7 C 10/2026-46 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 34 012,41 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne 15. 7. 2024 mezi právní předchůdkyní žalobkyně – společností , právnická osoba, ., IČ , IČO, , se sídlem , adresa, a žalovaným, na základě které právní předchůdce žalobkyně dle žaloby poskytl žalovanému úvěr ve výši 32 000 Kč, který měl být splacen v 48 pravidelných měsíčních splátkách a konečná splatnost měla nastat 18. 7. 2028. Úvěr byl poskytnut na účet žalovaného číslo , č. účtu, . Dle žaloby se žalovaný dostal do prodlení se splácením úvěru, proto došlo dne 22. 10. 2024 k zesplatnění veškerých závazků vyplývajících ze smlouvy. Úvěr byl dle smlouvy úročen smluvním úrokem ve výši 68,35 % ročně a běžel od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, přičemž bylo sjednáno přirůstání smluvního úroku k jistině. Žalobkyně se rozhodla, že smluvní úrok požaduje pouze od data poskytnutí úvěru do jeho zesplatnění, tedy za období od 15. 7. 2024 do 22. 10. 2024. Kapitalizovaná výše smluvního úroku činí 5 932,41 Kč. Spolu se smlouvou došlo k uzavření dodatku číslo , hodnota, , dle kterého došlo k uzavření smlouvy a dodatku prostřednictvím internetových stránek právního předchůdce žalobkyně www.proficredit.cz a dalších prostředků komunikace na dálku. Právní předchůdce žalobkyně před poskytnutím úvěru provedl posouzení úvěruschopnosti žalovaného, který mu v této souvislosti předložil zejména fotokopii originálu platného osobního dokladu, doklady o příjmu – výplatní listy či případně výpisy z bankovního účtu žalovaného a další doklady a informace požadované právní předchůdkyní žalobkyně nezbytné pro posouzení jeho úvěruschopnosti. Současně bylo provedeno lustrování žalovaného v registrech SOLUS a NRKI, o čemž pořídil předchůdce příslušný záznam. V souhrnném hodnocení žalovaného jsou vedle příjmů a výdajů uvedený rovněž informace o zaměstnání žalovaného. Pohledávka za žalovaným byla na současnou žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 4. 0025. Celková výše nároků žalobkyně po zohlednění případných dílčích plateb ze strany žalovaného ve výši 3 920 Kč činí celkem 34 012,41 Kč nejpozději splatných dne 22. 10. 2024. Žalobkyně uvedla, že pokud by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požadovala přiznání nároku z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.2. Soud usnesením ze dne 22. 1. 20264 vyzval žalobkyni, aby doplnila svá tvrzení obsažená v žalobě o skutečnosti prokazující, že právní předchůdce žalobkyně řádně před poskytnutím úvěru zkoumal úvěruschopnost žalovaného (soud z důvodu stručnosti na citované usnesení čj. 7 C 10/2026-33 odkazuje). Zároveň byla žalobkyně poučena dle ustanovení § 118a o. s. ř.3. Žalobkyně na výzvu soudu doplnila žalobu podáním ze dne 4. 3. 2026, odkázala na právní předchůdkyní žalobkyně provedení lustrace ve veřejně dostupných databázích, na prohlášení žalovaného před poskytnutím úvěru, že má pravidelný příjem a je schopen úvěr splácet. Uvedla, že úvěruschopnost klienta byla ověřena výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji, kdy klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu. Uvedla, že na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybnostem o platební schopnosti žalovaného. Odkázala na listinu označenou , Anonymizováno, – Hodnocení klienta. Potvrdila, že žalovaný na úvěr uhradil 3 920 Kč, přičemž poslední platba proběhla 20. 1. 2025. Žádné listiny prokazující shora uvedené soudu nedoložila a žalobu v tomto ohledu nijak nedoplnila.4. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil.5. Soud postupoval dle ustanovení § 115 a o. s. ř. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání.6. Z listiny označené Hodnocení klienta soud zjistil, že žalovaný před uzavřením smlouvy dne 15. 7. 2024 v 19:45:59 uvedl, že jeho pravidelný čistý měsíční příjem činil 20 000 Kč, výdaje 4 860 Kč, splátky , právnická osoba, . 6 320 Kč, výdaje na bydlení 4 915 Kč. Celkové výdaje žalovaný uvedl ve výši 16 095 Kč a finanční rezervu ve výši 1 000 Kč. Dále uvedl, že je svobodný, pracuje od 1. 1. 2013 na hlavní pracovní poměr, je vyučen a pracuje u společnosti , právnická osoba, ., , adresa, .7. Ze smlouvy o úvěru číslo , hodnota, uzavřené mezi společnosti , právnická osoba, . a žalovaným dne 15. 7. 2024 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 32 000 Kč a zavázal se celkem na poskytnutý úvěr uhradit částku 94 080 Kč. Celková výše splátky činila 2 234 Kč, úvěr se žalovaný zavázal uhradit v 48měsíčních splátkách, zápůjční úroková sazba činila 68,35 % a roční procentní sazba nákladů 94,4 %. Úvěr měl být poskytnut na účet číslo , č. účtu, . Smlouva byla uzavřena dne 15. 7. 2024 v 19:46:11 hod.8. Z dodatku číslo 1 ke smlouvě o úvěru číslo , hodnota, uzavřeného dne 15. 7. 2024 v 19:45:57 hod žalovaný souhlasil s uzavřením smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Akceptační doložka ze strany poskytovatele byla podepsána dne 17. 7. 2024 v 6:59:34 hod.9. Z oznámení o schválení úvěru ke shora uvedené smlouvě bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalovanému oznámila dne 18. 7. 2024, že úvěr za podmínek uvedených v 7. odstavci tohoto odůvodnění byl schválen. Z dokladu o vyplacení úvěru vyplynulo, že úvěr byl žalovanému vyplacen na účet uvedený ve smlouvě již dne 17. 7. 2024.10. Z vybraných pohybů na účtu vedeného u , Anonymizováno, . číslo , č. účtu, za období od 15. 7. 2024 do 19. 9. 2024 byly potvrzeny výplaty mzdy žalovanému od společnosti , právnická osoba, . od února 2024 do června 2024 ve výši 20 643 Kč (v únoru 2024 20 583 Kč). Zůstatky na účtu žalovaného se pohybovaly v uvedeném období od 20 623 Kč do 26 630,81 Kč.11. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 4. 2025, seznamu postupovaných pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 4. 2025 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na současnou žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován. Dle podacího lístku bylo oznámení žalovanému odesláno dne 25. 4. 2025.12. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 25. 4. 2025 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky s poučením, že v případě jejího neuhrazení bude pohledávka vymáhána soudní cestou. Dle podacího lístku byla předžalobní výzva žalovanému odeslána téhož dne.13. Ze zprávy , Anonymizováno, ze dne 4. 2. 2026 banka na výzvu soudu potvrdila, že úvěr byl žalovanému poskytnut na jeho účet dne 17. 7. 2024 ve výši 32 000 Kč.14. Podle § 2395 zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.15. Podle § 86 odst. 1,2 zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebitel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním a sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tento přesah do právního postavení širokého okruhu osob potažmo společnosti jako celku způsobuje, že chování věřitele, který řádně neprověří úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytne, je zjevným narušením veřejného pořádku. Tyto závěry aproboval i Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž poukázal i na další veřejnoprávní souvislosti, povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele.17. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co