4 C 258/2022-17 — Okresní soud v Tachově

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku uvedenou ve výroku I. tohoto rozsudku. K odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla (dříve pod názvem [právnická osoba]), že se žalovanou uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru a poskytla jí úvěr ve výši 9 000 Kč, který měl být splacen spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 700 Kč nejpozději do [datum]. Žalovaná o úvěr zažádala prostřednictvím webové stránky žalobkyně, kde se zaregistrovala zadáním osobních údajů, následně odsouhlasila znění rámcové smlouvy a uvedla své číslo bankovního účtu. Po prověření schopnosti žalované úvěr splácet jí byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh úvěrové smlouvy, který žalovaná akceptovala, a žalobkyně jí následně úvěr vyplatila. Žalovaná úvěr neuhradila a byla upomínána k úhradě dluhu, naposledy výzvou k plnění právního zástupce žalobkyně ze dne [datum]. Celková výše nároků žalobkyně činí po odečtení dílčích plateb žalované ve výši 3 600 Kč celkem 8 100 Kč. 2. Vzhledem k tomu, že je žalovaná státním občanem Slovenské republiky, jedná se o věc s mezinárodním prvkem. Příslušnost českého soudu je založena článkem 17 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Rozhodným právem je dle nařízení [anonymizováno] parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy ([anonymizováno] I), právní řád České republiky Smlouva uzavřená mezi [anonymizována dvě slova] a [země] o právní pomoci poskytované justičními orgány a o úpravě některých právních vztahů v občanských a trestních věcech ze dne [datum] ([číslo] Sb.) tuto otázku neřeší. 3. Žalovaná na výzvu, která byla na adresu jejího trvalého pobytu doručena postupem dle § 46b písmeno a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) ve spojení s § 49 odst. 2 a 4 téhož zákona, aby se ve smyslu § 114a o.s.ř. vyjádřila k žalobě, nereagovala. Žalobkyně i žalovaná daly souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a o.s.ř., bez nařízení jednání. 4. Žalovaná netvrdila ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ani neprokázala ve smyslu § 120 odst. 1 o.s.ř. existenci skutečností, které by zčásti nebo zcela vyvracely žalobou uplatněný nárok. Soud tak vycházel z tvrzení a důkazů předložených žalobkyní. 5. Podle § 157 odst. 4 o.s.ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 6. Soud má za prokázané, že žalobkyně a žalovaná uzavřeli prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne [datum] smlouvu, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 9 000 Kč. Žalovaná se smlouvou zavázala uhradit vedle zapůjčené částky poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 700 Kč. Z bankovního výpisu žalobkyně bylo zjištěno, že částka byla vyplacena dne [datum] na účet uvedený žalovanou. Splatnost byla sjednána ve smlouvě na den [datum]. Žalovaná uhradila celkem částku 3 600 Kč, k úhradě tak zbývá 8 100 Kč. Žalovaná byla upomínána k úhradě, naposledy právním zástupcem žalobkyně dne [datum], přesto žalovaná úvěr neuhradila. 7. Vzniklý právní vztah mezi žalobkyní a žalovanou posoudil soud jako vztah vyplývající z uzavřené úvěrové smlouvy podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), podle které vznikla žalobkyni jako úvěrující povinnost poskytnout žalované peněžní prostředky a žalované jako úvěrované povinnost tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit sjednané úroky. Žalovaná však dlužnou částku z části neuhradila a nezaplatila ani sjednaný poplatek za poskytnutí půjčky. Soud proto žalobě v této části v plném rozsahu vyhověl, a to včetně úroků z prodlení ode dne následujícího po splatnosti a ve výši dle § 1970 o.z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 8. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch a soud jí proto dle § 142 odst. 1 o.s.ř. přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení se skládají ze soudního poplatku ve výši 400 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), odměny advokáta za 2 úkony právní služby (za převzetí věci a žalobu á 1 500 Kč) dle § 7 bod 3 AT, odměnu advokáta za 1 úkon právní služby (předžalobní upomínka á 750 Kč) dle § 11 odst. 2 písm. h) AT a 3 náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT. Advokát žalobkyně je registrován k placení daně z přidané hodnoty, a ve smyslu § 137 odst. 3 o.s.ř. bylo tedy počítáno i s právem na náhradu této daně ve výši 21 % z odměny advokáta a náhrady hotových výdajů s výjimkou soudního poplatku, jehož úhrada je osobní povinností žalobkyně. Žalovaná má tedy povinnost uhradit náklady řízení v celkové výši 6 026,50 Kč, a to dle § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám advokáta žalobkyně. Soud přistoupil ke snížení odměny u předžalobní výzvy, kterou považuje za jednoduchou výzvu k plnění.