Podanou žalobou, doručenou soudu dne , datum, , se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 16.510 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 5.630,63 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.890,63 Kč, dále úroku ve výši 24,57 % ročně z částky 10.000 Kč od , datum, do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 10.000 Kč od , datum, do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, , a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč. Žalovaná svůj závazek řádně a včas nesplnila, přičemž pohledávka byla následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupena na žalobce. Žalobce tvrdil, že ke dni postoupení činila žalovanou neuhrazená jistina a další smluvní plnění částku 16.510 Kč, kterou v tomto řízení uplatnil.2. Protože se žalované nepodařilo doručovat na známé adrese a její pobyt nebyl zjištěn, ustanovil jí soud usnesením ze dne , datum, opatrovníka , Jméno opatrovníka, , advokáta.3. Opatrovník žalované ve vyjádření k žalobě namítl promlčení uplatněného nároku. Uvedl, že podle smlouvy o spotřebitelském úvěru byla poslední splátka a současně celková splatnost závazku sjednána na den , datum, , přičemž žaloba byla podána až v roce 2025, tedy po uplynutí obecné tříleté promlčecí doby. Navrhl proto zamítnutí žaloby v celém rozsahu.4. Žalobce s námitkou promlčení nesouhlasil. Namítal, že žalovaná i po splatnosti dluhu prováděla dílčí úhrady, konkrétně dne , datum, , , datum, , , datum, a , datum, . Z těchto plateb dovozoval aplikaci § 2054 odst. 2 občanského zákoníku s tím, že částečné plnění mělo představovat uznání zbytku dluhu, v jehož důsledku začala běžet nová desetiletá promlčecí doba. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, a sp. zn. , spisová značka, tvrdil, že k promlčení pohledávky nedošlo.5. Opatrovník žalované následně setrval na vznesené námitce promlčení a uvedl, že v projednávané věci nebyly tvrzeny ani prokázány žádné okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že žalovaná dílčími úhradami uznávala i zbývající část dluhu. Podle jeho názoru samotná existence částečných plateb nepostačuje k aplikaci § 2054 odst. 2 občanského zákoníku.6. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání podle § 115a o. s. ř., neboť účastníci s tímto postupem vyslovili souhlas a věc bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů.7. Z provedených listinných důkazů, zejména ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , přehledu plateb, smlouvy o postoupení pohledávek, části seznamu postoupených pohledávek a dalších listin založených ve spise, soud zjistil následující skutkový stav.8. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že dne , datum, uzavřela žalovaná s právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, , smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě jí byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit úrok ve výši , právnická osoba, Kč, administrativní poplatek ve výši , právnická osoba, Kč, odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 4.000 Kč, poplatek za životní pojištění ve výši 240 Kč a poplatek za asistenční služby ve výši 540 Kč, celkem tedy částku 18.780 Kč, splatnou v 60 týdenních splátkách po 313 Kč. Poslední splátka byla sjednána na den , datum, .9. Z přehledu plateb soud zjistil, že žalovaná na uvedený závazek uhradila celkem částku 2.270 Kč, a to platbami ze dne , datum, ve výši 1.000 Kč, , datum, ve výši 100 Kč, , datum, ve výši 650 Kč, , datum, ve výši 320 Kč, , datum, ve výši 100 Kč a , datum, ve výši 100 Kč. Z téhož důkazu dále vyplývá, že poslední úhrada žalované byla provedena dne , datum, .10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a z části seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že pohledávka vzniklá ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, byla s účinností ke dni , datum, postoupena společností , právnická osoba, na žalobce. V seznamu postoupených pohledávek je žalovaná identifikována jménem, datem narození, číslem smlouvy a výší pohledávky 24.310 Kč.11. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, a podacího lístku soud zjistil, že žalované bylo oznámeno postoupení pohledávky na žalobce.12. Mezi účastníky tak nebylo sporné, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované peněžní prostředky, že pohledávka byla na žalobce postoupena a že žalovaná svůj závazek v plném rozsahu nesplnila. Spornou mezi účastníky zůstala především otázka, zda byl žalobou uplatněný nárok v době podání žaloby již promlčen.13. Podle § 629 odst. 1 občanského zákoníku činí promlčecí doba tři roky a běží ode dne, kdy mohlo být právo vykonáno poprvé.14. Podle § 2054 odst. 2 občanského zákoníku platí, že plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu.15. Podle § 639 občanského zákoníku uznal-li dlužník svůj dluh, promlčí se právo za deset let ode dne, kdy k uznání dluhu došlo.16. V projednávané věci soud dospěl k závěru, že námitka promlčení vznesená žalovanou je důvodná.17. Z provedených důkazů vyplývá, že poslední splátka úvěru byla podle smlouvy splatná dne , datum, . Sám žalobce v žalobě výslovně tvrdil, že ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky byl oprávněn požadovat úhradu celé zbývající dlužné částky. Nejpozději dne , datum, tak mohl být nárok vykonán poprvé a od tohoto okamžiku počala běžet obecná tříletá promlčecí doba18. Žaloba byla podána až dne , datum, , tedy zjevně po uplynutí tříleté promlčecí doby. Úspěch žalobce v řízení proto závisel na tom, zda byly splněny podmínky pro závěr, že některá z plateb provedených žalovanou po splatnosti dluhu měla účinky uznání zbytku dluhu ve smyslu § 2054 odst. 2 občanského zákoníku. Soud takový závěr neučinil.19. Žalobce v řízení prokázal pouze samotnou existenci částečných úhrad provedených po splatnosti dluhu. Neprokázal však žádné další okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že žalovaná těmito platbami vyjadřovala vůli uznat i zbývající část závazku. Nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalovaná uznala dluh písemně či ústně, žádala o splátkový kalendář, deklarovala úmysl uhradit celý dluh, vedla s věřitelem jednání o doplacení pohledávky nebo jinak dala najevo, že akceptuje existenci závazku v rozsahu tvrzeném žalobcem.20. Samotná skutečnost, že dlužník po splatnosti dluhu provede dílčí úhradu, bez dalšího neznamená, že uznává rovněž zbývající část dluhu co do důvodu a výše. Takový výklad by vedl k tomu, že by jakákoliv, byť zcela marginální platba před uplynutím promlčecí doby automaticky zakládala běh nové desetileté promlčecí doby, čímž by byl fakticky popřen smysl podmínky výslovně uvedené v § 2054 odst. 2 občanského zákoníku, podle níž musí být dány okolnosti umožňující usoudit, že dlužník uznal i zbytek dluhu.21. Soud se zabýval i judikaturou, na kterou žalobce odkazoval. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , zdůrazňuje význam částečného plnění při posuzování uznání závazku, nevyplývá z něj však závěr, že každé dílčí plnění bez dalšího automaticky představuje uznání zbývající části dluhu. Rovněž usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , vycházelo z konkrétních skutkových okolností, v nichž dlužník kromě samotných plateb projevil vůli uhradit celý závazek. Oproti tomu v nyní projednávané věci žalobce žádné srovnatelné okolnosti netvrdil ani neprokázal. Proto soud neshledal uvedená rozhodnutí na projednávanou věc plně přiléhavými.22. Za této situace soud uzavřel, že částečné platby provedené žalovanou po splatnosti dluhu neměly účinky uznání zbytku dluhu podle § 2054 odst. 2 občanského zákoníku a nemohly založit běh nové desetileté promlčecí doby podle § 639 občanského zákoníku.23. Promlčecí doba tak uplynula dne , datum, . Protože žalovaná prostřednictvím svého opatrovníka námitku promlčení řádně a včas uplatnila a žaloba byla podána až dne , datum, , soud žalobu v celém rozsahu zamítl.24. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná měla ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení by jí proto zásadně náleželo. Žalované však podle obsahu spisu žádné účelně vynaložené náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.25. O náhradě nákladů státu vzniklých ustanovením opatrovníka žalované bylo rozhodnuto podle § 148 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 140 odst. 2 o. s. ř. Jelikož žalobce nebyl ve věci úspěšný, je povinen nahradit státu náklady, které stát v průběhu řízení platil. Takovými náklady jsou i náklady vzniklé ustanovením opatrovníka žalované z řad advokátů. Výši náhrady nákladů ustanoveného opatrovníka soud v době vydání rozsudku dosud neměl k dispozici, neboť o odměně a náhradě hotových výdajů ustanoveného opatrovníka bude rozhodováno po právní moci rozhodnutí ve věci samé na základě vyúčtování opatrovníka. Z tohoto důvodu soud uložil žalobci povinnost nahradit České republice náklady vzniklé ustanovením opatrovníka a o jejich konkrétní výši rozhodne samostatným usnesením po právní moci tohoto rozsudku.