12 C 67/2021-154 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 21. 10. 2020 domáhala po žalované zaplacení částky 14 300 Kč s příslušenstvím s tím, že uvedená částka představuje dluh, který vznikl žalované v důsledku porušování povinností vyplývajících ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 27. 9. 2016 mezi žalovanou a společností [právnická osoba], když žalovaná úvěr řádně neplatila. Žalované tak vznikla povinnost zaplatit zbývající část dluhu ve výši 14 300 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z dlužné jistiny, když původní dluh se skládal z částky 10 000 Kč na dlužné jistině, a částky 6 900 Kč na dlužném poplatku za vyhodnocení úvěru a hotovostním výběru splátek. Žalovaná se původní úvěr zavázala splácet ve 13 splátkách a poslední splátka měla být uhrazena 22. 10. 2017. Pohledávka byla postoupena žalobkyni na základě smlouvy ze dne 11. 12. 2019, o čemž byla žalovaná informována dopisem ze dne 6. 2. 2020. Úvěruschopnost žalované žalobkyně posuzovala systémem dle vnitřních kritérií poskytovatele zápůjčky. Žalovaná musela předložit kopii občanského průkazu a další platné dokumenty (např. výpis z účtu, pracovní smlouvu apod.) 2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila tvrzení týkající se posouzení úvěruschopnosti žalované, když předchůdce žalobkyně vycházel ze zjištění, že žalovaná nemá žádné zahájené exekuční ani insolvenční řízení, byla provedena lustrace v ISIR a databázích inkasních agentur a současně při podání žádosti bylo požadováno uvedení příjmů. Žalobkyně dodala, že zákon nemá stanovený přesný postup pro ověřování úvěruschopnosti žadatelů o úvěr. Žalovaná byla povinna při poskytování údajů o svých příjmech a výdajích tyto sdělit pravdivě, což žalobkyně (její právní předchůdce) legitimně očekával. Žalobkyně má za to, že její právní předchůdce při posuzování úvěruschopnosti žadatelky postupoval s odbornou péčí. 3. Aktivní legitimaci žalobkyně dovozuje od skutečnosti, že do práv původního věřitele [právnická osoba] vstoupila společnost [právnická osoba], [IČO], jako nabyvatel práv na základě smlouvy o prodeji části závodu a ta pohledávku postoupila smlouvou ze dne 11. 12. 2019 na původní žalobkyni [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa]. 4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 5. Soud ve věci nařídil jednání na den 12. 10. 2022, ke kterému se žalobkyně s omluvou a žalovaná bez omluvy nedostavily. Soud jednal v nepřítomnosti účastníků, kdy postupoval dle § 101 odst. 3 o.s.ř. a vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 6. Soud posuzoval aktivní legitimaci žalobkyně a dospěl k závěru, že na základě smlouvy o prodeji části závodu tvořeného divizí spotřebitelských úvěrů v rozsahu definovaném v čl. III odstavci 3.2 smlouvy o prodeji části závodu a jejích příloh, osvědčené notářským zápisem ze dne 27. 9. 2018 se [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] stala právním nástupcem původního věřitele. (Zjištěno ze smlouvy o prodeji části podniku a jejích příloh). Tou byla pohledávka vůči žalované postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 na původní žalobkyni [právnická osoba], což bylo žalované oznámeno dopisem ([právnická osoba]) ze dne 6. 2. 2020. Dopis byl odeslán poskytovatelem poštovní služby dne 12. 2. 2020 (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 2. 2020 a potvrzení České pošty o expedici obyčejných zásilek). V průběhu řízení původní žalobkyně smlouvou ze dne 9. 6. 2021 pohledávku postoupila žalobkyni, o čemž rozhodl zdejší soud usnesením ze dne 20. 6. 2022, č.j. 12 C 67/2021-140. 7. Soud z provedených důkazů zjistil následující skutkový stav: 8. Z úvěrové smlouvy se podává, že žalovaná uzavřela s [anonymizována dvě slova] dne 27. 9. 2016 smlouvu o úvěru [číslo] která se zavázala poskytnout žalované úvěr 10 000 Kč za celkové náklady spotřebitelského úvěru ve výši 7 200 Kč a žalovaná se zavázala vrátit částku 17 200 Kč formou 13 měsíčních splátek po 1 300 Kč. Rozpis umořování dluhu byl stanoven předpisem splátek ke smlouvě, kdy nejdříve byla umořováno příslušenství a až následně jistina. 9. Žalovaná v podkladech pro posouzení bonity uvedla, že je na mateřské dovolené, jako typ bydlení bylo uvedeno ostatní (riziková oblast, ubytovna, u rodičů) bez bližší specifikace s uvedením umístění obydlí – poslední patro vlevo na adrese [adresa]. Příjmy uvedla ve výši 7 600 Kč, průměrné měsíční výdaje 3 000 Kč s tím, že vyživuje další 2 osoby. Jako průměrné měsíční příjmy domácnosti uvedla částku 19 900 Kč a průměrné měsíční výdaje domácnosti 12 000 Kč. Z přehledu vyplacených sociálních dávek soud zjistil, že žalovaná byla poživatelkou sociálních dávek ve výši 7 675 Kč měsíčně - rodičovský příplatek 3 800 Kč, příspěvek na bydlení 2 875 Kč, příspěvek na dítě 2 x 500 Kč. Ničím nedoloženy zůstaly výdaje ve výši 3 000 Kč a stejně tak další příjmy domácnosti (v celkové výši 19 900 Kč) a celkové výdaje domácnosti ve výši 12 000 Kč. Ze scoringové karty soud zjistil, že jejím prostřednictvím docházelo k posouzení bonity na základě historie, věku, bydlení, zaměstnání a zajištění úvěru. Žalovaná byla bez historie (0 bodů), nedosáhla věku 22 let (1 bod) v kolonce bydlení byla uvedena nájemní smlouva (5 bodů), příjem na mateřské dovolené (4 body) a bez zajištění spoludlužníkem (0 bodů). Žalovaná obdržela skóre 10 bodů, což byl minimální počet bodů pro získání úvěru (při nižším skóre nebylo možné úvěr poskytnout). 10. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 6. 2. 2020 byla žalovaná vyzvána [anonymizována tři slova] k úhradě dluhu novému věřiteli. Dopis byl dle potvrzení České pošty odeslán dne 12. 2. 2020. Z předžalobní výzvy a podacího lístku soud zjistil, že předchůdce žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce zaslal dne 26. 2. 2020 žalované výzvu k okamžité úhradě dluhu. 11. Žalovaná neplnila své povinnosti ze smlouvy, zejména nesplácela úvěr dohodnutým způsobem. K úhradě poslední splátky mělo dojít ke dni 22. 10. 2017. 12. Na základě shora uvedených skutkových zjištění učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Na základě smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalovanou a [anonymizována dvě slova], byla žalované při podpisu smlouvy poskytnuta částka 10 000 Kč v hotovosti a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 7 200 Kč ve 13 měsíčních splátkách po 1 300 Kč, s tím, že poslední splátka měla být uhrazena nejpozději dne 22. 10. 2017. Z tvrzení žalobkyně vyplývá, že žalovaná uhradila poslední splátku z původního dluhu 16 900 Kč (namísto 17 200 Kč) dne 22. 10. 2017 a žalobkyně uplatnila částku 14 300 Kč. Je zřejmé, že žalovaná tak uhradila nejméně dvě splátky ve výši 1 300 Kč, tedy 2 600 Kč celkem. Před poskytnutím úvěru posuzovala předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalované tak, že provedla lustraci v dostupných databázích a žalovaná vyplnila podklady pro posouzení bonity, kde uvedla, že její příjmy činí 7 600 Kč, prokázané byly příjmy ve výši 7 675 Kč měsíčně, tvrzené výdaje 3 000 Kč ani celkové výdaje domácnosti (12 000 Kč) nebyly ničím prokazovány. Stejně tak nebyly podloženy celkové příjmy domácnosti 19 900 Kč. Žalovaná v dotazníku uvedla jako druh bydlení„ ostatní“, což představovalo rizikové bydlení, bydlení u rodičů či na ubytovně. Vzhledem k existenci nájemní smlouvy (zaškrtnuto) se nejednalo o bydlení u rodičů. Předchůdce žalobkyně při zadávání údajů od žalované zadal údaje do svého scoringového systému s tím rozdílem, že na rozdíl od údaje o bydlení„ ostatní“ zvolil„ nájemní bydlení“. Žalovaná získala 10 bodů. 13. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o.z.“) ve znění pozdějších předpisů a dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni poskytnutí zápůjčky. 14. Po posouzení dle § 2390 a § 2392 o. z. ve spojení s § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru smluvní vztah uzavíraný mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně je třeba charakterizovat jako spotřebitelský úvěr. 15. Dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 16. Dle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 17. Dle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 18. Soud skutkový stav právně posoudil a dospěl k následujícímu závěru ve věci samé: 19. Ohledně ak