27 C 26/2021-85 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 30. 10. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 75 270,49 Kč s příslušenstvím s tím, že uvedená částka představuje součet dluhů, které vznikly žalovanému v důsledku porušování povinností vyplývajících mu ze Smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne 22. 12. 2016, Smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne 15. 3. 2017 a Smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne 1. 6. 2017 mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba]), když žalovaný řádně nesplácel poskytnuté zápůjčky. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému se řádně předvolaný žalovaný nedostavil. Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. 4. Po provedeném dokazování soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. [právnická osoba] a žalovaným byla dne 22. 12. 2016 uzavřena smlouva o zápůjčce, v níž se [právnická osoba] zavázala zapůjčit žalovanému v hotovosti 17 000 Kč a žalovaný se zavázal [právnická osoba] vrátit zapůjčené peníze a zaplatit sjednané navýšení ve výši 12 633 Kč v 17 pravidelných měsíčních splátkách po 1 647 Kč a poslední měsíční splátce ve výši 1 634 Kč s tím, že první splátka je splatná do jednoho měsíce od data uzavření smlouvy. Žalovaný splatil pouze část jistiny zápůjčky ve výši 6 915,16 Kč a část navýšení ve výši 8 192,56 Kč, a měl tedy dlužit [právnická osoba] na jistině zápůjčky 10 084,84 Kč a část navýšení 4 440,44 Kč, celkem 14 425,28 Kč. [právnická osoba] a žalovaným byla dne 15. 3. 2017 uzavřena smlouva o zápůjčce, v níž se [právnická osoba] zavázala zapůjčit žalovanému v hotovosti 20 000 Kč a žalovaný se zavázal [právnická osoba] vrátit zapůjčené peníze a zaplatit sjednané navýšení ve výši 17 333 Kč v 59 pravidelných týdenních splátkách po 623 Kč a poslední týdenní splátce ve výši 576 Kč s tím, že první splátka je splatná do sedmi dnů od data uzavření smlouvy. Žalovaný splatil pouze část jistiny zápůjčky ve výši 5 332,63 Kč a část navýšení ve výši 7 270,88 Kč, a měl tedy dlužit [právnická osoba] na jistině zápůjčky 14 667,37 Kč a část navýšení 10 062,12 Kč, celkem 24 729,49 Kč. [právnická osoba] a žalovaným byla dne 1. 6. 2017 uzavřena smlouva o zápůjčce, v níž se [právnická osoba] zavázala zapůjčit žalovanému v hotovosti 23 000 Kč a žalovaný se zavázal [právnická osoba] vrátit zapůjčené peníze a zaplatit sjednané navýšení ve výši 19 858 Kč v 59 pravidelných týdenních splátkách po 715 Kč a poslední týdenní splátce ve výši 673 Kč s tím, že první splátka je splatná do sedmi dnů od data uzavření smlouvy. Žalovaný splatil pouze část jistiny zápůjčky ve výši 1 975,32 Kč a část navýšení ve výši 4 866,96 Kč, a měl tedy dlužit [právnická osoba] na jistině zápůjčky 21 024,68 Kč a část navýšení 14 991,04 Kč, celkem 36 015,72 Kč. Všechny tři zápůjčky byly částečně použity na„ refinancování“ dřívějších zápůjček, jež [právnická osoba] poskytla žalovanému, a žalovaný potvrdil, že při podpisu smluv převzal zbývající části zápůjček v hotovosti. Uvedené pohledávky [právnická osoba] za žalovaným byly i s příslušenstvím postoupeny žalobkyni. 5. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 6. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 7. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 8. Podle § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 9. Při hodnocení aktivity právní předchůdkyně žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, je třeba respektovat závěr Nejvyššího soudu učiněný v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018-77, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 86 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Proto věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení spotřebitele o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje o příjmech, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně existuje i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva, a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, i Nejvyšší správní soud. 10. Pokud jde o charakter neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené po nedostatečném posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitelem, je třeba - i s ohledem na shora uvedené -dovodit, že k neplatnosti takové smlouvy soud přihlédne i bez návrhu, neboť porušením svých povinností zakotvených v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru by věřitel nezasáhl pouze do zájmů spotřebitele, nýbrž by zjevně narušil veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost (viz výše). Soud však zastává názor, že uvedené neznamená, že by byl povinen z úřední povinnosti zkoumat všechny skutečnosti, které by mohly mít za následek absolutní neplatnost právního úkonu. Soud sice musí zohlednit absolutní neplatnost, nikoli však vyhledávat důvody, které ji způsobují. Soud tedy k absolutní neplatnosti právního úkonu přihlíží z úřední povinnosti, avšak jen tehdy, jestliže se o důvodu neplatnosti procesně korektním způsobem dozví. Není-li konkrétní důvod absolutní neplatnosti v řízení tvrzen a ani jinak nevyjde najevo, není důvod, aby soud po takové okolnosti z vlastní iniciativy pátral a nahrazoval tak ve sporném řízení zákonem předpokládanou aktivitu účastníků řízení (viz např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 8. 2. 2001, sp. zn. 22 Cdo 752/99 nebo ze dne 8. 4. 2015, sp. zn. 30 Cdo 4582/2014). 11. V projednávaném případě žalobkyně v žalobě tvrdila (i když pouze zcela obecně), že právní předchůdkyně žalobkyně splnila povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Proto soud vyzval žalobkyni, aby zcela konkrétně uvedla, jakým způsobem právní předchůdkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím každé ze tří zápůjček, a aby takto doplněné tvrzení doložila. Na tuto výzvu žalobkyně reagovala, ale žádné konkrétní údaje týkající se projednávané věci neuvedla, pouze zopakovala nikoli individualizovaná tvrzení a předložila soudu dvě Zákaznické karty, která by dle jejího tvrzení měly zjištěné údaje obsahovat. Tyto listiny však obsahují vzájemně rozporné informace neumožňující řádné posouzen