Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 21 518 Kč s příslušenstvím, konkrétně zákonný úrok z prodlení z částky 14 000 Kč od 8. 12. 2024 do zaplacení, a dále náhradu nákladů řízení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 12. 12. 2024 se společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , se , adresa, , jako právní předchůdkyní žalobkyně. Právní předchůdkyně žalobkyně měla se žalovaným dne 5. 4. 2024 uzavřít Smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr v částce 14 000 Kč bezhotovostním převodem na účet č. , č. účtu, . Žalovaný se měl dostat do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek, pročež byl právní předchůdkyní žalobkyně opakovaně vyzýván k úhradě dluhu. V upomínce ze dne 7. 12. 2024 měl být žalovaný informován o zesplatnění celého úvěru ke dni této upomínky a vyzván k okamžité úhradě. Předmětem návrhu je pohledávka v celkové výši 21 518 Kč, skládající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši 14 000 Kč a smluvního úroku ve výši 7 518 Kč, nejpozději splatných dne 7. 12. 2024, to vše spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení od 8. 12. 2024 z nesplacené jistiny. Pro případ, že by soud neměl nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky ze smlouvy o revolvingovém úvěru za prokázaný, žalobkyně navrhla, aby soud nárok v části jistiny posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, neboť částka 14 000 Kč měla být žalovanému převedena na jeho bankovní účet.2. Soud usnesením ze dne , datum, žalobkyni vyzval, aby ve stanovené lhůtě doplnila skutková tvrzení a označila a předložila důkazy k prokázání tvrzení uvedených v žalobě, zejména o tom, jakým způsobem a jaké informace o schopnosti žalovaného splácet úvěr získala právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy. Žalobkyně byla vyzvána zejména k předložení důkazu o provedení posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy, interního scoringu, schvalovacího protokolu, podkladů o příjmech a výdajích, případně odůvodnění přiměřenosti postupu dle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, předsmluvních informací s důkazem o jejich poskytnutí před uzavřením smlouvy, důkazu o uzavření smlouvy elektronicky, výstupů z ověřování registrů, potvrzení o připsání částky 14 000 Kč na účet žalovaného, rozpisu dlužné částky k datu zesplatnění a výpočtu smluvního úroku 7 518 Kč.3. Žalobkyně na výzvu soudu reagovala podáním ze dne , datum, , v němž uvedla, že žalovaný měl dle obchodních podmínek prohlásit, že není v prodlení se splacením jakéhokoliv dluhu vůči jakékoliv třetí osobě, nenachází se v exekuci či insolvenci, nenachází se v tíživé finanční situaci a není si vědom toho, že by byl evidován v jakékoliv databázi dlužníků. Dále uvedla, že žalovaný byl původním věřitelem lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI a EUCB a že dle sdělení původního věřitele v rámci procesu postupování pohledávky původní věřitel dostatečným způsobem prověřoval úvěruschopnost, a to formou elektronického dálkového přístupu prostým nahlédnutím do přístupných rejstříků a databází, zejména těch veřejných. Sdělila, že původní věřitel měl vycházet z dokladů poskytnutých žalovaným a že na základě této lustrace a prohlášení žalovaného nepojal důvodné podezření o neschopnosti žalovaného úvěr splatit. Současně však žalobkyně uvedla, že nedisponuje dalšími listinnými doklady, které žalovaný předkládal původnímu věřiteli k prokázání úvěruschopnosti. K výši smluvního úroku uvedla pouze to, že původní věřitel určil výši kapitalizovaného úroku na částku 7 518 Kč v upomínce ze dne 7. 12. 2024. K poskytnutí úvěru doložila výpis odchozí platby a navrhla, aby soud učinil dotaz na , právnická osoba, ., zda byla na účet č. , č. účtu, dne 5. 4. 2024 provedena platba ve výši 14 000 Kč a zda byl v daném období tento účet bankovním účtem žalovaného nebo k němu měl dispoziční oprávnění.4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.5. Na základě předložených listinných důkazů má soud za prokázané, že dne 5. 4. 2024 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , a žalovaným , Jméno žalovaného, uzavřena Smlouva o revolvingovém úvěru KIMBI č. , hodnota, .1.1. Ze smlouvy plyne, že , právnická osoba, vystupovala jako věřitel a žalovaný jako klient, že úvěr byl sjednán jako spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení, nezajištěný, s pravidelnými splátkami a možností opakovaného čerpání splacené části úvěru. Celková výše úvěru, resp. úvěrový rámec, byla sjednána částkou 14 000 Kč. Ve smlouvě je uvedena zápůjční úroková sazba 80 % ročně, RPSN 117,10 %, doba trvání úvěru na dobu neurčitou, účet žalovaného pro poskytnutí úvěru č. , č. účtu, , účet pro splácení úvěru č. , č. účtu, a variabilní symbol , var. symbol, . Smlouva dále obsahovala ujednání o minimálních měsíčních splátkách, o možnosti zesplatnění úvěru v případě prodlení žalovaného, o zákonném úroku z prodlení, smluvní pokutě a poplatcích za upomínky. Ze závěrečné části smlouvy plyne, že potvrzovací kód měl být žalovanému odeslán dne 5. 4. 2024 ve 12:33:52 na telefonní číslo , tel. číslo, a na e-mailovou adresu , e-mail, a že žalovaný měl návrh smlouvy potvrdit pomocí kódu dne 5. 4. 2024 ve 12:34:00.1.2. Obchodní podmínky , právnická osoba, pro produkt KIMBI, které tvořily nedílnou součást smlouvy o úvěru, upravují zejména elektronické sjednání smlouvy, postup registrace klienta, identifikaci klienta. Vyplývá z nich mimo jiné i možnost vyžádání dokladů, ověřování úvěruschopnosti, poskytnutí úvěru bezhotovostním převodem, splácení úvěru minimálními měsíčními splátkami, požadavek na identifikaci plateb správným variabilním symbolem, následky prodlení, smluvní pokuty, poplatky za upomínky a možnost zesplatnění. Obecně uvádějí, že věřitel je oprávněn využívat informace z úvěrových registrů, zejména SOLUS, NRKI a BRKI, a že úvěr klientovi neposkytne, pokud klient nesplní požadavky procesu posouzení úvěruschopnosti.1.3. Z výpisu z běžného účtu soud zjistil, že dne 5. 4. 2024 byla provedena odchozí okamžitá platba ve výši 14 000 Kč na účet č. , č. účtu, , s variabilním symbolem , var. symbol, . Tento účet odpovídá účtu, který je ve smlouvě o revolvingovém úvěru označen jako účet žalovaného pro poskytnutí úvěru. Ve spojení se smluvní dokumentací, v níž žalovaný tento účet označil jako svůj účet pro čerpání úvěru, soud považuje za prokázané, že peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč byly žalovanému poskytnuty. Žádná z provedených listin současně nezakládá rozumnou pochybnost o tom, že šlo o účet určený žalovaným k přijetí čerpaných peněžních prostředků.1.4. Z písemnosti označené jako „Poslední možnost dohody na úhradě“ ze dne 7. 12. 2024 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému zesplatnění úvěru poskytnutého na základě smlouvy č. , hodnota, ke dni 7. 12. 2024. V této listině je uveden rozpis dlužné částky ke dni 7. 12. 2024, a to jistina 14 000 Kč, smluvní úrok 7 518 Kč, smluvní pokuta 100 Kč a poplatky za upomínku 50 Kč, celkem 21 668 Kč. Žalobkyně však v žalobě uplatnila pouze částku 21 518 Kč, tedy jistinu 14 000 Kč a smluvní úrok 7 518 Kč, nikoliv smluvní pokutu 100 Kč a poplatek za upomínku 50 Kč.1.5. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi , právnická osoba, jako postupitelem a IFIS investičním fondem, a.s., jako postupníkem plyne, že jde o rámcovou smlouvu podle § 1879 a násl. občanského zákoníku, která upravuje postupování pohledávek prostřednictvím dílčích smluv uzavíraných mechanikou datové pásky. Ze smlouvy vyplývá, že postupitel postupuje na postupníka pohledávky uvedené v datové pásce jako celek a že postupník se stává jejich věřitelem. Smlouva dále upravuje oznamování postoupení dlužníkům, poskytnutí dokumentace, práva z vad pohledávky a společné prohlášení smluvních stran jako doklad o splněné dílčí smlouvě.1.6. Z Dodatku č. , hodnota, ke smlouvě o postoupení pohledávek soud zjistil, že smluvní strany změnily přílohy upravující základní podmínky postupovaných pohledávek a výpočet kupní ceny, mimo jiné pro pohledávky z úvěrů označených jako KIMBI.1.7. Ze seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že mezi postoupenými pohledávkami je uvedena také pohledávka za žalovaným , Jméno žalovaného, , r. č. , RČ, , pod referenčním číslem , hodnota, , ze smlouvy č. , hodnota, , ve výši 21 518 Kč.1.8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 1. 2025 vyplynulo, že , právnická osoba, jako postupitel a , Jméno žalobkyně, ., jako postupník uzavřely dne 12. 12. 2024 smlouvu o postoupení pohledávek. Oznámení uvádí, že na žalobkyni byla postoupena pohledávka za žalovaným. V oznámení je však pohledávka identifikována číslem smlouvy 2161 a částkou 18 534 Kč. Stejné číslo smlouvy 2161 a částka 18 534 Kč jsou uvedeny také ve výzvě k úhradě před podáním žaloby ze dne 15. 1. 2025, v níž právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě celkové částky 24 050 Kč včetně nákladů právního zastoupení. Tyto údaje se liší od žaloby, smlouvy o revolvingovém úvěru a seznamu postoupených pohledávek, kde je smlouva označena číslem , hodnota, a žalovaná pohledávka částkou 21 518 Kč.1.9. Z podacího lístku DopisOnline plyne, že právní zástupce žalobkyně dne 15. 1. 2025 podal doporučenou zásilku adresovanou žalovanému , Jméno žalovaného, na adresu , adresa, , pod podacím číslem , Anonymizováno, .1.10. Z vyjádření žalobkyně po výzvě soudu vyplývá, že žalobkyně žádným interním scoringem, žádným schvalovacím protokolem, žádnými konkrétními výstupy z registrů, žádným přehledem příjmů a výdajů žalovaného ani žádným jiným přezkoumatelným podkladem k posouzení úvěruschopnosti žalovaného nedisponuje. Nepředložila ani samostatný technický log prokazující proces elektronického uzavření smlouvy nad rámec údajů uvedených ve smlouvě, ani samostatný důkaz o poskytnutí předsmluvních informací před uzavřením smlouvy.6. Podle § 1810 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“, ustanovení § 1810 až 1867 o. z. se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel.Podle § 1811 odst. 1 o. z. má podnikatel povinnost sdělit spotřebiteli před uzavřením smlouvy jasným a srozumitelným způsobem údaje významné pro rozhodnutí spotřebitele uzavřít smlouvu.Podle § 1812 odst. 1 o. z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější.Podle § 1813 odst. 1, odst. 2 o. z. (1) jsou zneužívající ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem poctivosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele; to neplatí pro ujednání o hlavním předmětu závazku ani pro posouzení přiměřenosti vzájemného plnění, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. (2) Zneužívající povaha ujednání se posoudí zejména s ohledem na povahu předmětu závazku, na ostatní smluvní ujednání a na všechny okolnosti při uzavření smlouvy.Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru povinen důkladně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů.Podle § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splněním peněžitého dluhu, může věřitel požadovat úrok z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný; výši úroku z prodlení stanoví prováděcí právní předpis.Podle § 1879 o. z. může věřitel pohledávku postoupit smlouvou jiné osobě i bez souhlasu dlužníka.Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená.7. Soud má za to, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno o tom, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně a dostatečně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně byla k doložení této skutečnosti výslovně vyzvána, přesto nepředložila žádný konkrétní přezkoumatelný výstup, z něhož by bylo zřejmé, jak byly v této individuální věci vyhodnoceny příjmy, výdaje, rodinné poměry, jiné úvěrové závazky žalovaného a jeho platební historie. Pouhé prohlášení žalovaného ve smluvní dokumentaci, že není v prodlení s dluhy, nenachází se v exekuci či insolvenci a není v tíživé finanční situaci, nemůže samo o sobě nahradit řádné posouzení úvěruschopnosti provedené s odbornou péčí. Stejně tak nemůže být dostačující obecné tvrzení žalobkyně, že původní věřitel měl žalovaného lustrovat ve veřejně dostupných databázích, jestliže nebyl předložen žádný konkrétní výsledek těchto lustrací, žádný scoring, žádný interní schvalovací protokol, žádný individuální výpočet příjmů a výdajů žalovaného ani jiný dokument, z něhož by bylo možné zpětně přezkoumat konkrétní úvahu věřitele o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Jestliže žalobkyně tvrdila, že byly provedeny lustrace v registrech ISIR, CEE, CRKI a EUCB, bylo na ní, aby výsledky těchto lustrací v řízení doložila tak, aby soud mohl ověřit, jaký závěr z nich původní věřitel učinil. Totéž platí o tvrzení, že původní věřitel vycházel z dokladů poskytnutých žalovaným. Žalobkyně však žádné takové doklady nepředložila a výslovně uvedla, že jimi nedisponuje. Soud proto nemohl ověřit, zda právní předchůdkyně žalobkyně při poskytnutí úvěru přihlédla ke skutečné finanční situaci žalovaného, k jeho příjmům, výdajům, závazkům a dosavadní platební historii.8. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr až poté, co z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Nebylo tedy prokázáno splnění povinnosti podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Následkem tohoto porušení je podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , k níž je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Z neplatné smlouvy proto nelze žalobkyni přiznat nároky odvozené od smluvního režimu, zejména smluvní úrok, smluvní sankce ani úrok z prodlení odvozený od smluvního zesplatnění.9. Soud současně z úřední povinnosti posoudil, zda vyhovění žalobě není v rozporu s povinností poskytovat spotřebiteli ochranu podle práva Evropské unie a podle vnitrostátní úpravy spotřebitelských smluv. Ochrana spotřebitele vyplývající z práva Evropské unie a promítnutá do § 1810 a násl. občanského zákoníku vyžaduje, aby soud i bez návrhu přezkoumal, zda smluvní ujednání nejsou nejasná, klamavá nebo zneužívající a zda nevytvářejí významnou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele. Přezkum se netýká pouze formální jazykové srozumitelnosti ujednání, ale i jejich ekonomické transparentnosti, tedy otázky, zda průměrný spotřebitel mohl pochopit skutečné ekonomické důsledky sjednaného úvěru.1.1. V projednávané věci soud přezkoumal zejména ujednání o smluvním úroku ve výši 80 % ročně a RPSN 117,10 %. Soud nepovažoval za nezbytné samostatně uzavírat, zda samotná výše úrokové sazby a RPSN představuje zneužívající ujednání, neboť již z důvodu neprokázání řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného nelze žalobkyni přiznat nároky odvozované od smluvního režimu.2. Pro rozhodnutí v projednávané věci je podstatné, že žalobkyně se vedle jistiny domáhala také smluvního úroku ve výši 7 518 Kč, avšak tento nárok vychází ze smlouvy, jejíž platnost soud nemohl akceptovat pro neprokázání řádného posouzení úvěruschopnosti. Nadto žalobkyně ani po výzvě soudu nepředložila přezkoumatelný výpočet smluvního úroku, tedy vzorec, počet dní, denní či jiný dílčí výpočet ani výstup ze systému, z něhož by částka 7 518 Kč vyplývala. Pouhý odkaz na to, že tato částka byla uvedena v upomínce ze dne 7. 12. 2024, nemůže nahradit důkaz o její správnosti.2.1. S ohledem na neplatnost smlouvy podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nemohl soud žalobkyni přiznat nároky odvozené od smluvního režimu. Žalobkyni proto nelze přiznat částku 7 518 Kč z titulu kapitalizovaného smluvního úroku ani zákonný úrok z prodlení z částky 14 000 Kč od 8. 12. 2024 do zaplacení, neboť tento požadavek vychází ze smluvního zesplatnění a ze smluvního režimu neplatné úvěrové smlouvy. Při neplatnosti smlouvy podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Prodlení s vrácením jistiny proto nelze mechanicky odvozovat od data smluvního zesplatnění neplatné smlouvy. Žalobkyně požadovala úrok z prodlení v návaznosti na smluvní zesplatnění neplatné smlouvy. Takto uplatněné příslušenství soud jako celek nepřiznal. Povinnost žalovaného vrátit jistinu je proto určena tímto rozsudkem s třídenní pariční lhůtou.10. Tím však není dotčena povinnost žalovaného vrátit žalobkyni peněžní prostředky, které mu byly fakticky poskytnuty. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Stejný závěr plyne i z obecné úpravy bezdůvodného obohacení podle § 2991 občanského zákoníku. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla částku 14 000 Kč. Právě tato částka představuje poskytnutou jistinu, kterou je žalovaný povinen žalobkyni vrátit. Naproti tomu částka 7 518 Kč představuje pouze smluvní úrok, tedy nárok, který z neplatné smlouvy nelze přiznat.11. Soud se zabýval také aktivní legitimací žalobkyně. Ze seznamu postoupených pohledávek plyne, že mezi postoupenými pohledávkami byla vedena pohledávka za žalovaným , Jméno žalovaného, , r. č. , RČ, , ze smlouvy č. , hodnota, , v částce 21 518 Kč, pod referenčním číslem , hodnota, . Rámcová smlouva o postoupení pohledávek a související dokumentace upravují postupování pohledávek z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. Soud proto dovodil, že žalobkyně prokázala svou aktivní legitimaci alespoň v rozsahu práva domáhat se vrácení skutečně poskytnuté jistiny. Nesoulad v oznámení o postoupení a předžalobní výzvě, kde je uvedeno číslo smlouvy 2161 a částka 18 534 Kč, soud hodnotil jako vadu těchto listin. Aktivní legitimaci však soud dovodil ze seznamu postoupených pohledávek, v němž je žalovaný jednoznačně identifikován jménem, rodným číslem, referenčním číslem , hodnota, , číslem smlouvy 9983750001 a částkou 21 518 Kč. Tato vada proto nezpochybňuje přechod pohledávky v rozsahu skutečně poskytnuté jistiny, avšak byla zohledněna při rozhodnutí o nákladech řízení.12. Soud proto žalobě vyhověl pouze co do částky 14 000 Kč a v ostatním ji zamítl. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku. Ačkoli § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že spotřebitel vrací poskytnutou jistinu v době přiměřené svým možnostem, žalovaný v řízení přes poskytnutý procesní prostor netvrdil žádné konkrétní okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení delší lhůty k plnění nebo povolení splátek. Soud proto neshledal důvod odchýlit se od obvyklé třídenní pariční lhůty.13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal. Soud při rozhodnutí o nákladech nevycházel pouze z aritmetického poměru přiznané a zamítnuté částky, ale přihlédl i k tomu, že žalobkyně neuspěla s primárním smluvním základem žaloby, tedy s nároky odvozovanými od smlouvy, u níž nebylo prokázáno splnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného a k jejíž neplatnosti soud přihlédl i bez návrhu. Žalobkyně byla úspěšná pouze co do povinnosti žalovaného vrátit poskytnutou jistinu 14 000 Kč, avšak neuspěla s nárokem na smluvní úrok 7 518 Kč ani se zákonným úrokem z prodlení z částky 14 000 Kč od 8. 12. 2024. Soud přihlédl také k tomu, že předžalobní výzva a oznámení o postoupení obsahovaly odlišné označení smlouvy a odlišné vyčíslení dluhu oproti žalobě. Za této situace by přiznání náhrady nákladů řízení žalobkyni odporovalo spravedlivému uspořádání procesních poměrů, neboť žalobkyně se domáhala ochrany především nároků odvozených od neplatné spotřebitelské smlouvy. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.