4 C 60/2023-18 — Okresní soud v Tachově

1. Žalobce se žalobou domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu částku, uvedenou ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobce je provozovatelem městské hromadné dopravy, autobusové a tramvajové, ve městě [obec]. Základní povinností žalobce je řádně zajistit přepravu, základní povinného žalovaného a všech cestujících je úhrada jízdného před zahájením jízdy. Pro případ porušení této povinnosti vzniká žalobci nárok na úhradu jízdného a přirážku ve výši 1 000 Kč. Žalovaný byl kontrolován a bylo zjištěno, že cestoval bez platné jízdenky v hodnotě 24 Kč. Porušil tak smluvní přepravní podmínky a je povinen zaplatil jízdné a na přirážce 1 000 Kč. Žalovaný převzal kopii hlášení o porušení tarifních a přepravních podmínek. 2. Žalovaný na výzvu, která byla na jeho adresu trvalého pobytu doručena postupem dle § 46b písmeno a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) ve spojení s § 49 odst. 2 téhož zákona, aby se ve smyslu § 114a o.s.ř. vyjádřil k žalobě, nereagoval. Žalobce i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a o.s.ř., bez nařízení jednání. 3. Žalovaný netvrdil ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ani neprokázal ve smyslu § 120 odst. 1 o.s.ř. existenci skutečností, které by zčásti nebo zcela vyvracely žalobou uplatněný nárok. Soud tak vycházel z tvrzení a důkazů předložených žalobcem. 4. Podle § 157 odst. 4 o.s.ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Z žalobcem předložených listin soud zjistil, že žalobní tvrzení odpovídají skutečnosti a žalovaný byl dne [datum] ve 14.35 hod. na lince [anonymizováno] kontrolován a neprokázal se platným jízdním dokladem, jízdné ani přirážku k jízdnému nezaplatil. O uvedených skutečnostech bylo sepsáno hlášení pod [číslo]. Zápis o provedené přepravní kontrole žalovaný osobně převzal a podepsal. Na výzvu právního zástupce žalobce ze dne [datum] žalovaný nereagoval. 6. Tím, že žalovaný použil dopravní prostředek provozovaný žalobcem, došlo mezi účastníky k uzavření smlouvy o přepravě osob ve smyslu ust. § 2550 a násl. občanského zákoníku. Tak vznikla žalobci povinnost žalovaného přepravit a žalovanému povinnost uhradit jízdné. Uzavřením přepravní smlouvy přistoupil žalovaný ve smyslu ust. § 49 odst. 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, na smluvní přepravní podmínky vyhlášené dopravcem. Povinnost cestujícího prokázat se na výzvu pověřené osoby platným jízdním dokladem je stanovena v § 37 odst. 5 písm. c) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách a v § 18a odst. 2 zákona č. 111/1994 Sb. o silniční dopravě. Oprávnění provozovatele hromadné dopravy uložit cestujícímu přirážku k jízdnému v případě, že se tento neprokáže platným jízdním dokladem a maximální výše přirážky jsou stanoveny v § 37 odst. 4 písm. d) a odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb. o drahách a v § 18a odst. 2 písm. e) a odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb. o silniční dopravě. Ze shora uvedených skutečností a právními předpisy stanovených práv a povinností vyplývá povinnost žalovaného uhradit žalobci z titulu uzavřené přepravní smlouvy a z důvodu neprokázání se platným jízdním dokladem jízdné a přirážku k jízdnému, jejíž výše odpovídá zákonem stanovenému limitu. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalobci řádně a včas sjednané jízdné a přirážku k jízdnému, dostal se do prodlení s plněním peněžitého dluhu a žalobci vzniklo právo žádat po žalovaném úroky z prodlení, a to dle ust. § 1970 občanského zákoníku, podle kterého jde-li o prodlení s plnění peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení. Výše požadovaných úroků z prodlení odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Z těchto všech důvodů soud žalobě v plném rozsahu vyhověl, jak je uvedeno pod bodem I. výroku. 7. Žalobce měl ve věci plný úspěch, proto mu dle § 142 odst. l o.s.ř. vůči žalovanému vzniklo právo na náhradu nákladů řízení, a to soudního poplatku 400 Kč dle § 13 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), odměny advokáta za 3 úkony právní služby po 200 Kč (převzetí věci, předžalobní výzva, žaloba) dle § 14b odst. 1 AT a 3 náhrad hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 AT. Advokát žalobce je registrován k placení daně z přidané hodnoty, soud proto žalobci ve smyslu § 137 odst. 3 o.s.ř. přiznal i právo na náhradu této daně ve výši 21 % z odměny advokáta a náhrady hotových výdajů s výjimkou soudního poplatku, jehož úhrada je osobní povinností žalobce. Povinnost uhradit náklady řízení v celkové výši 1 489 Kč má žalovaný dle § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám advokáta žalobce.