20 C 27/2022-93 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se žalobou, podanou u zdejšího soudu dne [datum], domáhala zaplacení plnění ze zápůjčky (spotřebitelského úvěru) ze dne [datum] s původní jistinou [částka]. Z této se domáhá [částka] na jistině (žalovaný na ni uhradil do zesplatnění, které nastalo dne [datum], [částka]), na úrocích do zesplatnění [částka] (žalovaný uhradil do zesplatnění [částka]), na měsíčních poplatcích [částka] (žalovaný uhradil do zesplatnění [částka]), na kapitalizovaném úroku z prodlení [částka] ([částka] do zesplatnění, [částka] od zesplatnění do [datum]), smluvních pokut [částka] (do zesplatnění), [částka] (po zesplatnění) a náhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky [částka]. Ohledně povinnosti věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet peněžitý závazek v doplňujícím podání č. l. 53 uvedla, že nespoléhala pouze na údaje od dlužníka, ale jeho poměry aktivně šetřila, zjistila jeho pravidelný měsíční příjem ([částka] čistého), zkoumala dostupné databáze i výpisy z účtu dlužníka, přezkoumala jeho měsíční výdaje a zjistila, že disponuje dostatečnou částkou k úhradě splátek. Sjednanou úrokovou sazbu považuje za přiměřenou, je přirozeně vyšší, než bankovní úroky, neboť zahrnuje i rizika spojená s neplacením od klientů, kteří na bankovní úvěry nedosáhnou, a měla za to, že pasivní žalovaný závazek před podpisem znal a neplatnost tohoto ujednání nenamítá. Odkázala soud na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve sp. zn. 20 Cdo 1037/2019 (neuvedla však, že bylo zrušeno Ústavním soudem a věc je opětovně u Nejvyššího soudu bez vyřízení opravného prostředku). Má za to, že úrok je přiměřený, s bankovními produkty a jejich sazbami přímo neporovnatelný, obchodní úroky jsou sjednány jako pevné (již neběží v případě prodlení), nejblíže má kontokorentním úvěrům, u nichž jsou navíc běžné stálé poplatky. Poplatky považuje za přiměřené, platně a srozumitelně sjednané a logické. Žádala, aby soud přihlédl i k dalším zásadám závazkového práva, než jen k ochraně spotřebitele. 2. K projednání věci soud musel nařídit jednání (žalobkyně s jiným postupem nesouhlasila), žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil a soud jednal v jeho nepřítomnosti. Od novely občanského soudního řádu, provedené zákonem č. 7/2009 Sb., je adresát odpovědný za existenci adresy pro doručování a ochranu vlastních zájmů a je též povinen zajistit přijímání písemností na této adrese bez ohledu na to, zda se zde zdržuje. Je věcí adresáta, zda se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu doručování, kde je pro něho bezpečné, že mu bude zásilka doručena. Soud na zákonem stanovenou adresu doručuje povinně, i kdyby mu bylo známo, že na ní k předání a převzetí listiny nemůže dojít, a byť by se dozvěděl ze sdělení některého z účastníků či jiných osob nebo ze své úřední činnosti, kde se adresát fakticky zdržuje. Adresátu lze doručit i na jinou adresu, to však nemá vliv na povinnost soudu doručovat na povinnou adresu pro doručování. Omluvitelným důvodem, pro nějž by bylo možno vyslovit neúčinnost náhradního doručení, nemůže být skutečnost, že se fyzická osoba na adrese pro doručování trvale nezdržuje (usnesení Nejvyššího soudu ve sp. zn. 32 Cdo 80/2012). I nadále je tedy oficiální doručovací adresou žalovaného adresa dle registru obyvatel, soud jinou adresu ani nezjistil. Žalovaný by tedy měl zvážit, zda se chce i nadále před písemnostmi„ skrývat“ za formální adresou, či zda se stane dosažitelný pro úřední korespondenci. Obecně lze konstatovat, že nedosažitelnost žalovaných ze strany státních orgánů je – při existenci celé řady i bezplatných poraden, poskytujících alespoň hrubé, avšak užitečné informace o možnostech právní ochrany před žalobou - jednou z významných příčin, proč posléze žalovaní čelí "neočekávanému" vymáhání již pravomocných exekučních titulů (nález Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ze dne [datum]). Ignorováním svých práv žalovaný (s největší pravděpodobností) nezískává žádnou reálnou výhodu a pouze se sám připravuje o možnost účastnit se řízení, vznášet nejrůznější procesní námitky, kterými lze podstatnou část soudy projednávaných nároků ze spotřebitelských závazků odrazit či přinejmenším ve svůj prospěch ovlivnit lhůtu ke splnění povinnosti (zejm. splátkový kalendář, který si tak nemusí„ zaplatit“ v nákladech následné exekuce). 3. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Žalovaný předložil při kontraktaci tehdy platný [číslo obč. průkazu] (č. l. 67, 81). Ve formuláři č. l. 82 deklaroval uvěřitelné měsíční výdaje, vyživovanou osobu a i splátku jiné půjčky ([částka]). Dle výpisu z účtu č. l. 68 až 72 za období srpna až října 2018 se žalovaný neměl žádné úspory, došlý příjem od [právnická osoba], beze zbytku spotřeboval, nacházel se po splatnosti s blíže neznámým závazkem neznámé výše, neboť mu byly opakovaně účtovány poplatky [částka] za upomínky. Z výpisu věcí žalované u zdejšího soudu (č. l. 44) vyplynulo, že v letech 2011 až 2013 čelil pěti exekucím, později již zřejmě žádným (od roku 1997 je zdejší soud dle registru obyvatel č. l. 46 obecným soudem žalovaného nepřetržitě), ty však zřejmě již nelze klást žalobkyni k tíži, neboť na č. l. 78 prokázala, že žádné exekuce tehdy vedeny nebyly, ani žalovaný nepodléhal oddlužení (č. l. 80). Dle Úřadu práce (č. l. 39 žalovaný sociální dávky k únoru 2022 nečerpá. Dle protokolu z října 2021 (č. l. 45) v opatrovnické věci uvedl, že pracuje jako manipulant ve skladu ve [obec] s příjmem [číslo] tis. Kč měsíčně, bydlí v bytě 1+1 s nezletilým synem [jméno]. Dle mzdového vyúčtování č. l. 65 mzda žalovaného skutečně v září 2018 činila [anonymizována dvě slova] tis. Kč čistého a zřejmě nepodléhala žádaným exekučním srážkám. 4. Pokud se týká samotného závazku, žalobkyně prokázala zpracování informačního formuláře č. l. 73 s náležitým obsahem. Smlouvou č. l. 17 prokázala, že se žalovaný zavázal po převzetí [částka] hradit 60 měsíčních splátek po [částka], přičemž součástí splátky je úhrada [částka] na měsíčním administrativním poplatku, celkem se tak zavázal uhradit za pět let [částka]. Jako korespondenční adresu uplatnil [ulice a číslo] v [obec] Smlouva obsahuje ujednání o smluvních pokutých a náhradě účelně vynaložených nákladů při prodlení, když sazby nejsou uvedeny ve smlouvě, ale je odkazováno na samostatný sazebník. Ten je (č. l. 21) nicméně žalovaným vlastnoručně podepsán téhož dne a obsahuje sazby pokut a poplatků, kterých se žalobkyně domáhá. Rozpis splátek č. l. 20 odpovídá parametrům sjednaného úvěru. Úvěrovou historií č. l. 35 bylo prokázáno, že až do 14. splátky hradil žalovaný řádně a včas a uhradil celkem 17 splátek (po [částka]). Dodatečné čerpání jistiny nebylo ničím prokazováno, ani není tvrzeno (s výjimkou odkazu na podobnost s kontokorentními či kreditními úvěry). Byla doložena upomínka ze dne [datum] (adresována však není na sjednanou korespondenční adresu), stejně tak bylo doloženo oznámení o zesplatnění úvěru ze dne [datum] (č. l. 32), adresované shodně. Právní zástupce žalobkyně doložil dopisem (č. l. 33) vypracování předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř., dle č. l. 83 skutečně zaslané na sjednanou korespondenční adresu. Pohledávka žalobkyně je v souladu s žalobními tvrzeními vyčíslena na č. l. 34, především z ní vyplývá, že úrok z prodlení v kapitalizované výši byl takto vyčíslen do dne [datum]. 5. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Pokud se týká zkoumání úvěruschopnosti, platí, že Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 tamtéž platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 tamtéž platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit