7 C 35/2026-41 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 11. 2. 2026 domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 950 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, uzavřené dne 27. 3. 2018 mezi právní předchůdkyní žalobkyně – společností , právnická osoba, , IČ , IČO, , sídlem , adresa, , na základě které právní předchůdce žalobkyně dle žaloby poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem ve smlouvě. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 000 Kč s úrokovou sazbou ve výši 18,96 % ročně sjednanou v článku 1.4 smlouvy a odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaný zavázal uhradit v 60týdenních splátkách po 300 Kč, počínaje dnem 3. 4. 2018, přičemž poslední splátka byla stanoven na 21. 5. 2019. Dle žaloby žalovaný nehradil splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Pohledávka vyplývající z uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti , právnická osoba, postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 na žalobkyni, a to s účinností ke dni 29. 11. 2019. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno doporučeně. Dle žaloby žalovaný za celou dobu trvání smluvního vztahu žalovaný uhradil před postoupením pohledávky částku 6 800 Kč a po postoupení pohledávky částku 500 Kč. Žalobkyně se žalobou domáhala přiznání částky 10 950 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 8 905,63 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 2 044,37 Kč, dále kapitalizovaných úroků ve výši 919,30 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků ve výši 455,86 Kč a úroků ve výši 18,96 % ročně z dlužné jistiny ve výši 8 905,63 Kč od 4. 12. 2019 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 9,75 % ročně z dlužné jistiny od 4. 12. 2019 do zaplacení. Žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru posoudila úvěruschopnost žalovaného, a to na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy, kdy byl žalovaný dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Nashromážděné a ověřené údaje byly odeslány do obchodního informačního systému právního předchůdce žalobkyně, který obsahuje skóringový model zahrnující kritéria, vycházející ze statistických dat a který schopnost splácet požadovanou částku vyhodnotil. Na základě odborného posouzení dospěl k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splatit.2. Soud usnesením ze dne 24. 2. 2026 vyzval žalobkyni, aby doplnila svá tvrzení obsažená v žalobě o skutečnosti prokazující, že právní předchůdce žalobkyně řádně před poskytnutím úvěru zkoumal úvěruschopnost žalovaného (soud z důvodu stručnosti na citované usnesení čj. 7 C 35/2026-30 odkazuje). Zároveň byla žalobkyně poučena dle ustanovení § 118a o. s. ř.3. Žalobkyně žalobu doplnila podáním doručeným soudu dne 27. 2. 2026, uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně uvedla informace získané od žalovaného v kartě klienta, ze které vyplynulo, že žalovaný byl zaměstnán na hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou jako řidič – montážník u zaměstnavatele , právnická osoba, s čistým příjmem ve výši 16 000 Kč, který byl ověřen na základě výplatních pásek právní předchůdkyní žalobkyně. Měsíční výdaje žalovaný uvedl ve výši 2 000 Kč za inkaso, osobní výdaje ve výši 4 000 Kč, vyživovací povinnost ve výši 3 500 Kč, celkové běžné měsíční výdaje ve výši 9 500 Kč – ověřeny na základě sdělení žalovaného. Použitelný příjem žalovaný byl ve výši 6 500 Kč. Dále žalovaný uvedl, že žije v nájmu, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti. Současně bylo ověřeno, že žalovaný nebyl v insolvenčním řízení. Právní předchůdkyně žalobkyně na základě uvedených skutečností dospěla k závěru, že žalovaný má dostatečný příjem k úhradě týdenní splátky ve výši 300 Kč.4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.5. Soud ve věci postupoval dle ustanovení § 115a o. s. ř. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání.6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti číslo , hodnota, uzavřené mezi společností , právnická osoba, a žalovaným bylo zjištěno, že žalovaný potvrdil podpisem smlouvy převzetí částky 10 000 Kč v hotovosti, kterou se zavázal zaplatit spolu s úrokem ve výši 2 000 Kč, administrativním poplatkem ve výši 2 000 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč, celkem se zavázal zaplatit 18 000 Kč. Roční procentní sazba nákladů byla sjednána ve výši 2 615 % a žalovaný se tento úvěr zavázal hradit v 60týdenních splátkách po 300 Kč měsíčně.7. V kartě klienta byly uvedeny informace uvedené v odstavci 3. odůvodnění tohoto rozsudku.8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019, účinné ke dni 29. 11. 2019, seznamu postoupených pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na současnou žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován.9. Z předžalobní výzvy ze dne 27. 11. 2020 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky ve výši 14 881,95 Kč, a to nejpozději do 12. 12. 2020 s poučením, že v případě jejího neuhrazení bude tato vymáhána soudní cestou. Dle předloženého podacího lístku byla předžalobní výzva žalovanému odeslána téhož dne.10. Podle § 2395 zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle § 86 odst. 1,2 zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebitel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním a sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tento přesah do právního postavení širokého okruhu osob potažmo společnosti jako celku způsobuje, že chování věřitele, který řádně neprověří úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytne, je zjevným narušením veřejného pořádku. Tyto závěry aproboval i Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž poukázal i na další veřejnoprávní souvislosti, povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele.13. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.14. Je věcí žalobkyně (respektive její právní předchůdkyně), jakým způsobem ke zkoumání úvěruschopnosti přistoupí, pokud však je konkrétní věc předložena soudu, je to soud, který přezkoumává, zda žalobkyně či její právní předchůdkyně dostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost či nikoli. K takovému přezkumu žalobkyně musí nabídnout nejen tvrzení, ale i důkazy o řádném splnění této povinnosti (břemeno tvrzení a břemeno důkazní stíhá žalobkyni). Je pak na soudu, aby po provedeném dokazování vyhodnotil, zda byla splněna povinnost plynoucí z citovaných zákonných ustanovení. Aby povinnost mohla být splněna, je třeba vycházet zejména z porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění jeho dosavadních dluhů. Soud nepovažuje za dostatečné vycházet z tvrzení žalobkyně, že před uzavřením úvěru byla úvěruschopnost žalovaného ověřována právní předchůdkyní žalobkyně z tvrzení žalovaného a z jeho výplatních pásek, aniž by měla zároveň k