20 C 139/2022-72 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u Okresního soudu v Hodoníně dne [datum] a zdejšímu soudu postoupeným pro místní nepříslušnost usnesením ze dne [datum], zaplacení plnění ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] [číslo] sjednaným s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], pro jistinu 20 000 Kč, splatným nejpozději dnem [datum] (poslední splátka). Konkrétně se domáhala 19 299,48 Kč na jistině, 12 798,52 Kč na poplatku, 1 222,30 Kč na kapitalizovaném úroku a dále v sazbě 19 % ročně z jistiny od [datum] do zaplacení a 2 181,91 Kč na kapitalizovaném úroku z prodlení a dále z jistiny od [datum] do zaplacení. Ohledně povinnosti věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet peněžitý závazek uvedla, že právní předchůdce prověřil bonitu žalované tak, že od ní získal údaje o osobních a majetkových poměrech dle zákaznické karty, prověřil žalovanou předložené doklady, a vycházeje ze zákonné i smluvní povinnosti žalované uvádět pravdivé skutečnosti, zápůjčku poskytl. K tomu předložila zákaznickou kartu. 2. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila předem a žalované soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaná na výzvu ve stanovené lhůtě nereagovala, důsledkem je předpoklad jejího souhlasu s tímto postupem. Žalovaná v řízení zůstala pasivní (v důsledku jejího nezájmu o dosažitelnost na adrese trvalého pobytu by se nejspíše o probíhajícím soudním řízení ani nedozvěděla, pokud by po ní soud nepátral), adresu pro doručování vedle své adresy trvalého pobytu sice Okresnímu soudu v Hodoníně sdělila (adresa v [země] jak v záhlaví shora), avšak zde se doručení nezdařilo, soudu se nevrátila doručenka a žalovaná již soudu neposkytla žádnou další součinnost. Soud nejprve usiloval o ustanovení procesního opatrovníka žalované z řad rodinných příslušníků, jelikož však soud takovou osobu nenalezl, zjistil, že žalovaná se zřejmě již přestěhovala a nebude mít zájem na sdělení nové adresy a současně poskytl žalované faktickou možnost se o řízení dozvědět i z jiných zdrojů (telefonicky a emailem na adresu manžela žalované – [email]), spokojil se s doručením na adresu trvalého pobytu dle registru obyvatel. Žalovaná za sebe nechává jednat manžela, žádné procesní opatření soudu by tak neřešilo nezájem žalované o aktivní účast na tomto řízení. 3. Od novely občanského soudního řádu, provedené zákonem č. 7/2009 Sb., je adresát odpovědný za existenci adresy pro doručování a ochranu vlastních zájmů a je též povinen zajistit přijímání písemností na této adrese bez ohledu na to, zda se zde zdržuje. Je věcí adresáta, zda se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu doručování, kde je pro něho bezpečné, že mu bude zásilka doručena. Soud na zákonem stanovenou adresu doručuje povinně, i kdyby mu bylo známo, že na ní k předání a převzetí listiny nemůže dojít, a byť by se dozvěděl ze sdělení některého z účastníků či jiných osob nebo ze své úřední činnosti, kde se adresát fakticky zdržuje. Adresátu lze doručit i na jinou adresu, to však nemá vliv na povinnost soudu doručovat na povinnou adresu pro doručování. Omluvitelným důvodem, pro nějž by bylo možno vyslovit neúčinnost náhradního doručení, nemůže být skutečnost, že se fyzická osoba na adrese pro doručování trvale nezdržuje (usnesení Nejvyššího soudu ve sp. zn. 32 Cdo 80/2012). I nadále je tedy oficiální doručovací adresou žalované adresa dle registru obyvatel a z doručení na adresu faktického pobytu lze procesně vycházet pouze a jen tehdy, pokud dojde k převzetí do vlastních rukou, resp. pokud se na sdělenou doručovací adresu daří doručovat (při doručování do ciziny nelze uplatňovat fikci doručení apod.). Žalovaná by tedy měl zvážit, zda se chce i nadále před písemnostmi„ skrývat“ za formální adresou, či zda se stane dosažitelnou pro úřední korespondenci. Pro účely doručování přitom každý může vedle své adresy trvalého pobytu vůči ohlašovně (typicky obecní/městský úřad v místě trvalého pobytu) nahlásit i tzv. doručovací adresu (§ 10b zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel), pokud je odlišná. Taková adresa je pak zobrazena v každém výpisu z centrálního registru obyvatel pro všechny státní instituce. Její uvedení není na rozdíl od trvalého pobytu podmíněno doložením právního vztahu k nemovitosti. Obecně lze konstatovat, že nedosažitelnost žalovaných ze strany státních orgánů je – při existenci celé řady i bezplatných poraden, poskytujících alespoň hrubé, avšak užitečné informace o možnostech právní ochrany před žalobou - jednou z významných příčin, proč posléze žalovaní čelí "neočekávanému" vymáhání již pravomocných exekučních titulů (nález Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ze dne [datum]). Ignorováním svých práv žalovaná (s největší pravděpodobností) nezískává žádnou reálnou výhodu a pouze se sama připravuje o možnost účastnit se řízení, vznášet nejrůznější procesní námitky, kterými lze podstatnou část soudy projednávaných nároků ze spotřebitelských závazků odrazit (neb jsou poměrně často relativně neplatnými – ostatně v projednávaném případě tomu je nejinak), či přinejmenším ve svůj prospěch ovlivnit lhůtu ke splnění povinnosti (zejm. splátkový kalendář, který si tak nemusí„ zaplatit“ v nákladech následné exekuce). 4. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni bylo prokázáno již oznámením původní věřitelky ze dne [datum] na č. l. 28. Dle zákaznické karty č. l. 30 žalovaná žádala o měsíční splatnost 20 000 Kč ve dvou letech, deklarovala adresu výběru v [příjmení] ulici v [obec], ale trvalý pobyt v [obec], nájemní bydlení, základní vzdělání, svobodný stav, příjem jen z mateřské dovolené 8 000 Kč, další příjem domácnosti 50 000 Kč, výdaje 1 000 Kč, externí splátky 1 000 Kč (ačkoliv je současně vyplněno, že nečerpá zápůjčku u jiné společnosti?), interní splátky 2 000 Kč. Dle úvěrové smlouvy č. l. 31 ze shodného dne se zavázala vrátit celkem 33 598 ve 45 týdenních hotovostních splátkách (po 747 Kč, resp. 730 Kč), přičemž část jistiny (8 112 Kč) je určena na refinancování předchozího závazku – úvěru [číslo]. Obchodní podmínky ani splátkový kalendář neměly pro výsledek řízení význam. Právní zástupce žalobkyně doložil dopisem (č. l. 34) vypracování i zaslání (č. l. 36) kvalifikované předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. žalované na adresu [adresa žalované]. 5. Dle přehledu řízení žalované u zdejšího soudu č. l. 37 tato čelila nebo čelí exekučním řízení ve sp. zn. 65 EXE 1666/2014, 45 EXE 2646/2016, 69 EXE 1201/2019 a 62 EXE 4391/2021. Dle protokolu z jednání zdejšího opatrovnického soudu ze dne [datum] se žalovaná již v únoru 2019 dle své matky odstěhovala s partnerem a některými svými dětmi do SRN. Dle registru obyvatel č. l. 40 má žalovaná čtyři děti ([číslo], 2014, 2016 a 2018). Dle Centrální evidence exekucí č. l. 60 a 61 žalovaná až do současnosti čelí všem čtyřem exekucím jak shora, zahájeným postupně ve dnech [datum], [datum] a [datum] (zde pod jménem [jméno] [příjmení]) a [datum], tj. v době čerpání zápůjčky žalovaná podléhala inhibitoriu hned ze tří exekucí. Dle výpisu NRKI (č. l. 64), který si soud v reakci na stav [příjmení] vyžádal, byl předchozím (a jediným dalším zjištěným) úvěrem u stejné věřitelky úvěr ze dne [datum] s 60 týdenními splátkami po cca 475 Kč, přičemž žalovaná byla v prodlení s jejich splácením již od prvního měsíce a v každém měsíci až do refinancování závazku. 6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 tamtéž platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotř