5 C 13/2026-35 — Okresní soud v Tachově

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podaným ke zdejšímu soudu domáhá vůči žalovanému vydání soudního rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 53 556,97 Kč jako dlužnou pohledávku z revolvingového úvěru poskytnutého na základě smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, uzavřené dne , datum, (s nedílnými úvěrovými podmínkami), a dále příslušenství tvořené kapitalizovaným úrokem ve výši 7 063,09 Kč, úrokem ve výši 12 % ročně z částky 51 000,97 Kč od , datum, do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 366,07 Kč za dobu od , datum, do , datum, a zákonným úrokem z prodlení z částky 53 556,97 Kč od , datum, do zaplacení. Svou žalobu odůvodnila tím, že žalovaný úvěr čerpal a zavázal se jej splácet pravidelnými měsíčními splátkami, avšak svůj závazek řádně a včas neplnil, pro opakované prodlení došlo k zesplatnění úvěru ke dni , datum, a žalovaný přes výzvu k úhradě a předžalobní výzvu dluh neuhradil, přičemž žalovaná částka 53 556,97 Kč podle žalobkyně sestává z neuhrazené jistiny 51 000,97 Kč, neuhrazených poplatků 156 Kč, nákladů na vymáhání 900 Kč a smluvních pokut 1 500 Kč, současně žalobkyně požaduje náhradu nákladů řízení ve výši 15 610,30 Kč s odůvodněním, že žalovanému byla před zahájením řízení zaslána výzva dle § 142a o. s. ř. a náklady tvoří zaplacený soudní poplatek a náklady právního zastoupení.2. Žalobkyně svým doplněním ze dne , datum, zejména rozvedla a konkretizovala skutková tvrzení a důkazní návrhy ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy, když uvedla, že při posouzení vycházela z výpočtu maximálního limitu měsíční splátky (MLS) podle metodiky přiložené již k žalobě, a k ověření příjmové a výdajové stránky si vyžádala výpis z účtu za období , datum, –, datum, , z něhož dovozovala jednak příjem žalovaného od deklarovaného zaměstnavatele i příjem dalšího člena domácnosti, jednak strukturu výdajů (včetně „zbytných“ výdajů) a současně i skutečnost, že část výdajů byla realizována výběry hotovosti, kterou žalobkyně při posouzení považovala za výdajovou položku, k mandatorním výdajům uvedla, že pouhý součet transakcí z výpisu nepovažovala za spolehlivý, a proto do MLS promítla částky životního minima, a u nákladů na bydlení poukázala na to, že žalovaný při žádosti uvedl bydlení „u rodičů“, které nelze standardně dokladovat, přičemž pro MLS porovnala normativní náklady na bydlení v daném místě s částkou tvrzenou žalovaným a použila vyšší z nich, dále doplnila, že zjišťovala závazky žalovaného u jiných institucionálních věřitelů prostřednictvím registrů (zejm. NRKI) a provedla lustrace v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR, přičemž současně argumentovala, že řádnému posouzení úvěruschopnosti nasvědčuje i následná platební morálka žalovaného a skutečnost, že úvěr po dobu téměř dvou let (08/2023–05/2025) splácel, nadto doplnila tvrzení k navýšení úvěrového rámce, když uvedla, že původně byl sjednán rámec 40 000 Kč a dne , datum, žalovaný požádal o jeho změnu, jíž žalobkyně po opětovném zkoumání úvěruschopnosti (nový výpočet , jméno FO, a opakovaná lustrace v registrech) vyhověla, přičemž navýšení bylo sjednáno dodatkem k úvěrové smlouvě, který žalobkyně k doplnění připojil jako důkaz.3. Žalovaný se k žalobě ani k jejímu doplnění nijak nevyjádřil a nevznesl žádné námitky, proto soud při zachování povinnosti účastníků tvrdit rozhodné skutečnosti a nést důkazní břemeno vyšel z obsahu spisu a listinných důkazů předložených žalobkyní a současně z úřední povinnosti posoudil zákonné předpoklady (včetně těch, k nimž přihlíží bez návrhu)4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.5. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Soud ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, uzavřené dne , datum, zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva (Šikovný účet – revolvingový úvěr) se sjednaným úvěrovým rámcem 40 000 Kč, roční úrokovou sazbou 26,28 % a minimální měsíční splátkou ve výši 4 % z dlužné částky (min. 400 Kč), přičemž ve smlouvě žalovaný deklaroval mj. čistý měsíční příjem 24 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 22 000 Kč, výdaje na bydlení 12 000 Kč, splátky všech úvěrů 7 000 Kč, ostatní výdaje 7 000 Kč a typ bydlení „u rodičů“, a zároveň smlouva obsahuje ujednání o důsledcích nesplácení (účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním, smluvní pokutu, úrok z prodlení) i o možnosti zesplatnění při prodlení se splátkami. Z dodatku k úvěrové smlouvě ze dne , datum, soud dále zjistil, že úvěrový rámec byl změněn (navýšen) na 60 000 Kč. Celkem žalovaný načerpal úvěr v celkové výši 136 008,36 Kč a uhradil 106 232,26 Kč. Pro porušení splátkových povinností žalovaného došlo k zesplatnění úvěru ke dni , datum, , načež žalobkyně uplatňuje vůči žalovanému pohledávku 53 556,97 Kč, která představuje neuhrazenou jistinu 51 000,97 Kč, poplatky 156 Kč, náklady na vymáhání 900 Kč a smluvní pokuty 1 500 Kč, spolu s požadovaným příslušenstvím (kapitalizované úroky a úroky z prodlení v tvrzených částkách a obdobích) a dále s požadavkem na náhradu nákladů řízení, přičemž doložila zaslání předžalobní výzvy dle § 142a o. s. ř. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne , datum, soud dále zjistil, že žalovaný byl žalobkyní písemně vyzván k uhrazení dlužné částky (s uvedením lhůty 14 dnů) z úvěru č. , hodnota, . K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud z doplnění žalobního návrhu zjistil, že žalobkyně popsala postup posouzení úvěruschopnosti před uzavřením smlouvy i při navýšení rámce, zejména využití výpočtu MLS, ověřování příjmů a výdajů výpisem z účtu za období , datum, –, datum, , zohlednění životního minima a údajů o závazcích z registru NRKI a provedení lustrací v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR, s tím, že navýšení úvěrového rámce bylo sjednáno dodatkem po opětovném posouzení úvěruschopnosti.6. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Uplatněný nárok je třeba posoudit jako nárok ze smlouvy o úvěru (§ 2395 občanského zákoníku), podle níž se úvěrující zavazuje poskytnout úvěrovanému peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje prostředky vrátit a zaplatit úroky. Jde-li současně o spotřebitelský úvěr, dopadá na vztah zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, zejména povinnost poskytovatele před uzavřením smlouvy (a rovněž před významným navýšením celkové výše úvěru) důkladně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací z relevantních zdrojů a poskytnout úvěr jen tehdy, pokud z výsledku plyne, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti úvěr splácet (§ 86). Poskytne-li poskytovatel úvěr v rozporu s uvedenou podmínkou (tj. přes existenci „důvodných pochybností“), zákon stanoví neplatnost smlouvy, k níž soud přihlíží i bez návrhu (§ 87). Pro případ prodlení spotřebitele zákon o spotřebitelském úvěru kogentně omezuje, jaké platby lze sjednat a uplatnit (náhrada účelně vynaložených nákladů, úroky z prodlení nejvýše ve výši podle právního předpisu, smluvní pokuta) a zároveň limituje výši smluvních pokut i úročení při prodlení delším než 90 dnů (§ 122). Obecně pak platí, že dlužník, který dluh řádně a včas neplní, je v prodlení (§ 1968 občanského zákoníku) a věřitel může požadovat úrok z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku), přičemž zákonná výše úroku z prodlení se určí dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. jako repo sazba ČNB pro první den příslušného kalendářního pololetí zvýšená o 8 procentních bodů. Ve spotřebitelských smlouvách je dále třeba přezkoumat, zda smlouva neobsahuje zneužívající (zakázaná) ujednání způsobující v rozporu s požadavkem poctivosti významnou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele (§ 1813 občanského zákoníku), přičemž § 1814 demonstrativně (v „black listu“) vymezuje ujednání, která jsou zneužívající vždy, mj. i ujednání ukládající spotřebiteli nepřiměřenou sankci.7. Klíčovou otázkou spotřebitelského úvěru je splnění povinnosti dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, tj. zda žalobkyně před uzavřením smlouvy (a před významným navýšením celkové výše úvěru) důkladně posoudila úvěruschopnost žalovaného na podkladě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací a zda úvěr poskytla jen tehdy, pokud z posouzení plynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti splácet. V tomto směru má soud za prokázané, že žalobkyně posoudila úvěruschopnost prostřednictvím výpočtu MLS, dále ověřením příjmů a výdajů výpisem z účtu (za období , datum, –, datum, ), využitím ú