20 C 238/2020-58 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se v řízení žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne [datum], domáhala zaplacení dlužného plnění ze smlouvy o zápůjčce ([číslo] ze dne [datum]), sjednané žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba] Ze zápůjčky (s původní úvěrovou jistinou [částka]) se domáhá dlužné jistiny s úrokem z prodlení (jak ve výroku I shora) a poplatku [částka] (jak ve výroku II shora). Uvedla tvrzení ke zkoumání schopnosti žalované úvěr splácet ve smyslu § 9 zákona č. 145/2010 Sb. (č. l. 23), doložila žádost žalované o zápůjčku (zákaznickou kartu) a uvedla, že původní věřitelka vycházela z údajů od dlužnice, překontrolovala dlužnicí předložené listiny a v důvěře ve správnost a pravdivost spotřebitelem poskytnutých údajů vyhodnotila žalovanou jako schopnou spotřebitelský úvěr splácet a smlouvu uzavřela. 2. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila předem a žalované soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaná na výzvu ve stanovené lhůtě nereagovala, důsledkem je předpoklad jejího souhlasu s tímto postupem. Žalovaná v řízení zůstala pasivní, k návrhu samotnému se nevyjádřila, soud doručoval na adresu jejího trvalého bydliště. 3. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Smlouvou č. l. 33 bylo prokázáno, že žalovaná převzala [částka] k [datum] v [obec]. Dle scoringové karty původní věřitelky (č. l. 39 p. v.), zpracované dle vyplněného dotazníku č. l. 38 p. v., ohodnotila věřitelka žalovanou skórem 8, když mezi 0 – 9 body její vlastní stupnice na téže listině nemá být úvěr poskytnut. Dle přehledu všech řízení žalované u zdejšího soudu (č. l. 48) žalovaná čelila nebo čelí od roku 2015 již 7 exekucím a dle sdělení soudní exekutorky Mgr. [jméno] [příjmení] byla exekuce, povolená zdejším soudem pod sp. zn. 45 EXE 529/2015 zapsána do Centrální evidence exekucí (dále jen„ [příjmení]“) dnem [datum] Smlouvou o prodeji části závodu (č. l. 13), smlouvou o postoupení pohledávek (mezi [právnická osoba], a žalobkyní na č. l. 29) a seznamem pohledávek č. l. 28 bylo prokázáno postoupení na žalobkyni. Právní zástupce žalobkyně doložil dopisem (č. l. 40) vypracování i zaslání (č. l. 41) kvalifikované předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. do dispoziční sféry žalované (na adresu trvalého bydliště). 4. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná spolu usilovaly o sjednání závazku ze zápůjčky ve smyslu § 2390 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., s charakterem spotřebitelského závazku. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., ve znění ke dni sjednávání zápůjčky, platí, že věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku k nemožnému. 5. Soud v rámci obiter dictum doplňuje (a to ve shodě s rozsudkem Soudního dvora EU pod zn. C [číslo]), že splnění této povinnosti je třeba z úřední povinnosti, neboť jde o důvod absolutní neplatnosti a to i po zrušení zákona č. 145/2010 Sb. s účinností ke dni [datum]. 6. Soud s ohledem na poměry žalované v prvé řadě zkoumal otázku splnění povinnosti ve smyslu § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. a zjistil následující skutečnosti. Pomine-li soud skutečnost, že u žalované v té době figuroval v [příjmení] záznam o exekuci, původní věřitelka nedostála dle výsledku interního skóringu svým vlastním kritériím a poskytla úvěr někomu, komu úvěr poskytovat neměla (nechtěla). Taková míra optimismu a důvěřivosti zcela odporuje ekonomické realitě, významu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a rovněž tak tisícům let historické zkušenosti v tom smyslu, že příjemci úvěrů mají nezřídka tendenci lákat finanční prostředky na základě nepravdivých údajů či nejsou schopni realisticky posoudit své vlastní finanční možnosti v místě, v čase či v obojím. 7. Pokud se týká zjištění řízení žalovaného u zdejšího soudu, jedná se o elementární činnost soudu, spojenou i se snahou o řádné doručení návrhu, k čemuž je nezbytné zkoumat i kontaktní údaje z jiných, předchozích řízení, kterými již soud disponuje. Údaj o předchozích exekucích žalované tak vyplynul přímo ze spisu a takový postup zcela jistě nelze považovat za přehnanou iniciativu soudu v občanském soudním řízení sporném, nota bene při povinnosti soudu zkoumat platnost spotřebitelského závazku z úřední povinnosti. [příjmení] aktivitu soud přitom nečinil, toliko ověřil údaj o jedné ze zapsaných exekucí u soudního exekutora. V projednávaném případě žalobkyně netvrdí ani neprokazuje, zda a jakým způsobem zkoumala schopnost spotřebitele úvěr splácet z pohledu případných exekučních řízení. S ohledem na zjištění soudu by to však bylo nadbytečné a soud tedy žalobkyni k doplnění ani nevyzýval. Není přitom rozhodný vlastní interní postup (metodika, vzorec či algoritmus) právní předchůdkyně žalobkyně k posouzení bonity klienta, neboť ten představuje její vlastní, interní vodítko, kterak má interpretovat typové informace ve vztahu k posuzované schopnosti klienta splácet, pro soud však taková metodika není závazná a rozhodná. 8. Soud ze shora zjištěných poměrů dlužnice proto dospěl k závěru, že zápůjčka neměla být vůbec poskytnuta, neboť zjištěné poměry žalované vypovídají spíše o akutní finanční nouzi, nemajetnosti a objektivní neschopnosti úvěr splácet (z důvodu pravděpodobně trvajícího dlužnického inhibitoria). Počínání původní věřitelky nelze považovat za dbalé a smysluplné, ale toliko za alibistické akceptování žádosti o zápůjčku, která je adekvátní toliko aritmeticky, nikoliv již obsahově. Dle názoru soudu by však měl být dotaz do [příjmení] učiněn. Soud nemůže hodnotit výstup z jiných databází, které jsou pro tento účel vhodné a věřiteli přístupné (BRKI, NRKI, [příjmení]), neboť jejich tehdejší výpisy žalobkyně nepředkládá. Informace z registrů typu BRKI, NRKI či [příjmení], s nimiž měla právní předchůdkyně žalobkyně také možnost pracovat, nepochybně pokrývají velkou oblast ekonomického počínání dlužníků, údaj z [příjmení] je však v tomto ohledu nepominutelný, neboť případná probíhající exekuce naznačuje nejen špatnou platební morálku, ale rovněž celkovou nesolventnost povinného, který nehradí závazek i za cenu značného navýšení dodatečných nákladů (což platí tím více, oč je vymáhaná jistina nižší). Nadto je údaj z [příjmení] oproti databázím soukromoprávních subjektů obdařen limitně vysokou mírou spolehlivosti tam obsažených údajů. A to evidovaných zpravidla podstatně dříve, než dlužník vůbec začne figurovat v insolvenčním rejstříku, přístup do kterého je bezplatný. Případná exekuce přitom může pocházet od jakéhokoliv věřitele - oprávněného, tedy např. i sousedské půjčky, což představuje podstatně širší pole záběru, nežli jiné zmiňované databáze. 9. Z těchto důvodů soud považuje dotaz do [příjmení] za naprosté minimum úsilí, mimo ojedinělé případy, kdy se ověření zdá nadbytečné (což však zjevně není projednávaný případ). Žalobkyni ani nelze klást k tíži záznamy o pozdějších řízeních žalované jen u zdejšího soudu, či záznamy, k nimž nemá legitimní přístup (výkon rozhodnutí). Z úřední činnosti zdejšího soudu je však zřejmé, že žalovaná v době sjednávání závazku již nejméně jedné exekuci prokazatelně čelila. Je tedy zřejmé, že pokud by věřitel učinil dotaz do [příjmení], musel by takovou skutečnost zjistit a zápůjčku neposkytnout. Je také otázkou, zda údaje v jiných databázích svědčily o žalované lépe, když v roce 2015 čelila jiné exekuci, byť pro marginální jistinu. 10. Z ustálené judikatury vyšších soudů se přitom podává, že za náležitou obezřetnost nelze považovat toliko spoléhání se na pravdivost údajů, poskytnutých samotným spotřebitelem (spolukontrahentem), jak ve svém podání tvrdí žalobkyně. Ustanovení §87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru má charakter nejen individuální, a