20 C 264/2020-31 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne zaplacení plnění ze zápůjčky ze dne [datum] na účet č. [bankovní účet] a to jistiny [částka], poplatku [částka] za sjednání, smluvní pokuty v sazbě 0,1 % denně (do výše [částka]), nákladů spojených s uplatněním pohledávky [částka] (za 4 písemné upomínky á [částka]) a úroku z prodlení jak ve výroku I a II shora. Smlouva byla sjednána prostředky elektronické komunikace na dálku na webovém rozhraní [anonymizováno]. 2. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila předem a žalovanému soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaný na výzvu ve stanovené lhůtě nereagoval, důsledkem je předpoklad jeho souhlasu s tímto postupem. Žalovaný v řízení zůstal pasivní (v důsledku jeho nezájmu o dosažitelnost na adrese svého trvalého bydliště se nejspíše o probíhajícím soudním řízení ani nedozvěděl), adresu pro doručování vedle své adresy trvalého pobytu ohlašovně nenahlásil. Návrh mu byl doručen dnem [datum] fikcí a poté byla obálka na adrese trvalého bydliště vhozena do označené domovní schránky. K návrhu se nevyjádřil. 3. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Smlouvou, podepsanou žalovaným [příjmení] kódem dne [datum], žalobkyně prokázala, že se žalovaný zaváhal po načerpání jistiny [částka] (soudu není zřejmé, zda jde o překlep či účelovou smluvní konstrukci), resp. [částka] uhradit do 30., 60., resp. 90. dne tři splátky po [částka], když [částka] činí poplatek (úrok činí„ 0 %“). Byla sjednána smluvní pokuta pro případ prodlení, ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Při prodlení byly dále sjednány poplatky za náklady vymáhání, konkrétně [částka] za nejvýše pět písemných upomínek, [částka] za nejvýše 5 emailových upomínek, [částka] za nejvýše 7 telefonických upomínek a [částka] za nejvýše 7 SMS upomínek. Žalovaný ve smlouvě vedle své adresy ([ulice a číslo], [obec]) uvádí emailovou adresu [email] a tel. kontakt [tel. číslo]. Bankovním výpisem č. l. 16 bylo prokázáno poskytnutí [částka] na účet č. [bankovní účet] dne [datum]. Žalobkyně doložila vypracování 4 písemných upomínek. Právní zástupce žalobkyně doložil dopisem (č. l. 19) vypracování i zaslání (č. l. 20) kvalifikované předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. do dispoziční sféry žalovaného. 4. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Účastníci prokázali částečně platné sjednání zápůjčky ve smyslu § 2390 a násl. občanského zákoníku, z níž žalobkyně plnila řádně, žalovaný však nikoliv, když dosud nevrátil ani jistinu. Soud vychází ohledně údajů o výši nesplněného závazku ze skutkových tvrzení žalobního návrhu, neboť břemeno tvrzení a dokazování k případnému opaku v řízení tížilo procesně pasivního žalovaného. Jistina činila toliko [částka] (nikoliv [částka], jak je uvedeno ve smlouvě). 5. Ohledně poplatku však platí, že se jedná o skrytý úrok a vzhledem k délce splatnosti a poměru k jistině se zcela zjevně jedná o nominálně excesivní úrokové navýšení, a to i s ohledem na minimální náklady a přiměřený zisk věřitele u tohoto typu produktu (krátkodobého a rizikového úvěru bez účelového určení). [obec] mravy nelze obcházet ujednáním v tom smyslu, že úroková míra činí„ 0 %“ a zisk maskovat poplatkem, kterému však neodpovídá žádná nadstandardní služba, např. hotovostní inkaso v místě bydliště dlužníka (samotné administrativní činnosti, spojené s úvěrem, jsou samozřejmě obsaženy v běžném úrokovém zisku). Soud nezjistil, že by žalovaný v době poskytnutí zápůjčky vykazoval známky neschopnosti splácet spotřebitelský úvěr, ačkoliv dle přehledu věcí u zdejšího soudu v té době již pravděpodobně dlužil po splatnosti více než 100 tis. Kč – nelze však ověřit, zda takový údaj figuroval v databázích typu [příjmení] či NRKI. Rovněž exekuci v té době ještě nečelil (v současnosti již několika čelí). Úroková sazba, poskytovaná v místě a čase bankami u obdobných spotřebitelských úvěrů, se však běžně pohybuje (s odkazem na databázi [příjmení] na č. l. 30) okolo 19,07 % ročně a již čtyřnásobné překročení takové sazby je dle ustálené rozhodovací činnosti vyšších soudů považováno za nepřiměřeně vysoký úrok. Jedná se tedy zcela zjevně o nepřiměřeně vysoký (skrytý) úrok, v tomto konkrétním případě již i lichevní, a soud toto dílčí ujednání považuje za absolutně neplatné z důvodu rozporu s dobrými mravy. Jelikož byl sjednán poplatek, soud považuje toto ujednání platné toliko v míře, v jaké poplatek s odkazem na § 1802 občanského zákoníku dosahuje faktické úrokové míry 19,07 % ročně ze tří jistin [částka], splatných ve 30, 60, resp. 90 dnech, tj. v rozsahu [částka] a ve zbytku [částka] (výrok II) soud v tomto rozsahu žalobu zamítnul pro nedůvodnost. 6. Za nepřiměřené (v rozporu s dobrými mravy či právy na ochranu spotřebitele) nelze považovat ustanovení o smluvní pokutě, limitované samotnou žalobkyní do částky [částka] (dáno omezením dle § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). 7. Stejně tak soud považuje za důvodný i požadavek na nákladech spojených s uplatněním pohledávky, avšak pouze do výše [částka] (4x SMS upomínka). S odkazem na § 1813 a 1815 občanského zákoníku však považuje soud ujednání o těchto nákladech vymáhání v daném případě za nepřiměřené, resp. užití tohoto ustanovení k tíži žalovaného za neúčinné v tom smyslu, že by žalovaný odpovídal za nejvyšší možnou cenu, kterou si žalobkyně libovolně určí. Žalovaný poskytl telefonický i emailový kontakt, žalobkyně tak měla povinnost přednostně užít pro spotřebitele méně nákladnou formu upomínání. SMS lze považovat za nejmenší možný účelný náklad (je na žalobkyni, jak zprávu do formátu SMS vměstná – smluvně se k tomu zavázala). Žalobkyně netvrdila a neprokazovala, že by se o tento způsob komunikace pokusila. Žalobkyni tak nepřísluší více, než poplatek za 4 pokusy o upomínku á [částka] (byť se upomínky neuskutečnily v této podobě, ke čtyřem upomínkám, odeslaným do dispoziční sféry žalovaného, prokazatelně došlo). V rozsahu [částka] tak soud žalobě vyhověl, v rozsahu [částka] výrokem II shora zamítnul pro nedůvodnost. 8. Nárok na zaplacení soud přiznal včetně úroku z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku) v rozsahu jistiny a poplatku ([částka]), když počátek prodlení je stanoven korektně a sazba odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb., z částky [částka] pak výrokem II shora úrok z prodlení z excesivního poplatku pro nedůvodnost zamítnul. 9. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. V daném případě byla žalobkyně v řízení v rozsahu 66,64 % úspěšná (při kapitalizaci příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku), soud tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. této přiznal k tíži žalovaného právo na úhradu poměrné části vynaložených nákladů řízení (33,28 %). Celková výše těchto nákladů pak sestává ze tří mimosmluvních odměn dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, po [částka] a tří paušálních částek náhrad hotových výdajů á [částka] ve smyslu § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, odpovídajících nákladům, spojeným s převzetím a přípravou věci, se zasláním kvalifikované předžalobní výzvy a s podáním žalobního návrhu. Jelikož je advokát plátcem DPH, přísluší mu tak dále navýšení, odpovídající aktuálně platné sazbě této daně ve výši 21 % z těchto všech částek. Dále je součástí náhrady hodnota zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka]. Náhrada nákladů řízení je však dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám advokáta jako celek. 10. O lhůtách k plnění soud v obou případech rozhodl dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., neboť rozsudek bude zřejmě třeba pro doručení vyvěsit na úřední desce soudu, trvá nouzový stav na území celé ČR a jedná se o relativně vysoké plnění, u kterého nelze očekávat jednorázové splnění, zejména s přihlédnutím k tomu, že zdejší soud vůči žalovanému povolil v roce 2020 již 5 exekucí. Žalovaný tak zjevně podléhá inhibitoriu. Je tedy více než zřejmé, že ani případným obratem zahájeným exekučním řízením po nesplnění platební povinnosti po uplynutí krátké lhůty k plnění by žalobkyně zřejmě dřívějšího uspokojení své pohledávky nedosáhla. Ostatně žalobkyně ani netvrdila, že by splnila povinnost ve smyslu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Proto soud z důvodu patřičné ochrany žalovaného poskytl přibližně 18 měsíční splátkový kalendář, resp. přiměřeně navýšil lhůtu k plnění ohledně nákladového výroku (fakticky se jedná o„ nultou“ splátku), aby měl reálnou příležitost případně pohledávku uhradit před podáním důvodného návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce – a to z nezabavitelné části svého příjmu. Pro jinou, delší lhůtu k plnění, či dokonce mírnější splátkový kalendář, nebyl shledán žádný zvláštní