7 C 75/2026-15 – Okresní soud v Tachově

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 49 977,48 Kč s úrokem, úrokem z prodlení a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni úrok ve výši 57,99 % ročně. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v 72 splátkách v minimální výši 5 % z čerpané jistiny vždy se splatností k 15. dni kalendářního měsíce. Žalovaný uhradil 5 000 Kč. Žalovaný porušil smlouvu, když neuhradil minimální měsíční splátku splatnou dne , datum, . Žalovaný byl žalobkyní opakovaně upomínán, až výzvou ze dne , datum, žalobkyně prohlásila zůstatek úvěru za splatný a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do , datum, . Žalovaný dlužnou částku ani přes výzvu žalobkyně nezaplatil.2. Soud zaslal žalovanému prostřednictvím datové schránky výzvu, aby se ve smyslu § 114a odst. 2 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) vyjádřil k žalobě. Výzva byla žalovanému doručena dne , datum, . Žalovaný na výzvu nereagoval.3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a o. s. ř. žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc v souladu s § 115a o. s. ř. rozhodl, aniž by nařizoval jednání.4. Z bankovní historie a posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je patrné, že žalobkyně před poskytnutím úvěru zkoumala platební schopnosti žalovaného.5. Ze smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, a potvrzení o platbě soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal vedle částky úvěru zaplatit též úrok. Úroková sazba byla sjednána ve výši 57,99 % p. a. a RPSN ve výši 76,18 %. Úvěr byl splatný v 72 měsíčních splátkách v minimální výši 5 % z čerpané jistiny, tj. po 2 500 Kč. Ve smlouvě bylo pro případ prodlení s úhradou minimální splátky sjednáno právo na úhradu účelně vynaložených nákladů a právo na úroky z prodlení. Dále bylo sjednáno, že pokud nedojde ze strany spotřebitele ani po dvou upomínkách k úhradě celé dlužné částky, je poskytovatel oprávněn zesplatnit jistinu úvěru. Poskytovatel je v takovém případě oprávněn požadovat rovněž naběhlý kapitalizovaný smluvní úrok, smluvní pokutu, zákonný úrok z prodlení a náklady na upomínky.6. Z upomínek soud zjistil, že dne , datum, a , datum, byl žalovaný upomínán k zaplacení dlužné splátky splatné dne , datum, .7. Žalovaný byl dopisem ze dne , datum, informován o zesplatnění úvěru a vyzván k úhradě dlužné částky do , datum, , současně se jednalo o předžalobní výzvu.8. Z veřejně dostupné databáze ČNB soud zjistil, že úroková sazba korunových úvěrů poskytovaných domácnostem v ČR u revolvingových úvěrů činila v září 2025, tj. v době uzavření smlouvy, průměrně 14,63 % ročně.9. Soud má za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázel splácet ke každému 15. dni v měsíci minimální splátku ve výši 5 % z čerpané jistiny. Žalovaný se zavázal poskytnutou jistinu včetně úroku ve výši 57,99 % ročně splatit v 72 měsíčních splátkách, celkem ve výši 180 000 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s hrazením splátek, proto žalobkyně celý úvěr zesplatnila ke dni , datum, a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. Žalovaný zaplatit na úvěr celkem 5 000 Kč.10. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.12. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.14. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., na základě které byly žalovanému poskytovány finanční prostředky do výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit nejpozději do 72 měsíců od posledního čerpání spolu s úrokem ve výši 57,99 % ročně. Při jednorázovém čerpání částky 50 000 Kč se žalovaný zavázal uhradit celkem 180 000 Kč. Dle názoru soudu sjednaná úroková sazba ve výši 57,99 % ročně celá je dle § 580 o. z. ujednání neplatné pro rozpor s dobrými mravy. V době uzavření smlouvy, tj. září 2025, činila dle statistiky ČNB úroková sazba korunových úvěrů poskytovaných domácnostem v ČR u revolvingových úvěrů průměrně 14,63 % ročně. Bylo by tak možné akceptovat trojnásobek, tj. 43,89 % ročně (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Částka, kterou se žalovaný zavázal právní předchůdkyni žalobkyně v souvislosti s poskytnutím úvěru zaplatit, několikanásobně přesahuje poskytnutý úvěr. Částka, která měla být zaplacena v souvislosti s poskytnutým úvěrem, sice byla sjednána transparentně, avšak ve výši výrazně přesahující obvyklou úrokovou míru při uzavírání úvěrových smluv s bankovními institucemi. Posuzovaná smlouva o úvěru je jednáním, které se příčí dobrým mravům, kdy obsah spotřebitelské smlouvy vytváří zřejmou nerovnováhu k tíži strany, která je v objektivně slabším postavení a které i soukromé právo poskytuje zvýšenou ochranu. V daném případě nelze oddělit ujednání o úrocích od ostatního obsahu smlouvy, soud tedy shledal celou uzavřenou smlouvu absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy dle ustanovení § 580 o. z.15. Jelikož soud posoudil smlouvu o úvěru jako neplatné právní jednání, může se žalobkyně domáhat poskytnutých peněžních prostředků jako bezdůvodného obohacení z titulu plnění bez právního důvodu. Žalobkyně poskytla žalovanému částku 50 000 Kč a žalovaný uhradil toliko 5 000 Kč. Soud proto žalobě vyhověl ohledně nesplacené jistiny ve výši 45 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ode dne následujícího po splatnosti a ve výši, která odpovídá § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.16. Ve zbývající části soud s ohledem na shora uvedené závěry žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.17. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení podle poměru úspěchu k neúspěchu ve věci. Náklady řízení by v případě plného úspěchu činily částku 4 899 Kč, sestávající ze soudního poplatku ve výši 2 499 Kč, odměny advokáta za 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále jen „advokátní tarif“, a to převzetí věci, žaloba a předžalobní upomínka, po 700 Kč dle § 14b odst. 1 bod 3 advokátního tarifu a 3 náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 advokátního tarifu. Jelikož žalobkyně ke dni rozhodnutí byla úspěšná pouze v částce 45 000 Kč a neúspěšná v částce 4 977,48 Kč, byla úspěšná v rozsahu 90 % a neúspěšná v rozsahu 10 %. Po odečtení těchto dvou hodnot tak má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 80 %, což odpovídá částce 3 919,20 Kč. Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaný dle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta žalobkyně. Z rozhodovací praxe je soudu známo, že žaloby podávané jménem žalobkyně jsou prakticky totožné (formulářové) a množství úprav textu není natolik odlišné. Listiny dokládané k žalobám jsou přinejmenším obdobné a stejně tak i obsah žalob (návrhů na vydání elektronického platebního rozkazu). Z tohoto důvodu bylo o nákladech řízení rozhodováno podle § 14b advokátního tarifu.18. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena v délce 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.19. Soudní poplatky jsou upraveny v zákoně č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o