Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 54 360 Kč s úrokem z prodlení a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, , a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal vedle této částky zaplatit úrok ve výši 40 % p. m. z jistiny. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením úvěru a právní předchůdkyně žalobkyně celý úvěr ke dni , datum, zesplatnila. Žalobkyně uzavřela se společností , právnická osoba, . jako původním věřitelem smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem bylo mimo jiné postoupení výše popsané splatné pohledávky za žalovaným. Žalovaný dlužnou částku ani přes výzvu žalobkyně nezaplatil.2. Soud zaslal žalovanému na adresu trvalého bydliště uvedenou v informačním systému základních registrů výzvu, aby se ve smyslu § 114a odst. 2 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) vyjádřil k žalobě. Výzva byla žalovanému doručena dne , datum, na základě tzv. fikce doručení v souladu s § 49 odst. 4 o. s. ř. Žalovaný na výzvu nereagoval.3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a o. s. ř. žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc v souladu s § 115a o. s. ř. rozhodl, aniž by nařizoval jednání.4. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, bylo zjištěno, že původní věřitel postoupil předmětnou pohledávku vymáhanou touto žalobou na žalobkyni, a to v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne , datum, .5. Z žádosti o spotřebitelský úvěr je patrné, že právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru částečně zkoumala platební schopnosti žalovaného.6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému finanční prostředky do výše 30 000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit též úrok ve výši 40 % měsíčně. RPSN činila 5 529,84 %. Smlouva byla sjednána na dobu neurčitou, jednotlivé splátky úroků byly splatné k 14. dni v měsíci, jistina mohla být splacena kdykoli.7. Z potvrzení o provedené platbě a sdělení banky soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala žalovanému dne , datum, částku 30 000 Kč na jeho běžný účet pod variabilním symbolem , var. symbol, .8. Z dopisu ze dne , datum, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně pro opakované porušování podmínek úvěrové smlouvy celý úvěr ke dni , datum, zesplatnila a vyzvala žalovaného k zaplacení celkové dlužné částky.9. Z veřejně dostupné databáze ČNB soud zjistil, že úroková sazba korunových úvěrů poskytovaných domácnostem v ČR u revolvingových úvěrů činila v květnu 2024, tj. v době uzavření smlouvy, průměrně 15,26 % ročně.10. Žalovaný byl žalobkyní vyzván k zaplacení dluhu předžalobní výzvou ze dne , datum, .11. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázel splácet ke každému 14. dni v měsíci přirostlý úrok ve výši 40 % měsíčně, tj. 480 % ročně. Žalovaný neuhradil ničeho, proto právní předchůdkyně žalobkyně celý úvěr ke dni , datum, zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. Žalovaný ani přes výzvy žalobkyně ničeho neuhradil.12. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.14. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.16. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal vedle této částky zaplatit též úrok ve výši 40 % měsíčně, tj. 480 % ročně. Takový úrok je dle § 580 o. z. ujednání neplatné pro rozpor s dobrými mravy. V době uzavření smlouvy, tj. květnu 2024, činila dle statistiky ČNB úroková sazba korunových úvěrů poskytovaných domácnostem v ČR u revolvingových úvěrů průměrně 15,26 % ročně. Bylo by tak možné akceptovat trojnásobek, tj. 45,78 % p. a. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Částka, která měla být zaplacena v souvislosti s poskytnutým úvěrem, sice byla sjednána transparentně, avšak ve výši výrazně přesahující obvyklou úrokovou míru při uzavírání úvěrových smluv s bankovními institucemi. Posuzovaná smlouva o úvěru je jednáním, které se příčí dobrým mravům, kdy obsah spotřebitelské smlouvy vytváří zřejmou nerovnováhu k tíži strany, která je v objektivně slabším postavení a které i soukromé právo poskytuje zvýšenou ochranu. V daném případě nelze oddělit ujednání o úrocích od ostatního obsahu smlouvy. Soud tedy shledal celou uzavřenou smlouvu absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy dle ustanovení § 580 o. z.17. Jelikož soud posoudil smlouvu o úvěru jako neplatné právní jednání, může se žalobkyně domáhat poskytnutých peněžních prostředků jako bezdůvodného obohacení z titulu plnění bez právního důvodu. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému celkem částku 30 000 Kč a žalovaný neuhradil ničeho. Soud proto žalobě vyhověl ohledně nesplacené jistiny ve výši 30 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ode dne následujícího po splatnosti a ve výši, která odpovídá § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.18. Ve zbývající části soud s ohledem na shora uvedené závěry žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.19. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení podle poměru úspěchu k neúspěchu ve věci. Náklady řízení by v případě plného úspěchu činily částku 16 331 Kč, sestávající ze soudního poplatku ve výši 2 718 Kč, odměny advokátky za 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále jen „advokátní tarif“, a to převzetí věci, předžalobní upomínka a žaloba, po 3 300 Kč dle § 7 bod 5 advokátního tarifu a 3 náhrady hotových výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Právní zástupkyně žalobkyně je plátcem DPH, proto byla náhrada navýšena o DPH ve výši 21 % z částky 11 250 Kč, tj. 2 362,50 Kč. Jelikož žalobkyně ke dni rozhodnutí byla úspěšná pouze v částce 30 000 Kč a neúspěšná v částce 24 360 Kč, byla úspěšná v rozsahu 55,2 % a neúspěšná v rozsahu 44,8 %. Po odečtení těchto dvou hodnot tak má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 10,4 %, což odpovídá po zaokrouhlení částce 1 715 Kč. Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaný dle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokátky žalobkyně.20. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena v délce 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.21. Soudní poplatky jsou upraveny v zákoně č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“).22. V dané věci se jedná o řízení o zaplacení peněžité částky. Uvedené řízení podléhá poplatkové povinnosti. Poplatníkem je navrhovatel (žalobkyně). Ve věci nemohl být vydán elektronický platební rozkaz. Soudní poplatek činí podle položky 1 bod 1 písm. b) Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona o soudních poplatcích, v daném případě částku ve výši 2 718 Kč. Žalobkyně na poplatku dosud uhradila 2 175 Kč, k úhradě tak zbývá 543 Kč.