7 C 36/2023-36 — Okresní soud v Tachově

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 7 334,67 Kč s úrokem, úrokem z prodlení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 4 900 Kč. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaná zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně poplatek ve výši 5 451,29 Kč a smluvní úrok ve výši 40 % p. a. Celkovou částku ve výši 10 512,39 Kč se žalovaná zavázala uhradit v 1 splátce se splatností [datum]. Žalovaný uhradila 4,67 Kč. Žalobkyně uzavřela se společností [právnická osoba] jako původním věřitelem smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem bylo mimo jiné postoupení výše popsané splatné pohledávky za žalovanou. Žalovaná dlužnou částku ani přes výzvu žalobkyně nezaplatila. 2. Soud činil pátrací úkony po pobytu žalované, dle sdělení Policie ČR ze dne [datum] se žalovaná zdržuje na adrese [adresa žalované]. Je tak dána místní příslušnost Okresního soudu v Tachově. 3. Žalovaná poštu nepřebírala, k výzvě soudu se nevyjádřila. 4. Soud věc rozhodl v souladu s § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání. 5. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 6. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že původní věřitel postoupil předmětnou pohledávku vymáhanou touto žalobou na žalobkyni, a to v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Postoupení bylo žalované oznámeno dopisem ze dne [datum]. 7. Z listinných důkazů předložených žalobkyní učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dne [datum] smlouvu o úvěru č. C0005905108202918, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované finanční prostředky ve výši 4 900 Kč a žalovaná se zavázala vedle této částky zaplatit částku 5 612,39 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 40 % ročně a RPSN ve výši 10 791,20 %. Úvěr byl splatný v 1 měsíční splátce do [datum]. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] (odesláno dne [datum]) plyne, že byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky do deseti dnů od doručení tohoto oznámení. Žalovaná byla žalobkyní vyzvána k zaplacení dluhu též předžalobní výzvou ze dne [datum]. Z veřejně dostupné databáze ČNB soud zjistil, že úroková sazba korunových úvěrů poskytovaných domácnostem v ČR na spotřebu s fixací do 1 roku činila v květnu 2021, tj. v době uzavření smlouvy, průměrně 10,12 % ročně. 8. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., na základě které byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala vedle této částky zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 5 451,29 Kč a smluvní úrok ve výši 40 % p. a., celkem 5 612,39 Kč. Dle názoru soudu celá částka ve výši 5 612,39 Kč nepředstavuje nic jiného než úroky, tj. úplatu za poskytnutí peněz. Ujednání o úrocích, které ve svém součtu vyjádřeném v procentech v porovnání s jistinou představuje úrok ve výši 114,54 % je dle § 580 o. z. ujednání neplatné pro rozpor s dobrými mravy. V době uzavření smlouvy, tj. v květnu 2021, činila dle statistiky ČNB úroková sazba korunových úvěrů poskytovaných domácnostem v ČR na spotřebu s fixací do 1 roku průměrně 10,12 % ročně. Bylo by tak možné akceptovat trojnásobek, tj. 30,36 % p. a. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). [příjmení], kterou se žalovaná zavázala právní předchůdkyni žalobkyně v souvislosti s poskytnutím úvěru zaplatit, přesahuje poskytnutý úvěr. [příjmení], která měla být zaplacena v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou, sice byla sjednána transparentně, avšak ve výši výrazně přesahující obvyklou úrokovou míru při uzavírání úvěrových smluv s bankovními institucemi. Posuzovaná smlouva o úvěru je jednáním, které se příčí dobrým mravům, kdy obsah spotřebitelské smlouvy vytváří zřejmou nerovnováhu k tíži strany, která je v objektivně slabším postavení a které i soukromé právo poskytuje zvýšenou ochranu. V daném případě nelze oddělit ujednání o úrocích od ostatního obsahu smlouvy, soud tedy shledal celou uzavřenou smlouvu absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy dle ustanovení § 580 o. z. 9. Jelikož soud posoudil smlouvu o úvěru jako neplatné právní jednání, může se žalobkyně domáhat poskytnutých peněžních prostředků jako bezdůvodného obohacení z titulu plnění bez právního důvodu dle § 2991 o. z., dle kterého platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil, v tomto případě žalovaná získala majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 4 900 Kč a žalovaná uhradila toliko 4,67 Kč. Soud proto žalobě vyhověl ohledně nesplacené jistiny ve výši 4 895,33 Kč se zákonným úrokem z prodlení ode dne následujícího po splatnosti a ve výši, která odpovídá § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Počátek prodlení žalované s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k oznámení o postoupení pohledávky spojené s výzvou k úhradě ze dne [datum], když žalovaná byla prokazatelně vyzvána k vrácení částky až v této výzvě. Odeslání jiné výzvy nebylo podle obsahu spisu doloženo. V souladu s § 573 o. z. bylo oznámení o postoupení pohledávky žalované doručeno po uplynutí tří pracovních dnů od jeho podání dne [datum], tj. [datum]. V oznámení o postoupení pohledávky byla stanovena 10 denní lhůta k úhradě dlužné částky, která počala běžet dnem obdržení výzvy. Od [datum] je tak žalovaná v prodlení. 10. Ve zbývající části soud s ohledem na shora uvedené závěry žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. 11. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesní úspěch stran byl téměř shodný. 12. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena v délce 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.