Okresní soud ve Svitavách 8 C 105/2026-82 – Náklady řízení

Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 7. 5. 2026 domáhala po žalované zaplacení částky 103 390,74 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že s žalovanou uzavřela dne 16. 10. 2023 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalované částku 110 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit v 96 měsíčních splátkách po 2 114 Kč. Byl sjednán úrok ve výši 17,19 % ročně, žalobkyně však požaduje pouze úrok ve výši 12 % ročně. Před poskytnutím úvěru byla posouzena úvěruschopnost žalované. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení s úhradami splátek, prohlásila žalobkyně celý úvěr za splatný ke dni 14. 6. 2025. Žalobkyně požaduje zaplacení zbývající jistiny ve výši 101 590,74 Kč a poplatků ve výši 1 800 Kč a příslušenství v podobě kapitalizovaného úroku ve výši 15 003,92 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 8 096,01 Kč, úroku ve výši 12 % ročně z částky 101 590,74 Kč za období od 8. 5. 2026 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 103 390,74 Kč za období od 8. 5. 2026 do zaplacení. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k plnění předžalobní výzvou.2. Žalovaná se k žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřila.3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a o. s. ř. Vzhledem k obsahu žaloby a povaze projednávaného sporu je totiž možno učinit závěr, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v podané žalobě (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu), žalovaná pak ve stanovené lhůtě nijak nereagovala na výzvu soudu ke sdělení, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. Soud proto souhlas žalované s rozhodnutím bez nařízení jednání předpokládal.4. Ze smlouvy o poskytování služeb elektronického bankovnictví ze dne 12. 11. 2018 soud zjistil, že žalovaná měla u žalobkyně založený bankovní účet a k němu měla zřízené internetové bankovnictví, ve kterém mohla podepisovat různé dokumenty, mj. i žádosti o úvěry a úvěrové smlouvy.5. Z žádosti o poskytnutí úvěru ze dne 16. 10. 2023 soud zjistil, že žalovaná požádala o poskytnutí bezúčelového spotřebitelského úvěru ve výši 110 000 Kč a že deklarovala své měsíční příjmy ve výši 50 700 Kč, výdaje ve výši 4 500 Kč a splátky úvěrů ve výši 2 500 Kč. Ze záznamu o podpisu bylo zjištěno, jakým způsobem žalovaná tuto žádost podepsala v internetovém bankovnictví.6. Ze smlouvy o úvěru, která byla mezi účastníky uzavřena dne 16. 10. 2023, a z přiložených obchodních podmínek, soud zjistil, že žalobkyně se touto smlouvou zavázala poskytnout žalované neúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 110 000 Kč a žalovaná se zavávala tento úvěr vrátit spolu s příslušenstvím v 96 měsíčních splátkách po 2 114 Kč. Byl sjednán úrok ve výši 17,19 % ročně. Poplatek za upomínku byl v obchodních podmínkách stanoven ve výši 300 Kč, za výzvu pak ve výši 500 Kč.7. Z výpisu z úvěrového účtu za období od 16. 10. 2023 do 31. 10. 2023 soud zjistil, že jistina úvěru ve výši 110 000 Kč byla žalované vyplacena dne 16. 10. 2013.8. Z přehledu splátek za období od měsíce října 2023 do měsíce ledna 2026 soud zjistil, jakým způsobem žalovaná splácela předmětný úvěr.9. Z výpisu z běžného účtu žalované za měsíce říjen 2022 až říjen 2023 soud zjistil, že žalobkyně měla k dispozici informace o příjmech a výdajích žalované za toto období.10. Z výpisu z registru dlužníků (CBCB) soud zjistil, že žalobkyně disponovala informací o tom, že žalovaná má další tři splátkové finanční produkty s celkovou měsíční splátkou ve výši 5 252 Kč.11. Z jedné upomínky a tří výzev, z nichž poslední je datovaná ke dni 27. 3. 2025, soud zjistil, jakým způsobem žalobkyně žalovanou vyzývala k zaplacení dlužných splátek.12. Z dopisu ze dne 16. 6. 2025 soud zjistil, že žalobkyně z důvodu prodlení žalované se splácením úvěru prohlásila úvěr za splatný ke dni 14. 6. 2025.13. Z předžalobní výzvy ze dne 1. 4. 2026 a z přiloženého podacího lístku soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dluhu z předmětné úvěrové smlouvy a téhož dne tuto výzvu zaslal žalované.14. Z ostatních předložených listinných důkazů soud nezjistil žádné pro věc relevantní skutečnosti.15. Na podkladě těchto důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:Žalobkyně na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne 16. 10. 2023 poskytla žalované téhož dne bezhotovostním převodem peněžní prostředky ve výši 110 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté prostředky splatit spolu s úrokem ve výši 17,19 % ročně v 96 měsíčních splátkách po 2 114 Kč. Poplatek za upomínku byl v obchodních podmínkách stanoven ve výši 300 Kč, za výzvu pak ve výši 500 Kč. Žalobkyně před poskytnutím úvěru zkoumala úvěruschopnost žalované, přičemž měla k dispozici výpisy z jejího bankovního účtu za období jednoho roku před poskytnutím úvěru, a dále měla k dispozici i výpis z registru dlužníků, ze kterého vyplývaly měsíční splátky jiných úvěru v celkové výši 5 252 Kč. Žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 14. 6. 2025 a před podáním žaloby vyzvala žalovanou k plnění.16. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. o. z., která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „ZSÚ“).17. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.18. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.19. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.20. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet21. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.22. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 110 000 Kč, a to na základě platně sjednané smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně dostála svým povinnostem, když před poskytnutím úvěru řádně zkoumala schopnost žalované splácet pravidelné měsíční splátky spotřebitelského úvěru (úvěruschopnost). S ohledem na detailní přehled o hospodaření žalované, kdy žalobkyně měla k dispozici výpisy z bankovního účtu žalované za období dlouho předcházející poskytnutí úvěru, ze kterých vyplývaly pravidelné příjmy žalované a nebyly zjištěny žádné rizikové výdaje, nevznikly pochybnosti o schopnosti žalované splácet měsíční splátky ve výši 2 114 Kč, a to ani přesto, že žalobkyně věděla o tom, že žalovaná na splátkách jiných úvěrů splácí měsíčně celkem 5 252 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná zůstala v řízení zcela pasivní a netvrdila, a tedy ani neprokázala, že na úvěr plnila více, než kolik uvedla žalobkyně, vycházel soud z tvrzení žalobkyně, že žalovaná dosud nesplatila jistinu úvěru ve výši 101 590,74 Kč. Za takové situace má žalobkyně jednak právo na vrácení dosud nesplacené jistiny v uvedené výši, poplatků za odeslanou upomínku a výzvy v celkové výši 1 800 Kč, a dále jí vzniklo právo na zaplacení smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení.23. Pokud jde o výši příslušenství, soud žalobkyni přiznal kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 15 003,92 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 8 096,01 Kč, úrok ve výši 12 % ročně z částky 101 590,74 Kč za období od 8. 5. 2026 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 103 390,74 Kč za období od 8. 5. 2026 do zaplacení.24. Plně úspěšná žalobkyně má podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo i na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 170 Kč, odměny advokáta, která podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, činí celkem 15 780 Kč za tři úkony právní služby po 5 260 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem věci, žaloba), paušální náhrady hotových výdajů za tyto tři úkony v celkové výši 1 350 Kč a náhrady za 21% daň z přidané hodnoty z posledně uvedených dvou částek ve výši 3 597,30 Kč. Soud naopak žalobkyni nepřiznal náhradu za úkon spočívající v písemném vyjádření ze dne 4. 6. 2026, neboť veškeré informace týkající se zkoumání úvěruschopnosti žalované měly být obsaženy již v žalobě a pokud žalobkyně tyto údaje doplnila až k výzvě soudu, nejde o účelně poskytnutý úkon právní služby. Celkem má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení ve výši 25 897,30 Kč, které soud žalované uložil zaplatit k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).25. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci rozsudku.