3 C 73/2026-71 – Okresní soud v Tachově

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 18 640 Kč, sestávající se z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč, smluvního úroku ve výši 40 % p. m. z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 4 000 Kč a smluvní pokuty ve výši 4 640 Kč. Žalobu odůvodnila tvrzením, že společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, ., IČ , IČO, (dále jen „právní předchůdce žalobce“) uzavřela se žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru ve výši 10 000 Kč (dále jen „smlouva“). Žalovaný o úvěr zažádal prostřednictvím webové stránky právního předchůdce žalobkyně, kde se zaregistroval zadáním osobních údajů, zaslal právnímu předchůdci žalobkyně žádost o úvěr a po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh úvěrové smlouvy. Žalovaný úvěr neuhradil a byl upomínán k úhradě dluhu, naposledy předžalobní upomínkou právního zástupce žalobkyně ze dne , datum, . Pohledávka vůči žalovanému byla postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , uzavřené mezi společnosti , právnická osoba, . IČ , IČO, a žalobkyní. Společnosti , právnická osoba, ., byla pohledávka dříve postoupena společností Centro , právnická osoba, ., IČ , IČO, , dne , datum, .2. Žalovaný na výzvu, která byla na adresu jeho trvalého pobytu doručena postupem dle § 46b písmeno a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) ve spojení s § 49 odst. 2 a 4 téhož zákona, aby se ve smyslu § 114a o.s.ř. vyjádřil k žalobě, nereagoval.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Žalovaný netvrdil ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ani neprokázal ve smyslu § 120 odst. 1 o.s.ř. existenci skutečností, které by zčásti nebo zcela vyvracely žalobou uplatněný nárok. Soud tak vycházel z tvrzení a důkazů předložených žalobkyní.5. Na základě zjištění učiněných z předložených listin má soud za prokázané, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, a to převodem na bankovní účet dne , datum, . Smlouvou se žalovaný zavázal zaplatit úrokovou sazbu ve výši 40 % p. m. RPSN činilo 5 536,06 %. Podle úvěrové smlouvy celková částka k úhradě se skládá z výše úvěru a úroku a je závislá na době po kterou úvěrovaný úvěr čerpá a způsobu splácení. Mezi stranami byla sjednaná smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Žalovaný úvěr řádně nesplácel a dopisem ze dne , datum, mu bylo oznámeno zesplatnění celého úvěru a byl vyzván k úhradě dlužné částky. Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána dne , datum, .6. Podle ustanovení § 1879 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), věřitel může celou pohledávku, nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z., postoupením pohledávky nabývá postupník také i její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištěn. V řízení žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávek prokázala, že je ve sporu aktivně legitimována.7. Podle ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.9. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. V daném případě má soud za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 10 000 Kč.12. Soud se zabýval otázkou, zda úvěruschopnost žalovaného byla před uzavřením smlouvy řádně posouzena ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy byla posouzena úvěruschopnost žalovaného kontrolou veřejně dostupných databází , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , z nichž nevyplynuly žádné pochybnosti ohledně úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně dále uvedla, že k ověření úvěruschopnosti žalovaný poskytl výpisy ze svého bankovního účtu. K těmto tvrzením však žalobkyně ani přes výzvu soudu nepředložila žádné listinné důkazy. Soud konstatuje, že žalobkyně neprokázala ve smyslu § 120 odst. 1 o.s.ř., že by před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného byla řádně posouzena, a to ani jakým konkrétním způsobem tak bylo učiněno. Ze spisu nevyplývá, že by právní předchůdce žalobkyně vycházel z dostatečných a ověřených informací o příjmech a výdajích žalovaného či že by tyto informace byly ověřeny prostřednictvím relevantních databází. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala splnění povinnosti svého právního předchůdce postupovat při posouzení úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péči v souladu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a smlouvu proto shledal neplatnou podle § 87 odst. 1 citovaného zákona.13. Vzhledem k tomu, že soud posoudil smlouvu jako neplatnou, může se žalobkyně domáhat poskytnutých peněžních prostředků jako bezdůvodného obohacení z titulu plnění bez právního důvodu. Žalobkyně poskytla žalovanému částku 10 000 Kč. Žalovaný neuhradil ničeho. Soud proto žalobě vyhověl ohledně nesplacené jistiny ve výši 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ode dne následujícího po splatnosti a ve výši, která odpovídá § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 167,90 Kč, přičemž tato částka představuje 7,3 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 53,65 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 46,35 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 18 640 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t.