4 C 222/2022-20 — Okresní soud v Tachově

1. Žalobce se žalobou domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu částku, uvedenou ve výroku I. tohoto rozsudku. K odůvodnění návrhu uvedl, že společnost [právnická osoba], se sídlem na [anonymizováno], uzavřela se žalovaným prostřednictvím elektronického formuláře dne [datum] smlouvu o zápůjčce (dále jen„ smlouva“) a poskytla mu zápůjčku ve výši uvedené ve smlouvě, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem za zpracování nejpozději do [datum]. Protože tak neučinil, byl vyzván k úhradě. Žalobce dále tvrdil, že smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] nastoupil do práv původního věřitele. 2. Žalovaný na výzvu, která byla na adresu jeho trvalého pobytu doručena postupem dle § 46b písmeno a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) ve spojení s § 49 odst. 2 téhož zákona, aby se ve smyslu § 114a o.s.ř. vyjádřil k žalobě, nereagoval. Žalobce i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a o.s.ř., bez nařízení jednání. 3. Žalovaný netvrdil ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ani neprokázal ve smyslu § 120 odst. 1 o.s.ř. existenci skutečností, které by zčásti nebo zcela vyvracely žalobou uplatněný nárok. Soud tak vycházel z tvrzení žalobce a předložených důkazů. 4. Podle § 157 odst. 4 o.s.ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Z žádosti o zápůjčku, výpisu z účtu a faktury [číslo] ze dne [datum], která obsahuje shrnutí zápůjčky a lhůtu pro vrácení, soud zjistil a má v řízení za prokázáno, že společnost [právnická osoba], se sídlem na [anonymizováno], uzavřela prostřednictvím elektronických prostředků se žalovaným smlouvu o zápůjčce a poskytla mu zápůjčku ve výši 2 400 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit do [datum]. Soud má rovněž prokázáno, že částka 2 400 Kč byla převedena na účet žalovaného. Žalovaný byl vyzván k úhradě právní zástupkyní žalobce dne [datum], žalovaný však nereagoval a dlužnou částku neuhradil. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] ve spojení s přílohou k této smlouvě bylo zjištěno, že žalobce vstoupil do práv a povinností ohledně pohledávky za žalovaným. Postoupení bylo žalovanému písemně oznámeno dne [datum]. 6. Podle ustanovení § 1879 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), věřitel může celou pohledávku, nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 7. Podle § 1880 odst. 1 o.z., postoupením pohledávky nabývá postupník také i její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 8. V řízení žalobce listinnými důkazy prokázal, že je ve sporu aktivně legitimován. 9. Vzniklý právní vztah mezi žalobcem a žalovaným posoudil soud jako vztah vyplývající z uzavřené smlouvy o zápůjčce. Dle § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Žalovaný dlužnou částku nevrátil a žalobci tak vzniklo právo žádat po žalovaném úroky z prodlení, a to dle ust. § 1970 o.z., podle kterého jde-li o prodlení s plnění peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení. Výše požadovaných úroků z prodlení odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Z těchto všech důvodů soud žalobě v plném rozsahu vyhověl, jak je uvedeno pod bodem I. výroku. Úrok byl přiznán ode dne následujícího po uplynutí splatnosti pro vrácení zápůjčky, přičemž žalobce požadoval přiznání úroku pouze z částky 1 393,32 Kč. 10. Žalobce měl ve věci plný úspěch, proto mu dle § 142 odst. l o.s.ř. vůči žalovanému vzniklo právo na náhradu nákladů řízení, a to soudního poplatku 400 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), odměny advokátky za 3 úkony právní služby (za převzetí věci, žalobu a předžalobní výzvu) po 200 Kč dle § 14b odst. 1 AT a 3 náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) AT. Advokátka žalobce je registrována k placení daně z přidané hodnoty, soud proto žalobci ve smyslu § 137 odst. 3 o.s.ř. přiznal i právo na náhradu této daně ve výši 21 % z odměny advokátky a náhrady hotových výdajů s výjimkou soudního poplatku, jehož úhrada je osobní povinností žalobce. Povinnost uhradit náklady řízení v celkové výši 1 489 Kč má žalovaný dle § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám advokátky žalobce.