25 C 49/2022-43 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni částku 8 697 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že spol. [právnická osoba] uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 6 500 Kč, přičemž žalovaný se zavázal vrátit tuto částku do [datum] Smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetových stránek [webová adresa], kdy žalovaný se nejprve registroval, vyplnil žádost o úvěr a akceptoval navrhované znění smlouvy o úvěru. Žalovaný ničeho neuhradil a v souladu s ujednáním stran mu vznikla povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky denně. Pohledávka byla postoupena žalobkyni smlouvou ze dne [datum]. Žalobkyně požadovala zaplacení jistiny ve výši 6 500 Kč a smluvní pokuty v částce 2 197 Kč vyčíslené za období od [datum] do [datum]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Podáním ze dne [datum] vzala žalobkyně žalobu zpět co do zaplacení částky 2 197 Kč na smluvní pokutě. 4. Soud ve věci nařídil na den [datum] jednání, ke kterému se řádně předvolaní účastníci řízení nedostavili, žalovaný bez omluvy a žalobkyně se z účasti na jednání omluvila. Soud proto věc projednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníků. 5. Z provedených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Spol. [právnická osoba] vyhotovila dne [datum] koncept smlouvy, podle které se měla zavázat poskytnout ve prospěch žalovaného jako klientovi částku 6 500 Kč s tím, že žalovaný vrátí poskytnutou částku do [datum] a v případě prodlení zaplatí smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky denně. Peněžní prostředky měly být poskytnuty bezúročně. [právnická osoba] převedla dne [datum] částku 6 500 Kč na bankovní účet [číslo] [bankovní účet], jehož majitelem je žalovaný. Žalovaný uvedenou částku nevrátil. [právnická osoba] přípisem odeslaným prostřednictvím provozovatele poštovních služeb dne [datum] vyrozuměla žalovaného o tom, že postoupila svoji pohledávku vůči žalovanému žalobkyni, a vyzvala jej k zaplacení dluhu do 10 dnů od obdržení dopisu. Přes další výzvu žalobkyně žalovaný ničeho neuhradil. 6. Po právní stránce soud posoudil věc podle ustanovení § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), o bezdůvodném obohacení. V projednávané věci bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 6 500 Kč, přičemž žalovaný připsáním této částky na jeho bankovní účet získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu a byl povinen obohacení v uvedené výši vydat. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu ve lhůtě do 10 dnů dopisem doručeným mu dne [datum] (§ 573 občanského zákoníku) a byl tak povinen uhradit uvedenou částku nejpozději do [datum] (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Počínaje dnem [datum] je žalovaný v prodlení s plněním svého peněžitého dluhu a vznikla mu rovněž povinnost podle § 1970 občanského zákoníku zaplatit úrok z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pohledávka vůči žalovanému byla postoupena ve smyslu § 1879 a násl. občanského zákoníku žalobkyni, která je tak ve sporu aktivně věcně legitimována. 7. Vzhledem k částečnému zpětvzetí žaloby soud řízení ve výroku I. rozsudku podle § 96 odst. 1 a 2 o.s.ř. co do zaplacení částky 2 197 Kč zastavil. 8. Soud dále dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně v rozsahu zaplacení částky 6 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení a proto jí ve výroku II. rozsudku v této části vyhověl. 9. Ve zbylé části (tj. co do zaplacení úroku z prodlení za období do [datum], včetně kapitalizovaného úroku z prodlení v částce 679,51 Kč za období od [datum] do [datum]) soud žalobu ve výroku III. rozsudku zamítl, když žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku, resp. tzv. nepojmenovanou smlouvu ve smyslu § 1746 odst. 2 občanského zákoníku (když poskytnutí peněžních prostředků mělo být sjednáno bezúročně), neboť nebylo prokázáno, že žalovaný požádal o poskytnutí peněžních prostředků a odsouhlasil návrh smlouvy, resp. že se zavázal poskytnutou částku vrátit v uvedené lhůtě. Soud byl připraven podle § 118a odst. 3 o.s.ř. poučit žalobkyni o povinnosti označit důkazy k prokázání svých tvrzení, žalobkyně se však k nařízenému jednání nedostavila a o možnost poučení se tak sama připravila. 10. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobkyně měla ve věci úspěch jen částečný. Žalobkyně byla v řízení úspěšná ze 74 % (žalovaný z 26 %), náleží jí proto právo na náhradu 48 % svých nákladů řízení (74 - 26), které představují zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměnu za zastupování advokátem za čtyři úkony právní služby (převzetí zastoupení, jednoduchá výzva k plnění, sepis žaloby, částečné zpětvzetí žaloby) ve výši 2 000 Kč (2 x 200 Kč + 100 Kč + 1 500 Kč) vypočtenou podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu, tři režijní paušály po 100 Kč podle ustanovení § 14b odst. 5 advokátního tarifu, tj. celkem 300 Kč, a dále 21 % DPH z odměny a režijních paušálů, tj. celkem na DPH částku 546 Kč Celkem tak náklady žalobkyně činily 3 546 Kč, z čehož 48 % představuje 1 702 Kč. Protože byla žalobkyně v soudním řízení zastoupena advokátem, uložil soud žalovanému povinnost, aby zaplatil podle § 149 odst. 1 o.s.ř. náhradu nákladů řízení k rukám tohoto advokáta. 11. Lhůtu k plnění uložených povinností soud stanovil podle § 160 odst. 1 věty prvé o.s.ř.