21 C 231/2020-50 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 29. 7. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni celkem částku 9 122 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že uvedená částka představuje nesplacený úvěr, který žalovanému poskytla právní předchůdkyně žalobkyně. Žalovaný uzavřel se [právnická osoba] rámcovou smlouvu o úvěru [číslo] dle které byla uzavřena jednotlivá smlouva o úvěru [číslo] na základě které poskytla tato společnost žalovanému finanční prostředky ve výši 8 000 Kč, a to dne 1. 12. 2017 bezhotovostním převodem na účet žalovaného. Žalovaný se zavázal [právnická osoba] vrátit bezhotovostně v jedné splátce nejpozději do 31. 12. 2017. Úvěr byl sjednán jako bezúročný. Žalovaný sjednanou částku neuhradil řádně a včas, čímž mu vznikla povinnost dle čl. 12 smlouvy zaplatit [právnická osoba] smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky; žalobkyně se touto žalobou domáhala přiznání smluvní pokuty za období od 1. 1. 2018 do 21. 5. 2018 ve výši 1 122 Kč. Pohledávka za žalovaným z uvedené smlouvy o úvěru byla [právnická osoba] postoupena žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 30. 10. 2019, s účinností ke dni 27. 11. 2019, kdy žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno přípisem ze dne 7. 1. 2020. Žalobkyně se dále domáhala přiznání zákonného úroku z prodlení z částky za období od 1. 1. 2018 do 31. 8. 2019 v kapitalizované výši 1 130,85 Kč a ode dne 28. 11. 2019 do zaplacení v zákonné výši z nesplacené jistiny úvěru. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci nařídil jednání na den 9. 2. 2021, k němuž se žalobkyně ani žalovaný, ač řádně předvoláni, nedostavili. Žalobkyně svou neúčast u jednání omluvila a souhlasila s jednáním v její nepřítomnosti, žalovaný se nedostavil bez omluvy, nežádal o odročení jednání. Za splnění podmínek ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. tedy soud jednal a ve věci rozhodl v nepřítomnosti účastníků. 4. Soud ve věci provedl důkaz listinami, které v řízení předložila žalobkyně, když žalovaný zůstal ve věci nečinný, a dále zprávou opatřenou v souladu s ust. § 120 odst. 2 o. s. ř., a z provedeného dokazování dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: [právnická osoba] zaslala dne 1. 12. 2017 žalovanému na účet č. [bankovní účet] částku 8 000 Kč. Skutečnost, že majitelem a disponentem předmětného účtu byl v předmětném období žalovaný, je zřejmá ze sdělení [právnická osoba] Dle tvrzení žalobkyně předcházelo zaslání uvedené částky žalovanému uzavření smlouvy o úvěru, kdy k tomuto tvrzení žalobkyně předložila listiny označené„ Rámcová smlouva o úvěru [číslo]“ a„ Jednotlivá smlouva o úvěru [číslo]“, v níž jsou jako smluvní strany uvedeny [právnická osoba] jako úvěrující a žalovaný jako klient. V listině„ Jednotlivá smlouva o úvěru [číslo]“ je vyjádřen závazek [právnická osoba] poskytnout žalovanému úvěr ve výši 8 000 Kč s tím, že žalovaný úvěr vrátí do 31. 12. 2017. Listiny označené„ Rámcová smlouva o úvěru [číslo]“ a„ Jednotlivá smlouva o úvěru [číslo]“ nejsou žalovaným podepsány. [právnická osoba] dne 1. 12. 2017 vystavila na jméno žalovaného fakturu znějící na částku 8 000 Kč se splatností dne 31. 12. 2017. Z profilu uživatele, tabulky SMS zpráv, ani listiny označené [příjmení] A/1 [číslo] nezjistil soud ničeho relevantního pro projednávanou věc. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 30. 10. 2019 postoupila [právnická osoba] pohledávku za žalovaným z tvrzené smlouvy o úvěru žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 7. 1. 2020, zaslaným mu doporučeně dne 9. 1. 2020. Žalovaný byl upomínkou ze dne 9. 7. 2020, která byla odeslána doporučeně dne 10. 7. 2020, právním zástupcem žalobkyně vyzván k úhradě částky 8 000 Kč s příslušenstvím nejpozději do 17. 7. 2020. 5. Po právní stránce posuzoval soud žalobou uplatněný nárok s ohledem na žalobní tvrzení zejména podle ust. § 2395 a násl. a ust. § 1810 a násl., dále dle ust. § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“). 6. Po provedeném dokazování a právním posouzení věci dospěl soud k závěru, že žalobkyni se v řízení nepodařilo prokázat, že by mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena tvrzená smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku. V řízení bylo toliko prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala žalovanému na účet, jehož majitelem a jediným disponentem byl v předmětném období žalovaný, částku 8 000 Kč. Soud tedy po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 8 000 Kč, kterou je žalovaný povinen vrátit žalobkyni s odkazem na ust. § 2991 občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení. Ze shora uvedených důvodů tedy soud částečně vyhověl žalobě a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč. 7. Žalobkyni dále v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku vzniklo právo požadovat po žalovaném zákonný úrok z prodlení z částky 8 000 Kč, a to ode dne následujícího po uplynutí lhůty k vrácení této částky. Žalovaný byl poprvé prokazatelně vyzván k úhradě částky 8 000 Kč oznámením právní předchůdkyně žalobkyně o postoupení pohledávky, která byla žalovanému odeslána dne 9. 1. 2020, v níž nebyla stanovena lhůta k úhradě. Pokud tedy žalovaný nejpozději dne 15. 1. 2020 neplnil, dostal se následujícím dnem do prodlení, když výzva mu byla zaslána na adresu trvalého bydliště a je třeba mít ji ve smyslu ust. § 573 občanského zákoníku za doručenou dnem 14. 1. 2020. Soud tedy uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni spolu s dlužnou částkou 8 000 Kč i úrok z prodlení z této částky ve výši vyplývající z ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od 16. 1. 2020 do zaplacení. 8. Pokud žalobkyně žalobou uplatnila nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 122 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 130,85 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8 000 Kč od 28. 11. 2019 do 15. 1. 2020, soud v tomto rozsahu žalobě nevyhověl a žalobu v této části zamítl, neboť žalobkyně neprokázala, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru, z níž měly uvedené nároky žalobkyně vyplývat. Soud byl připraven poskytnout žalobkyni poučení ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. o povinnosti navrhnout důkazy k prokázání žalobních tvrzení s poučením o procesních následcích, pokud uvedené výzvě nevyhoví, žalobkyně se však k nařízenému jednání nedostavila a svou neúčastí se tak o možnost tohoto poučení připravila. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení úspěšná toliko částečně, právo na náhradu nákladů řízení v částce 766 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému dle ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. náleží odměna ve výši 200 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu ve věci samé), odměna ve výši 100 Kč za jeden úkon právní služby (jednoduchá předžalobní výzva k plnění), dále náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč za každý ze tří úkonů právní služby a daň z přidané hodnoty v sazbě 21% stanovená ze základu ve výši 800 Kč částkou 168 Kč. Náhrada nákladů řízení pak nebyla žalobkyni přiznána v plné výši, ale v poměru 56 % k celkové částce nákladů řízení, když žalobkyně byla ve věci úspěšná v poměru 78 %, v poměru 22 % byl ve věci úspěšný žalovaný. 10. K použití ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. pro stanovení výše odměny a náhrady hotových výdajů právního zástupce žalobkyně pak soud uvádí, že z lustrace provedené v rejstříku zdejšího soudu je zřejmé, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru, kdy skutková tvrzení jsou obdobná jako v dalších sporech vedených u zdejšího soudu, předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. 11. Žalobkyně byla v řízení zastupována advokátem, proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit přiznanou náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). 12. Lhůty k plnění uložených povinností soud stanovil podle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.