7 C 130/2023-22 — Okresní soud v Tachově

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 9 712,82 Kč s úrokem z prodlení a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] (dříve [právnická osoba]), sídlem [adresa], Gzira, GZR [číslo], Malta a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal peněžní prostředky v konečné výši 9 712,82 Kč, které však do uvedeného data splatnosti nevrátil. Žalobkyně uzavřela se společností [právnická osoba] jako původním věřitelem smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem bylo mimo jiné postoupení výše popsané splatné pohledávky za žalovaným. Žalovaný dlužnou částku ani přes výzvu žalobkyně nezaplatil. 2. Soud zaslal žalovanému na adresu trvalého bydliště uvedenou v informačním systému základních registrů výzvu, aby se ve smyslu § 114a odst. 2 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o. s. ř.“) vyjádřil k žalobě. Výzva byla žalovanému doručena dne [datum] na základě tzv. fikce doručení v souladu s § 49 odst. 4 o. s. ř. Žalovaný na výzvu nereagoval. 3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a o. s. ř. žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc v souladu s § 115a o. s. ř. rozhodl, aniž by nařizoval jednání. 4. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] ve spojení s dílčí smlouvou bylo zjištěno, že původní věřitel postoupil předmětnou pohledávku vymáhanou touto žalobou na žalobkyni, a to v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum]. 6. Z listinných důkazů předložených žalobkyní učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru s maximálním úvěrovým rámcem 5 000 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 146,949 % ročně a RPSN ve výši 299,98 %. Úvěr byl splatný měsíčně a celková splatná částka činila 8 979,87 Kč za splnění předpokladů úvěru. Z přehledu plateb plyne, že žalovaný obdržel peněžní prostředky v celkové výši 13 900 Kč a zaplatil právní předchůdkyni žalobkyně celkem 11 768,64 Kč. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] (odesláno téhož dne) plyne, že byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do tří dnů od doručení tohoto oznámení. Žalovaný byl žalobkyní vyzván k zaplacení dluhu též předžalobní výzvou ze dne [datum]. Z veřejně dostupné databáze ČNB soud zjistil, že úroková sazba korunových úvěrů poskytovaných domácnostem v ČR na spotřebu s fixací do 1 roku činila v září 2021, tj. v době uzavření smlouvy, průměrně 10,69 % ročně. 7. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., na základě které byly žalovanému poskytovány finanční prostředky do výše 5 000 Kč, za celé období celkem 13 900 Kč, a žalovaný se zavázal vedle této částky zaplatit úrok ve výši 146,949 %. Ujednání o úrocích v takové výši je dle § 580 o. z. ujednání neplatné pro rozpor s dobrými mravy. V době uzavření smlouvy, tj. září 2021, činila dle statistiky ČNB úroková sazba korunových úvěrů poskytovaných domácnostem v ČR na spotřebu s fixací do 1 roku průměrně 10,69 % ročně. Bylo by tak možné akceptovat trojnásobek, tj. 32,07 % p. a. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Posuzovaná smlouva o úvěru je jednáním, které se příčí dobrým mravům, kdy obsah spotřebitelské smlouvy vytváří zřejmou nerovnováhu k tíži strany, která je v objektivně slabším postavení a které i soukromé právo poskytuje zvýšenou ochranu. V daném případě nelze oddělit ujednání o úrocích od ostatního obsahu smlouvy, soud tedy shledal celou uzavřenou smlouvu absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy dle ustanovení § 580 o. z. 8. Jelikož soud posoudil smlouvu o zápůjčce jako neplatné právní jednání, může se žalobkyně domáhat poskytnutých peněžních prostředků jako bezdůvodného obohacení z titulu plnění bez právního důvodu. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému celkem částku 13 900 Kč a žalovaný uhradil celkem 11 768,64 Kč. Soud proto žalobě vyhověl ohledně nesplacené jistiny ve výši 2 131,36 Kč se zákonným úrokem z prodlení ode dne následujícího po splatnosti a ve výši, která odpovídá § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k oznámení o postoupení pohledávky spojené s výzvou k úhradě ze dne [datum], když žalovaný byl prokazatelně vyzván k vrácení částky až v této výzvě. Odeslání jiné výzvy nebylo podle obsahu spisu doloženo. V souladu s § 573 o. z. bylo oznámení o postoupení pohledávky žalovanému doručeno po uplynutí tří pracovních dnů od jeho podání dne [datum], tj. [datum]. V oznámení o postoupení pohledávky byla stanovena 3 denní lhůta k úhradě dlužné částky, která počala běžet dnem obdržení výzvy. Od [datum] je tak žalovaný v prodlení. 9. Ve zbývající části soud s ohledem na shora uvedené závěry žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. 10. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaný sice byl v řízení procesně úspěšnější, žádné náklady mu však nevznikly. 11. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena v délce 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.