4 C 230/2026-12 – Okresní soud v Tachově

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 45 485,16 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění žaloby žalobce uvedl, že společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, , Anonymizováno, c, Anonymizováno, (dříve , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, .l, Anonymizováno, , Anonymizováno, ., dále jen „právní předchůdce žalobce“) uzavřela se žalovaným dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě čerpal žalovaný úvěr v konečné výši 45 485,16 Kč. Tento úvěr měl být splacen nejpozději dne , datum, (dále jen „smlouva“). Žalovaný o úvěr zažádal prostřednictvím webové stránky právního předchůdce žalobce, kde se zaregistroval zadáním osobních údajů, zaslal právnímu předchůdci žalobce žádost o úvěr a po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh úvěrové smlouvy. Úvěruschopnost žalovaného ověřoval právní předchůdce žalobce výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji, kdy klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi příjmy a výdaji a tato částka se musí rovnat minimálně životnímu minimu. Dále byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI a EUCB. Žalovaný úvěr neuhradil a byl upomínán k úhradě dluhu, naposledy předžalobní upomínkou právního zástupce žalobce ze dne , datum, . Pohledávka vůči žalovanému byla postoupena žalobci smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, .2. Žalovaný na výzvu, která byla na adresu jeho trvalého pobytu doručena postupem dle § 46b písmeno a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) ve spojení s § 49 odst. 2 a 4 téhož zákona, aby se ve smyslu § 114a o.s.ř. vyjádřil k žalobě, nereagoval. Žalobce i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a o.s.ř., bez nařízení jednání.3. Žalovaný netvrdil ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ani neprokázal ve smyslu § 120 odst. 1 o.s.ř. existenci skutečností, které by zčásti nebo zcela vyvracely žalobou uplatněný nárok. Soud tak vycházel z tvrzení a důkazů předložených žalobcem.4. Soud má za prokázané, že právní předchůdce žalobce a žalovaná uzavřeli prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne , datum, smlouvu, na jejímž základě se žalobce zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr až do výše 30 000 Kč s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru (revolvingový úvěr). Úrok byl sjednán ve výši 146,949 % ročně, RPSN činilo 299,98 %. Úvěr byl splatný nejpozději do , datum, . Dle sdělení ČSOB, a.s. byla na účet žalovaného připsána částka 30 000 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, žalobci. Žalovaný byl upomínán k úhradě, naposledy právním zástupcem žalobce dne , datum, , kdy bylo žalovanému rovněž oznámeno postoupení pohledávky.5. Podle ustanovení § 1879 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), věřitel může celou pohledávku, nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).6. Podle § 1880 odst. 1 o.z., postoupením pohledávky nabývá postupník také i její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.7. V řízení žalobce smlouvou o postoupení pohledávek prokázal, že je ve sporu aktivně legitimován.8. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnosti spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2).10. Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.12. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 a násl. o. z., na základě které byl žalovanému poskytnut spotřebitelský revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 30 000 Kč, roční úroková sazba činila 146,949 % ročně a RPSN 299,98 %.13. Soud uzavírá, že žalobce před uzavřením smlouvy splnil povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Z provedených důkazů vyplynulo, že vycházel z konkrétních a ověřených údajů o příjmech, výdajích, existujících závazcích a platební morálce žalovaného, nikoli pouze z jeho neověřeného prohlášení. Takový postup odpovídá požadavku odborné péče formulovanému judikaturou (Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ). Žalobce současně unesl důkazní břemeno ohledně splnění této povinnosti, neboť předložil konkrétní podklady k posouzení úvěruschopnosti, a nelze proto dovodit porušení zákonné povinnosti se sankčními následky podle § 87 citovaného zákona (Rozsudek Soudního dvora EU ve věci C-449/13).14. Soud však považuje smlouvu za neplatnou z důvodu ujednání o výši smluvního úroku. Výše úroku byla sice sjednána transparentně, avšak ve výši výrazně přesahující obvyklou úrokovou míru při uzavírání úvěrových smluv s bankovními institucemi (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Je třeba podotknout, že ačkoliv úvěr byl poskytován nebankovní institucí, je zcela zřejmé, že sjednaný úrok několikanásobně převyšuje výši obvyklé úrokové míry. Smluvní pokuta pak byla sjednaná v nejvyšší přípustné výši dle § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Pokud soud zhodnotil tyto okolnosti ve svém souhrnu, dospěl k závěru, že posuzovaná smlouva o úvěru je jednáním, které se příčí dobrým mravům, kdy obsah spotřebitelské smlouvy vytváří zřejmou nerovnováhu k tíži strany, která je v objektivně slabším postavení a které i soukromé právo poskytuje zvýšenou ochranu. Smlouva o úvěru je proto absolutně neplatným právním jednáním také dle § 580 o. z.15. Jelikož soud posoudil smlouvu o úvěru jako neplatné právní jednání, může se žalobce domáhat poskytnutých peněžních prostředků jako bezdůvodného obohacení z titulu plnění bez právního důvodu. Žalobce poskytl žalovanému částku 30 000 Kč a ze strany žalovaného nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by byla uhrazena na smlouvu o revolvingovém úvěru jakákoliv částka. Tato skutečnost nevyplývá ani z listin předložených žalobcem. K úhradě proto zbývá částka nesplacené jistiny ve výši 30 000 Kč. Ve zbývající části byla žaloba zamítnuta jako nedůvodná.16. O nákladech řízení bylo rozhodováno podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce měl v řízení úspěch v 66 % a neúspěch ve 34 %, má proto nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 32 % (66 – 34). Náklady řízení se skládají ze soudního poplatku ve výši 1 820 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“), odměny advokáta za 3 úkony právní služby (za převzetí věci, předžalobní upomínku a žalobu á 700 Kč) dle § 14b odst. 1 AT, celkem ve výši 2 100 Kč a 3 náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 AT. Advokátka žalobce je registrována k placení daně z přidané hodnoty, a ve smyslu § 137 odst. 3 o.s.ř. bylo tedy počítáno i s právem na náhradu této daně ve výši 21 % z odměny advokátky a náhrady hotových výdaj