4 C 372/2021-40 — Okresní soud v Tachově

1. Žalobce se žalobou domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit mu částku, uvedenou ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobce je provozovatelem hromadné dopravy, kdy tímto prostředkem hromadné dopravy se přepravovala žalovaná, která byla dne [datum] ve 14:30 hodin na lince dráhy [číslo] kontrolována a neprokázala se platným jízdním dokladem, přirážku k jízdnému ani jízdné nezaplatila, o čemž bylo sepsáno hlášení o provedené přepravní kontrole [číslo]. 2. Žalovaná na výzvu, která byla na adresu jejího trvalého pobytu doručena postupem dle § 46b písmeno a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) ve spojení s § 49 odst. 2 téhož zákona, aby se ve smyslu § 114a o.s.ř. vyjádřila k žalobě, nereagovala. Žalobce i žalovaná dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a o.s.ř., bez nařízení jednání. 3. Žalovaná netvrdila ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ani neprokázala ve smyslu § 120 odst. 1 o.s.ř. existenci skutečností, které by zčásti nebo zcela vyvracely žalobou uplatněný nárok. Soud tak vycházel z tvrzení žalobce a předložených důkazů. 4. Podle § 157 odst. 4 o.s.ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Z žalobcem předložených listin soud zjistil, že žalobní tvrzení odpovídají skutečnosti a žalovaná byla dne [datum] ve 14:30 hodin na lince dráhy [číslo] kontrolována a neprokázala se platným jízdním dokladem, přirážku k jízdnému ani jízdné nezaplatila, o čemž bylo sepsáno hlášení o provedené přepravní kontrole [číslo] který žalovaná osobně podepsala. Na výzvu ze dne [datum] žalovaná nereagovala. 6. Tím, že žalovaná použila dopravní prostředek provozovaný žalobcem, došlo mezi účastníky k uzavření smlouvy o přepravě osob ve smyslu ust. § 2550 a násl. občanského zákoníku. Tak vznikla žalobci povinnost žalovanou přepravit a žalované povinnost uhradit jízdné. Uzavřením přepravní smlouvy přistoupila žalovaná ve smyslu ust. § 49 odst. 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, na smluvní přepravní podmínky vyhlášené dopravcem. Povinnost cestujícího prokázat se na výzvu pověřené osoby platným jízdním dokladem je stanovena v § 37 odst. 5 písm. c) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách a v § 18a odst. 2 zákona č. 111/1994 Sb. o silniční dopravě. Oprávnění provozovatele hromadné dopravy uložit cestujícímu přirážku k jízdnému v případě, že se tento neprokáže platným jízdním dokladem a maximální výše přirážky jsou stanoveny v § 37 odst. 4 písm. d) a odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb. o drahách a v § 18a odst. 2 písm. e) a odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb. o silniční dopravě. 7. Ze shora uvedených skutečností a právními předpisy stanovených práv a povinností vyplývá povinnost žalované uhradit žalobci z titulu uzavřené přepravní smlouvy a z důvodu neprokázání se platným jízdním dokladem jízdné a přirážku k jízdnému, jejíž výše odpovídá zákonem stanovenému limitu. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalobci řádně a včas sjednané jízdné a přirážku k jízdnému, dostala se do prodlení s plněním peněžitého dluhu a žalobci vzniklo právo žádat po žalované úroky z prodlení, a to dle ust. § 1970 občanského zákoníku, podle kterého jde-li o prodlení s plnění peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení. Výše požadovaných úroků z prodlení odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Z těchto všech důvodů soud žalobě v plném rozsahu vyhověl, jak je uvedeno pod bodem I. výroku. 8. Žalobce měl ve věci plný úspěch, proto mu dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. vůči žalované vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení zde tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, jehož výše byla určena v souladu s položkou 2 písm. a) Sazebníku soudních poplatků a dva úkony po 100 Kč dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. za předžalobní upomínku a podání žaloby (tzv. paušální náhrada).