. Žalovaná částka je tvořena jistinou ve výši 28 000 Kč, náhradou účelně vynaložených nákladů ve výši 750 Kč a úrokem ve výši 12 770,74 Kč.2. Smlouvou ze dne 27. 1. 2020 o opakovaném postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovanou postoupena současné žalobkyni.3. Účastníkům bylo zasláno usnesení s výzvou, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Jelikož se účastníci ve stanovené lhůtě nevyjádřili, má soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasí. Soud vyšel z obsahu spisu a z důkazů založených ve spise.4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti:5. Ze smlouvy o úvěru ze dne 17. 12. 2025 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně , jméno FO, . se zavázala poskytnout žalované úvěr až do výše úvěrového limitu 30 000 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 146,95 % ročně. Žalovaná byla povinna poskytnutý úvěr spolu s úroky splácet pravidelnými minimálními měsíčními splátkami ve výši 13,41 % nesplaceného úvěru s úrokem nebo splátkami ve výši 500 Kč podle toho, která z těchto dvou částek bude vyšší.6. Z dokladů o platbách bylo zjištěno, že na účet žalované č. , č. účtu, byly právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuty částky 2 x 8 000 Kč dne 17. 12. 2025, částka 10 000 Kč dne 2. 1. 2026 a částka 4 000 Kč dne 13. 1. 2026, celkem 30 000 Kč. Tuto skutečnost potvrdila i , právnická osoba, . s tím, že účet, na který byly částky poukázány, vlastní žalovaná. Dle sdělení žalobkyně byla na úvěr žalovanou zaplacena částka 2 000 Kč.7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 ve spojení s dodatkem ze dne 18. 11. 2021 bylo prokázáno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni.8. Z výzvy ze dne 29. 5. 2026 soud zjistil, že právní zástupkyně žalobkyně vyzýval žalovanou k zaplacení žalované částky s upozorněním, že v opačném případě bude dlužná částka vymáhána soudní cestou.9. Žalobkyně byla soudem vyzvána, aby doložila, jakým způsobem její právní předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalované, a to výzvou ze dne 26. 6. 2026, č. j. 6 C 93/2026-11. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalované ověřoval původní věřitel zejména lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI. Dále úvěruschopnost ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu 4 860 Kč. Nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalované a žádosti o úvěr bylo vyhověno. Žádné listiny, ze kterých byla úvěruschopnost zkoumána, nebyly ze strany žalobkyně doloženy.10. Daný spor je nutno posuzovat podle ustanovení smlouvy o úvěru. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odstavec 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odstavec 2).12. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odstavec 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odstavec 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odstavec 3).13. Po právní stránce hodnotil soud zjištěný skutkový stav tak, že strany uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru, a že žalobkyně porušila povinnost poskytnout spotřebitelský úvěr, neboť nezkoumala úvěruschopnost žalované. Žalobkyně soudu nepředložila žádné listinné důkazy (např. výpisy z účtu, výplatní pásky apod.), ze kterých by se podávaly konkrétní měsíční příjmy a výdaje žalované, pouze tvrdila, že úvěruschopnost zkoumala, což k prokázání nestačí.14. Na základě těchto úvah soud dospěl k závěru, že žalobkyně porušila povinnost podle § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, takže smlouva o úvěru je neplatná podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, a žalovaná povinna vrátit (pouze) poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem. Vzhledem k tomu, že žalovaná na poskytnutý úvěr ve výši 30 000 Kč uhradila celkovou částku 2 000 Kč, tak zbývá k doplacení částka 28 000 Kč. Tuto částku by žalovaná měla zaplatit v době přiměřené jeho možnostem. Vzhledem k tomu, že se žalovaná ve věci nevyjádřila a soud tak nemohl zjistit její majetkové poměry, rozhodl podle § 160 o. s. ř. o povinnosti úhrady do tří dnů od právní moci rozsudku.15. Žalobkyně nemá nárok na zákonné úroky z prodlení, neboť až tímto rozhodnutím je založena povinnost žalované k placení dlužné částky a ona se dostane do prodlení, pokud ve stanovené lhůtě dlužnou částku nesplatí (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 101/2023 ze dne 20. 9. 2023). Jelikož byla smlouva shledána neplatnou, nemá žalobkyně ani právo smluvní pokutu ani na jiné poplatky či náklady na vymáhání.16. Výrokem II. pak soud žalobu zamítl co do zbylé částky 13 520,74 Kč a co do požadovaných úroků z prodlení.17. Žalobkyně uhradila za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 1 662 Kč. Vzhledem k tomu, že soud ve věci nevydal elektronický platební rozkaz, postupoval podle položky 2, bodu 2 sazebníku soudních poplatků a soudní poplatek doměřil v konečném rozhodnutí. Podle položky 1 činí výše soudního poplatku z žalované částky 41 520,74 Kč částku 2 077 Kč. K doplacení tedy zbývá částka 415 Kč. Soud proto žalobkyni uložil povinnost zaplatit České republice-Okresnímu soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 415 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).18. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 41 520,74 Kč, bylo jí vyhověno co do částky 28 000 Kč, žaloba byla zamítnuta co do částky 13 520,74 Kč. Žalobkyně tedy má nárok na zaplacení 35 % nákladů řízení.19. Žalobkyně požadovala náhradu zaplaceného soudního poplatku a dále náhradu nákladů právního zastoupení, které vyčíslila na 11 352 Kč (3 úkony právní služby po 2 780 Kč a 3 paušální náhrady hotových výdajů po 450 Kč včetně 21 % DPH). Okresní soud však nesouhlasí s požadavkem žalobkyně na postup podle § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb. V projednávané věci je třeba vycházet z ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť jde o řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru, který je žalobkyní opakovaně uplatňován ve skutkově i právně obdobných věcech, byť lze připustit, že v jednotlivostech se skutková i právní argumentace obsažená v podávaných žalobách může lišit, a předmětem řízení je současně částka nepřevyšující 50 000 Kč. Při stanovení výše náhrady nákladů řízení je tak nutno i v tomto případě vycházet z ustanovení § 14b odst. 1 bod 3. vyhlášky č. 177/1996 Sb., které stanoví výši sazby za každý úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení včetně z tarifní hodnoty od 30 000 Kč do 50 000 Kč částkou 700 Kč a z odst. 5 písm. a/ citovaného ustanovení vyhlášky, který určuje paušální částku jako náhradu výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné ve výši 100 Kč za každý z úkonů právní služby hrazený podle odst. 1 a 2.20. Náklady řízení žalobkyně jsou tedy tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 077 Kč, odměnou za 3 úkony právní služby (§ 14b odst. 1 bod 3. vyhlášky č. 177/1996 Sb.) za převzetí zastoupení, předžalobní výzvu k plnění a podaní návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu po 700 Kč a třemi paušálními náhradami hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky. Celková výše nákladů řízení žalobkyně se zvýšením o 21 % DPH činí částku 4 981 Kč, z níž 35 % představuje 1 743 K. Částka 1 743 Kč je splatná do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně (§ 160 odst. 1 věty před středníkem, § 149 odst. 1 o. s. ř.).