4 C 128/2023-18 — Okresní soud v Tachově

1. Žalobce se žalobou domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu částku, uvedenou ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný jako cestující nastoupil dne [datum] do vlaku společnosti [právnická osoba] [číslo] směr [obec] – [ulice] [anonymizováno] a byl povinen zaplatit cenu za přepravu ve výši 26 Kč. Žalovaný se však neprokázal platným jízdním dokladem a byl vyzván [anonymizováno] o nedodržení SPPO, [variabilní symbol] [číslo] a [anonymizováno] o závadách k zaplacení jízdného a přirážky ve výši 1 000 Kč. Žalobce uzavřel dne [datum] se společností [právnická osoba] Smlouvu o postoupení pohledávek a žalobce se tak stal věřitelem pohledávky. O postoupení pohledávky byl žalovaný vyrozuměn dne [datum]. 2. Žalovaný na výzvu, která byla na adresu jeho trvalého pobytu doručena postupem dle § 46b písmeno a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) ve spojení s § 49 odst. 2 téhož zákona, aby se ve smyslu § 114a o.s.ř. vyjádřil k žalobě, nereagoval. Žalobce i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a o.s.ř., bez nařízení jednání. 3. Žalovaný netvrdil ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ani neprokázal ve smyslu § 120 odst. 1 o.s.ř. existenci skutečností, které by zčásti nebo zcela vyvracely žalobou uplatněný nárok. Soud tak vycházel z tvrzení a důkazů předložených žalobcem. 4. Podle § 157 odst. 4 o.s.ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Z předložených listin má soud za prokázané, že dne [datum] žalovaný použil dopravní prostředek provozovaný právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba] Tím došlo k uzavření smlouvy o přepravě osob a žalovanému vznikla povinnost uhradit jízdné. Přepravné na trase [obec] – [obec] – [část obce] činilo 26 Kč. Dle tarifu [anonymizována dvě slova] 10 ze dne [datum], který je účinný od 1. 1. 2021, ve spojení se smluvními přepravními podmínkami [anonymizována dvě slova] pro veřejnou drážní osobní dopravu (kapitola IV., čl. 77), je pro cestující bez platné jízdenky stanovena přirážka ve výši 1 000 Kč. Žalovanému byla stanovena přirážka 1 000 Kč za nepředložení platného jízdního dokladu a celkem mu tak byla předepsána částka 1 026 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku žalobci, který žalovaného o přechodu informoval dopisem ze dne [datum]. 6. Podle ustanovení § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), věřitel může celou pohledávku, nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 7. Podle § 1880 odst. 1 o.z., postoupením pohledávky nabývá postupník také i její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 8. V řízení žalobce smlouvou o postoupení pohledávky prokázal, že je ve sporu aktivně legitimován. 9. Podle § 2550 o.z., se smlouvou o přepravě osoby dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. 10. Podle § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, výše přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Přirážka za porušení podmínek stanovených přepravním řádem činí nejvýše 1 500 Kč. 11. Podle § 7 odst. 1 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, cestující za jízdenku pro jednotlivou jízdu nebo za jízdenku časovou platí jízdné podle tarifu, sjednané v souladu s cenovými předpisy. Pro použití spojů označených v jízdním řádu cestující platí kromě jízdného i cenu příplatku nebo místenky (§ 4 odst. 3) ve výši podle tarifu. 12. Vzniklý právní vztah mezi žalobcem a žalovaným posoudil soud jako vztah vyplývající z uzavřené smlouvy o přepravě osob podle § 2550 a násl. o.z., podle které vznikla žalobci, resp. jeho právnímu předchůdci, jako přepravci povinnost přepravit cestujícího do místa určení a žalovanému jako cestujícímu povinnost zaplatit jízdné. V uvedeném rozsahu však žalovaný tuto povinnost nesplnil, čímž se dostal do prodlení a žalobci vzniklo právo žádat ode dne následujícího po vzniku povinnosti jízdné i přirážku k jízdnému uhradit, tj. od následujícího dne po uskutečnění přepravy a ve výši, která odpovídá § 1970 o.z., a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 13. Žalobce měl ve věci plný úspěch, soud proto rozhodl s odkazem na ustanovení § 142 odst. l o.s.ř. o nákladech řízení tak, že mu vůči žalovanému přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení představují soudní poplatek ve výši 400 Kč, dále odměnu právního zástupce za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis výzvy k plnění a sepis žaloby) dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., po 200 Kč, tj. 600 Kč, paušální náhradu hotových výdajů zástupce dle § 14b odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., po 100 Kč za každý úkon právní služby, tj. celkem 300 Kč, a DPH ve výši 21% ze základu 900 Kč, tj. 189 Kč. Spolu se soudním poplatkem činí náklady žalobce celkem 1 489 Kč. Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaný dle § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám advokáta žalobce ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o.s.ř.