120 C 7/2023-31 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobou, podanou u zdejšího soudu dne [datum], zaplacení nájemného a záloh za služby spojené s užíváním bytu [číslo] na adrese [adresa žalované], prodloužené třikrát do [datum]. Soud žalobkyni vyzval k doplnění vyúčtování záloh, žalobkyně předložila vyúčtování služeb spojených s nájmem tohoto bytu za rok 2022, které pro žalovanou skončilo nedoplatkem 1 870 Kč. 2. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila (č. l. 22) a žalované soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaná na výzvu ve stanovené lhůtě nereagovala, důsledkem je předpoklad jejího souhlasu s tímto postupem. Žalovaná v řízení zůstala pasivní (v důsledku jejího nezájmu o dosažitelnost na adrese trvalého pobytu se nejspíše o probíhajícím soudním řízení ani nedozvěděla), adresu pro doručování vedle své adresy trvalého pobytu ohlašovně nenahlásila. Soud po žalované pátral, z protokolu v opatrovnické věci zjistil, že žalovaná bydlí provizorně někde v [obec], na [anonymizováno] či [anonymizováno] s panem [příjmení], bez nájemní smlouvy. Ani opatrovník jejích nezletilých dcer neuvedl ve zprávě ze dne [datum] adresu žalované, pouze že bydlí v [obec] v pronájmu. Soudu tak není známo, zda nadále bydlí v předmětném bytě, či jde o jiný byt. Na síti facebook (profil ID [anonymizováno]) žalovaná na výzvu soudu ke sdělení doručovací adresy nereagovala. Soud tak žalované doručil pouze náhradním způsobem na její trvalé bydliště, obálka se poté vrátila soudu. 3. Od novely občanského soudního řádu, provedené zákonem č. 7/2009 Sb., je adresát odpovědný za existenci adresy pro doručování a ochranu vlastních zájmů a je též povinen zajistit přijímání písemností na této adrese bez ohledu na to, zda se zde zdržuje. Je věcí adresáta, zda se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu doručování, kde je pro něho bezpečné, že mu bude zásilka doručena. Soud na zákonem stanovenou adresu doručuje povinně, i kdyby mu bylo známo, že na ní k předání a převzetí listiny nemůže dojít, a byť by se dozvěděl ze sdělení některého z účastníků či jiných osob nebo ze své úřední činnosti, kde se adresát fakticky zdržuje. Adresátu lze doručit i na jinou adresu, to však nemá vliv na povinnost soudu doručovat na povinnou adresu pro doručování. Omluvitelným důvodem, pro nějž by bylo možno vyslovit neúčinnost náhradního doručení, nemůže být skutečnost, že se fyzická osoba na adrese pro doručování trvale nezdržuje (usnesení Nejvyššího soudu ve sp. zn. 32 Cdo 80/2012). I nadále je tedy oficiální doručovací adresou žalované adresa dle registru obyvatel a z doručení na adresu faktického pobytu lze procesně vycházet pouze a jen tehdy, pokud dojde k převzetí do vlastních rukou (k čemuž v řízení nedošlo, soud jinou adresu nezjistil). Žalovaná by tedy měla zvážit, zda se chce i nadále před písemnostmi„ skrývat“ za formální adresou, či zda se stane dosažitelnoi pro úřední korespondenci. Pro účely doručování přitom každý může vedle své adresy trvalého pobytu vůči ohlašovně (typicky obecní/městský úřad v místě trvalého pobytu) nahlásit i tzv. doručovací adresu (§ 10b zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel), pokud je odlišná. Taková adresa je pak zobrazena v každém výpisu z centrálního registru obyvatel pro všechny státní instituce. Její uvedení není na rozdíl od trvalého pobytu podmíněno doložením právního vztahu k nemovitosti. Nejspolehlivějším řešením je však bezplatná datová schránka. Ignorováním svých práv žalovaná (s největší pravděpodobností) nezískává žádnou reálnou výhodu a pouze se sama připravuje o možnost účastnit se řízení, vznášet nejrůznější procesní námitky, kterými lze podstatnou část soudy projednávaných nároků ze spotřebitelských závazků odrazit (neb jsou poměrně často relativně neplatnými), či přinejmenším ve svůj prospěch ovlivnit lhůtu ke splnění povinnosti (zejm. splátkový kalendář, který si tak nemusí„ zaplatit“ v nákladech následné exekuce). 4. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Nájemní smlouvou č. l. 3 ze dne [datum] bylo prokázáno, že žalovaná mohla od [datum] do [datum] obývat byt [číslo] s dispozicí místností 0+2 na adrese svého trvalého pobytu s nájemným a zálohami na služby dle evidenčního listu. Dle evidenčního listu č. l. 5 měla hradit celkem 5 083 Kč, z toho 1 983,18 Kč nájemné, 1 500 Kč na vodném, 1 300 Kč na topení a 300 Kč na osvětlení. Za dodávku plynu a elektřiny v bytě byla dle nájemní smlouvy zodpovědná sama žalovaná. Bilancí č. l. 6 byla prokázána výše dluhu žalované. Dopisem č. l. 7 bylo prokázáno vypracování i zaslání (č. l. 8-9) kvalifikované předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. do dispoziční sféry žalované. Dle vyúčtování služeb spojených s nájmem tohoto bytu, odpovídajících rozsahem evidenčnímu listu, za rok 2022 (č. l. 24) skončilo pro žalovanou nedoplatkem 1 870 Kč (za předpokladu úhrady sjednaných záloh). 5. Pokud se týká poměrů žalované (podstatné pro určení lhůt k plnění), pak dle přehledu řízení žalované u zdejšího soudu je předlužena, čelí jen za rok 2020 několika exekucím s jistinou okolo 150 tis. Kč. Tomu odpovídá i vyjádření žalované dle protokolu č. l. 19 a zpráva opatrovníka č. l. 20, dle kterých dlouhodobě nečerpá žádné sociální dávky, příjem má jen z příležitostných brigád do 5 tis. Kč měsíčně. 6. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Soud vychází ohledně údajů o samotné výši nesplněného závazku ze skutkových tvrzení žalobního návrhu, neboť břemeno tvrzení a dokazování k případnému opaku (tedy zda již nebylo uhrazeno více) v řízení tížilo procesně pasivní žalovanou. Bylo prokázáno sjednání platného závazku nájmu bytu ve smyslu § 2235 a násl. občanského zákoníku, včetně povinnosti žalované hradit měsíční nájemné 5 083 Kč ve smyslu § [číslo], resp. [číslo] tamtéž, zahrnující i zálohy na definované služby. Podle § 2247 odst. 1 občanského zákoníku platí, že strany si ujednají, která plnění spojená s užíváním bytu nebo s ním související služby zajistí pronajímatel; schází-li takové ujednání, použije se ustanovení odstavce 2. V odst. 2 jsou pak definovány jednotlivé položky pro případ neexistence výslovné dohody stran. V době projednávaní žaloby žalobkyni uplynula lhůta k provedení vyúčtování služeb spojených s nájmem bytu ve smyslu § 7 zákona č. 67/2013 Sb., žalobkyně však k výzvě soudu vyúčtování doložila a jelikož žalované vznikl nedoplatek, i nadále tak žalobkyně má nárok, aby jí byla uhrazena i částka, odpovídající původním zálohám, jakkoliv se změnil právní důvod takové pohledávky, když nyní vyplývá z vyúčtování nedoplatku, který kromě částky 1 870 Kč implicitně zahrnuje i veškeré dosavadní předepsané zálohy. Soud tak mohl žalobě vyhovět v plném rozsahu a s odkazem na § 1970 o. z. včetně úroků z prodlení, když sazba odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a počátek prodlení odpovídá splatnostem původních záloh, které nejsou dotčeny ani následným vyúčtováním a úroky nabíhají dál až do zaplacení jistin. 7. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. V daném případě byla žalobkyně v řízení zcela úspěšná, soud tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. této přiznal k tíži žalované právo na úhradu veškerých účelně vynaložených nákladů řízení. Celková výše těchto nákladů pak sestává ze tří mimosmluvních odměn dle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, po 2 140 Kč a čtyř paušálních částek náhrad hotových výdajů á 300 Kč ve smyslu § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, odpovídajících nákladům, spojeným s převzetím a přípravou věci, s předžalobní výzvou a s podáním žalobního návrhu. Za doplnění důkazního návrhu podáním dne [datum] náleží čtvrtá paušální odměna, nejedná se však o samostatný úkon právní služby. Jelikož je advokát plátcem DPH, přísluší mu tak dále navýšení, odpovídající aktuálně platné sazbě této daně ve výši 21 % z těchto všech částek. Dále je součástí náhrady hodnota zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 275 Kč. Náhrada nákladů řízení je však dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám advokáta jako celek. 8. O lhůtách k plnění soud v obou případech rozhodl dle § 160 odst. 1 věta první o. s. ř., neboť pro jinou, než základní (třídenní) lhůtu k plnění, nebyl shledán žádný mimořádný důvod a sama žalovaná zůstala pasivní a neposkytla tedy soudu žádné argumenty, proč by měl být zájem žalované upřednostněn na úkor žalobce tím, že by soud poskytl lhůtu k plnění delší. Ostatně žalovaná je zjevně významně předlužena, je zjevně nemajetná a oddalování splatnosti by tak pouze poškozovalo zájmy žalobkyně a jejího právního zástupce ve vztahu k pořadí pohledávek ostatních věřitelů žalované.