20 C 332/2021-53 — Okresní soud v Teplicích

1. V souladu s § 157 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění. 2. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne [datum], zaplacení plnění z kontokorentního úvěru ze dne [datum], sjednanému k běžnému účtu žalované č. [bankovní účet]. Úvěr byl zesplatněn dnem [datum] a to v důsledku exekuční blokace účtu k exekučnímu příkazu soudního exekutora Mgr. [příjmení] ve sp. zn. 139 EX 04409/21. Žalobkyně se takto domáhá jistiny [částka], kapitalizovaného obchodního úroku [částka] a dále běžícího v sazbách 18,9 % ročně, resp. od [datum] 8,25 % ročně do zaplacení a úroku z prodlení jak v I. výroku shora. Návrh upřesnila k výzvě soudu podáním ze dne [datum] (k důvodu výpovědi smlouvy), spontánně pak (v rámci omluvy z nařízeného jednání) doplnila tvrzení ke zkoumání úvěruschopnosti (č. l. 40). Ohledně povinnosti věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet peněžitý závazek uvedla, že prověřila bonitu žalované v databázi BRKI (zahrnující i NRKI), získala od žalované údaje o osobních a majetkových poměrech, prověřila vlastní zdroje dat a posouzením kvalifikovaného zaměstnance dospěla k závěru, že úvěr s takto relativně nízkou jistinou lze bezpečně poskytnout. 3. K jednání se žalovaná nedostavila, žalobkyně svou nepřítomnost předem písemně omluvila. Soud k projednání věci nařídil jednání, s jiným postupem žalobkyně již v návrhu souhlas neprojevila. Žalovaná v řízení zůstala pasivní, adresu pro doručování vedle své adresy trvalého pobytu ohlašovně nenahlásila, soud tak doručoval na adresu jejího trvalého pobytu náhradním způsobem, informoval ji dále na emailovou adresu dle podkladů žalobkyně. Od novely občanského soudního řádu, provedené zákonem č. 7/2009 Sb., je adresát odpovědný za existenci adresy pro doručování a ochranu vlastních zájmů a je též povinen zajistit přijímání písemností na této adrese bez ohledu na to, zda se zde zdržuje. Je věcí adresáta, zda se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu doručování, kde je pro něho bezpečné, že mu bude zásilka doručena. Soud na zákonem stanovenou adresu doručuje povinně, i kdyby mu bylo známo, že na ní k předání a převzetí listiny nemůže dojít, a byť by se dozvěděl ze sdělení některého z účastníků či jiných osob nebo ze své úřední činnosti, kde se adresát fakticky zdržuje. Adresátu lze doručit i na jinou adresu, to však nemá vliv na povinnost soudu doručovat na povinnou adresu pro doručování. Omluvitelným důvodem, pro nějž by bylo možno vyslovit neúčinnost náhradního doručení, nemůže být skutečnost, že se fyzická osoba na adrese pro doručování trvale nezdržuje (usnesení Nejvyššího soudu ve sp. zn. 32 Cdo 80/2012). I nadále je tedy oficiální doručovací adresou žalované adresa dle registru obyvatel a ani z případného doručení na adresu faktického pobytu lze procesně vycházet pouze a jen tehdy, pokud dojde k převzetí do vlastních rukou (k tomu v projednávané věci nedošlo). Ignorováním svých práv žalovaná (s největší pravděpodobností) nezískává žádnou reálnou výhodu a pouze se sama připravuje o možnost účastnit se řízení, vznášet nejrůznější procesní námitky, kterými lze podstatnou část soudy projednávaných nároků ze spotřebitelských závazků odrazit (neb jsou až nezdravě často relativně neplatnými), či přinejmenším ve svůj prospěch ovlivnit lhůtu ke splnění povinnosti (zejm. splátkový kalendář, který si tak nemusí„ zaplatit“ v nákladech následné exekuce). 4. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Smlouvou č. l. 14 žalobkyně prokázala, že žalované vedla běžný účet [číslo] již od července 2020. Dodatkem k této smlouvě č. l. 16 ze dne [datum] a informačním formulářem č. l. 12 žalobkyně prokázala, že žalované poskytla k tomuto účtu možnost debetního přečerpání (kontokorentní úvěr) do výše [částka] s úrokovou sazbou 18,9 % ročně. Výpisem č. l. 18 a 20 bylo prokázáno, že žalovaná úvěru využila nejméně v rozsahu čerpání [částka] s přihlédnutím k tomu, že na účtu je v důsledku postižení exekučním příkazem (sp. zn. 69 EXE 1734/2021, resp. č. j. 139 EX 04409/21-016 Mgr. [příjmení]) blokován ode dne [datum] (výpis ze systému žalobkyně č. l. 36) zůstatek [částka]. Žalovaná (ani žalobkyně) v řízení netvrdila, že by (žalovaná) žádala o výplatu nezabavitelné částky blokovaného zůstatku účtu (ke splnění pohledávky z úvěrové smlouvy). Obchodní podmínky vzhledem k právnímu posouzení nároku neměly pro věc významu. Dopisem ze dne [datum] žalobkyně prokázala výpověď závazku (předčasné zesplatnění) věřitelem, které je současně předžalobní výzvou se splatností [datum], dle podacího archu č. l. 26 bylo prokázáno jeho odeslání do dispoziční sféry žalované. 5. Z výpisu věcí žalované u zdejšího soudu (č. l. 29) vyplynulo, že v letech 2017 až 2019 čelila třem exekucím, později pak dalším čtyřem - ty však již nelze klást žalobkyni k tíži, lze je však zohlednit u paričních lhůt. Další exekuce ostatně vyplývají i z technického výpisu samotné žalobkyně (č. l. 36). Exekuční řízení ve sp. zn. 69 EXE 1734/2021 bylo zdejším soudem povoleno až v březnu 2021, tedy po sjednání závazku, avšak je zřejmé, že žalovaná musela být v prodlení s plněním ještě před únorem 2021 O tom také svědčí úvěrová zpráva č. l. 45, kde je zachycen úvěrový závazek z března 2017 s jistinou [částka], když nejméně od února 2018 do prosince 2019 byla žalovaná v prodlení s částkou před 10 tis. Kč. Soud v této souvislosti zajistil návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, na základě něhož byl zdejším soudem v rozkazním řízení vydán příslušný exekuční titul. Z tohoto návrhu (č. l. 49) pak k závazku vyplynuly i další informace, a sice, že se jednalo o spotřebitelský úvěr ze dne [datum], sjednaný s věřitelem [právnická osoba], který měl být navýšen o [částka] splácen 60 týdenními splátkami po [částka] (zjevně se tedy jednalo o lichevní navýšení, nicméně v důsledku procesní pasivity žalované došlo k pravomocnému přiznání takto uplatněné pohledávky v rozkazním řízení). Návrhem se pak u soudu věřitel (právní nástupce původní věřitelky) domáhal zaplacení [částka] na jistině, [částka] na poplatku a dalšího příslušenství, celkem tedy [částka]. S tímto závazkem tedy žalovaná byla v prodlení již v průběhu roku 2018 a je v prodlení dosud. Žalobkyně si této skutečnosti byla z úvěrové zprávy prokazatelně vědoma, i když v té době pohledávka ještě nebyla vymáhána exekučně. Konečně pak sama žalobkyně předložila technický výpis událostí č. l. 42, z něhož vyplývá, že již dříve zamítala žádosti žalované o úvěr, konkrétně v lednu 2017 jistinu [částka], v březnu 2017 (krátce po načerpání úvěru u [právnická osoba]) jistinu [částka], v dubnu 2017 jistinu [částka] (dvakrát) a [datum] kontokorentní úvěr [částka]. Soudu tak není zřejmé, jaká skutečnost doznala změny mezi [datum] a [datum], kdy byl kontokorentní úvěr v dvojnásobné výši poskytnut, neboť se nezměnilo ani zaměstnání žalované u [právnická osoba], ani její příjem, ani charakter pracovního úvazku. Z úvěrové zprávy č. l. 46 se dále podává zjištění, že žalovaná byla v průběhu roku 2018 a 2019 v prodlení ještě s dalším závazkem, kontokorentním úvěrem u subjektu„ B03“, kde byla v prodlení s délkou 300 dnů s částkou [částka]. Všechna výše uvedená zjištění byla dostatečná pro meritorní rozhodnutí ve věci samé. 6. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Žalovaná a žalobkyně spolu usilovaly o sjednání závazku úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, s charakterem spotřebitelského závazku. Soud vychází ohledně údajů o výši nesplněného závazku (tj. nad rámec předložených výpisů transakcí na účtu) ze skutkových tvrzení žalobního návrhu, neboť břemeno tvrzení a dokazování k případnému opaku v řízení tížilo procesně pasivní žalovanou. Bez její aktivity (či zrušení exekučního příkazu) nemůže dojít ke zpřístupnění prostředků na běžném účtu, ať již mají či nemají takovou povahu, že umožňují jejich stržení jen nad nezabavitelnou část. 7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 tamtéž platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spot