20 C 303/2021-61 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne [datum], zaplacení ve výrocích I. a II. uvedeného plnění z titulu smlouvy o půjčce [číslo] ze dne [datum], sjednané pro jistinu [částka] mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], když žalovaný se zavázal uhradit 39 týdenních splátek po [částka]. Povinnosti zkoumat úvěruschopnost smlouva nebyla s ohledem na datum jejího sjednání podrobena. K výzvě soudu se (č. l. 44) vyjádřila, proč pohledávku splatnou v roce 2006 uplatnila až v současnosti, a to tak, že do roku 2014 se o vymožení pokoušela původní věřitelka, v letech 2014 až 2019 se o totéž pokoušely inkasní agentury [anonymizováno 6 slov] a až posléze došlo k postoupení pohledávky. 2. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila předem a žalovanému soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaný na výzvu ve stanovené lhůtě nereagoval, důsledkem je předpoklad jeho souhlasu s tímto postupem. Žalovaný v řízení zůstal pasivní (v důsledku jeho nezájmu o dosažitelnost na adrese trvalého bydliště se nejspíše o probíhajícím soudním řízení ani nedozvěděl), adresu pro doručování vedle své adresy trvalého pobytu (platné od roku 2002) ohlašovně nenahlásil. Od novely občanského soudního řádu, provedené zákonem č. 7/2009 Sb., je adresát odpovědný za existenci adresy pro doručování a ochranu vlastních zájmů a je též povinen zajistit přijímání písemností na této adrese bez ohledu na to, zda se zde zdržuje. Je věcí adresáta, zda se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu doručování, kde je pro něho bezpečné, že mu bude zásilka doručena. Soud na zákonem stanovenou adresu doručuje povinně, i kdyby mu bylo známo, že na ní k předání a převzetí listiny nemůže dojít, a byť by se dozvěděl ze sdělení některého z účastníků či jiných osob nebo ze své úřední činnosti, kde se adresát fakticky zdržuje. Adresátu lze doručit i na jinou adresu, to však nemá vliv na povinnost soudu doručovat na povinnou adresu pro doručování. Omluvitelným důvodem, pro nějž by bylo možno vyslovit neúčinnost náhradního doručení, nemůže být skutečnost, že se fyzická osoba na adrese pro doručování trvale nezdržuje (usnesení Nejvyššího soudu ve sp. zn. 32 Cdo 80/2012). I nadále je tedy oficiální doručovací adresou žalovaného adresa dle registru obyvatel a z doručení na adresu faktického pobytu lze procesně vycházet pouze a jen tehdy, pokud dojde k převzetí do vlastních rukou. Soud sice po žalovaném pátral (ač k tomu není povinen), z doručení na možnou zjištěnou adresu [příjmení] tř. [číslo] u [jméno] [příjmení] v [obec] však nelze bez procesní aktivity žalovaného vycházet. Výzvu, zaslanou mu soudem na profil [příjmení] [celé jméno žalovaného] v síti [webová adresa] žalovaný v prosinci 2021 zobrazil, do dnešního dne nezareagoval. Žalovaný by tedy měl zvážit, zda se chce i nadále před písemnostmi„ skrývat“ za formální adresou, či zda se stane dosažitelný pro úřední korespondenci. Obecně lze konstatovat, že nedosažitelnost žalovaných ze strany státních orgánů je – při existenci celé řady i bezplatných poraden, poskytujících alespoň hrubé, avšak užitečné informace o možnostech právní ochrany před žalobou - jednou z významných příčin, proč posléze žalovaní čelí "neočekávanému" vymáhání již pravomocných exekučních titulů (nález Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ze dne [datum]). Ignorováním svých práv žalovaná (s největší pravděpodobností) nezískává žádnou reálnou výhodu a pouze se sama připravuje o možnost účastnit se řízení, vznášet nejrůznější procesní námitky, kterými lze podstatnou část soudy projednávaných nároků ze spotřebitelských závazků odrazit (neb jsou až nezdravě často relativně neplatnými), či přinejmenším ve svůj prospěch ovlivnit lhůtu ke splnění povinnosti (zejm. splátkový kalendář, který si tak nemusí„ zaplatit“ v nákladech následné exekuce). 3. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Již dopisem od původního věřitele ze dne [datum] č. l. 25 žalobkyně prokázala, že na ni předmětná pohledávka přešla. Smlouvou č. l. 27 žalobkyně prokázala, že žalovaný dne [datum] načerpal v hotovosti [částka], které se zavázal splatit ve 39 týdenních splátkách po [částka], když jistina je výslovně navýšena o souhrnný poplatek [částka]. To při průběžném (anuitním) splácení odpovídá úrokové sazbě okolo 136,4 % ročně (kalkulace č. l. 57), byť smlouva výslovně upravuje, že žalovaný hradí nejprve poplatek, jistinu až po jeho splacení. Úrokovou sazbu smlouva neuvádí, pouze několik variant RPSN (277 %). Pro daný měsíc činila dle databáze [příjmení] [jméno] národní banky sazba UK2 12,96 % ročně. Trojnásobek takové sazby by pro 39 týdnů znamenal navýšení úvěru o [částka] (anuitní splácení). Právní zástupce žalobkyně doložil dopisem (č. l. 28) vypracování i zaslání (č. l. 30) kvalifikované předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. do dispoziční sféry žalované. Dle zprávy OSSZ Teplice žalovaný není zaměstnán, nepodniká (má však pod [IČO] historicky živnost) ani nečerpá žádný důchod, dle Úřadu práce je společně posuzovanou osobou s [jméno] [příjmení] a jejich dvěma společnými dětmi ([číslo] a 2015). 4. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Soud vychází ohledně údajů o samotné výši nesplněného závazku ze skutkových tvrzení žalobního návrhu, neboť břemeno tvrzení a dokazování k případnému opaku (tedy zda již nebyl uhrazen) v řízení tížilo procesně pasivního žalovaného. Soud tak vycházel z tvrzení žalobkyně, že žalovaný již uhradil [částka]. Se žalovaným byla platně sjednána smlouva o půjčce dle § 657 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník v tehdy platném a účinném znění, z níž původní věřitelka plnila řádně. V rozsahu jistiny a navýšení [částka] po odečtení úhrady [částka] mohl soud žalobě vyhovět, a to včetně úroku z prodlení z takto sníženého základu, čemuž odpovídá I. výrok shora. 5. Pokud se však týká plnění v rozsahu II. výroku shora, soud shledal nárok v takové části pro rozpor s dobrými mravy absolutně neplatným. Zde soud prvního stupně z opatrnosti předesílá, že roční úrokovou sazbu nelze dle názoru soudu prvního stupně stanovovat mechanicky z poměru jistiny a jejího navýšení. Podle § 1803 o. z. platí, že má se za to, že se ujednaná výše úroků týká ročního období. Podle § 1805 odst. 1 o. z. platí, že není-li doba placení úroků ujednána, platí se úroky s jistinou, a je-li jistina splatná později než za rok, platí se úroky ročně pozadu. Toto ustanovení nemá dopad pouze na chybějící ujednání stran, ale rovněž kodifikuje normu způsobu vyjadřování úročení, kterou je žádoucí respektovat zejména ze strany soudů. Takto by sazba skutečně činila podstatně méně, neměla by však charakter průběžného úročení jistiny a neodpovídala by ani způsobu počítání roční průměrné sazby nákladů (RPSN). Dle názoru soudu prvního stupně nelze ani nahrazení úročení„ souhrnným poplatkem“ obcházet standardní způsob vyjadřování úrokové sazby, kdy je sazbou průběžně úročena pouze ta část jistiny, která dosud není postupným splácením umořena. Což není dotčeno ani respektováním dřívější povinnosti věřitele vyjadřovat toliko celkem splatnou částku úvěru (dle § 4 odst. 2 písm. c) zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, ve znění platném a účinném ke dni sjednání předmětného závazku). Ustálená rozhodovací činnost Nejvyššího soudu (je-li pojednáváno obecně) se však nepochybně týká standardního způsobu vyjadřování roční úrokové sazby („ p. a.“) a aritmeticky nesprávným (promiscue) vyjadřováním úrokové sazby by nebylo možno judikaturu vykládat jednotně a smysluplně, neboť odlišným vyjadřováním úročení lze dospět k násobným rozdílům výsledné hodnoty a takové rozhodování je nepochybně projevem svévole (srovnej např. odst. 7 usnesení Nejvyššího soudu ve sp. zn. 20 Cdo 2884/2019 či 20 Cdo 1857/2019, týkajících se typického úvěru spol. [právnická osoba]). Soud proto roční úrokovou sazbu počítá s ohledem na postupné umořování jistiny, v tomto konkrétním případě tzv. anuitní (neměnnou) splátkou (srov. kalkulaci na č. l. 57 a 59 s rozpisy jednotlivých splátek, když příslušný kalkulátor nepočítá s týdenním úročením, soud tedy zvolil nejbližší možné - denní), byť to odpovídá smluvním podmínkám věřitelky. Soud proto roční úrokovou sazbu pro účel porovnání a posouzení souladu s dobrými mravy počítá s ohledem na postupné umořování jistiny, v tomto konkrétním případě tzv. anuitní (neměnnou) splátkou. Ujednání obchodních podmínek smlouvy (čl. 5), upravující započtení plateb nejprve na souhrnný poplatek a až poté na jistinu, pak soud v tomto kontextu (excesivního úročení) považuje rovněž za ujednání v rozporu s dobrými mravy, neboť