18 C 352/2023-27 — Okresní soud v Teplicích

Žalobce se žalobou podanou dne [datum] domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 88 300,77 Kč se zákonným úrokem z prodlení jako náhradu škody na zdraví a nemajetkovou újmu s odůvodněním, že žalovaný dne [datum] v [obec] žalobce fyzicky napadl, přičemž v důsledku uvedeného jednání utrpěl zranění s dobou léčení od [datum] do [datum], za což byl žalovaný pravomocně odsouzen k trestu odnětí svobody na jeden rok s podmíněným odkladem na zkušební dobu tří let a žalobce byl se svým nárokem na náhradu škody odkázán na řízení občanskoprávní. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Podle § 115a o.s.ř. není třeba k projednání věci samé nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. V souladu s § 101 odst. 4 o.s.ř. soud vyzval účastníky k tomu, nechť se vyjádří ve lhůtě 7 dnů od doručení této výzvy, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Současně soud poučil účastníky o tom, že pokud se nevyjádří ve stanovené lhůtě, zda souhlasí s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobce s výzvou souhlasil, žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, když výše uvedená výzva soudu mu byla doručena dne [datum], soud proto ve věci rozhodl na základě předložených listinných důkazů, aniž by nařizoval jednání. Z trestního příkazu Okresního soudu v Teplicích ze dne 20. 6. 2022, č.j. 2 T 102/2022-96 bylo zjištěno, že žalovaný dne [datum] v době od [číslo] do 03.20 hodin v [obec], v ul. [ulice] na chodníku před [anonymizována dvě slova] fyzicky napadl žalobce tak, že jej udeřil opakovanými údery pěstí do obličeje a trupu a kopl do oblasti levého boku, poté jej povalil na zem, kde v útoku pokračoval tak, že jej napadl údery pěstí a kopy kolenem do hlavy a trupu, přičemž v důsledku uvedeného jednání utrpěl žalobce zranění - tržné rány vlasové části hlavy, pohmoždění paže a zápěstí levé ruky s dobou léčení od 4. 4. do [datum], kdy žalovaný byl za popsané jednání pravomocně odsouzen za pokus přečinu ublížení na zdraví a za přečin výtržnictví k úhrnnému trestu odnětí svobody na jeden rok s podmíněným odkladem na zkušební dobu tří let. Z lékařské zprávy MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne [datum] byla zjištěna výše bodového ohodnocení odpovídající zraněním žalobce na celkem 43 bodů, kdy hodnota jednoho bodu odpovídá pro rok 2022 částce 378,39 Kč. Z lékařských zpráv a zdravotních záznamů je zřejmé, že jednáním žalovaného byla žalobci způsobena rána šitá stehy, žalobce trpěl a trpí silnými bolestmi hlavy, musel být v důsledku útoku žalovaného ošetřen zubním lékařem, měl dlouhodobé otoky v oblasti lokte, oděrky kolem očí a podezření na neurologické poškození, trpěl duševními útrapy, strachem o život a zdraví a měl závažné stresové reakce a další duševní útrapy z napadení, kdy užívá léky na zlepšení psychického stavu. Z příjmového pokladního dokladu ze dne [datum] vyplývá výše platby za ošetření žalobce u zubního lékaře v částce 1 500 Kč. Z vyčíslení zaměstnavatele žalobce [právnická osoba] byla zjištěna výš náhrady za ztrátu na výdělku v období od [datum] do [datum] v částce 15 530 Kč. Z výzvy ze dne [datum] je zřejmé, že žalobce vyzval žalovaného k plnění dle vyčíslených náhrad do 14 dnů od doručení výzvy, na kterou žalovaný nereagoval. Z doručenky vyplývá, že výzva byla žalovanému doručena dne [datum]. Z výše uvedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav: dne [datum] došlo k napadení žalovaného žalobcem, při kterém žalobci vznikla újma na zdraví (otevřená rána vlasové části hlavy, zhmoždění ramene a paže, zápěstí a ruky) ve výši bolestného 16 270,77 Kč, náklady spojené s péčí o zdraví ve výši 1 500 Kč, ztráta na výdělku ve výši 15 530 Kč a nemajetková újma za duševní strádání způsobené fyzickou i psychickou újmou ve výši 55 000 Kč. Podle § 2956 o.z. vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy. Podle § 2957 o.z. způsob a výše přiměřeného zadostiučinění musí být určeny tak, aby byly odčiněny i okolnosti zvláštního zřetele hodné. Jimi jsou úmyslné způsobení újmy, zvláště pak způsobení újmy s použitím lsti, pohrůžky, zneužitím závislosti poškozeného na škůdci, násobením účinků zásahu jeho uváděním ve veřejnou známost, nebo v důsledku diskriminace poškozeného se zřetelem na jeho pohlaví, zdravotní stav, etnický původ, víru nebo i jiné obdobně závažné důvody. Vezme se rovněž v úvahu obava poškozeného ze ztráty života nebo vážného poškození zdraví, pokud takovou obavu hrozba nebo jiná příčina vyvolala. Podle § 2958 o.z. při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti. Podle § 2960 o.z. škůdce hradí též účelně vynaložené náklady spojené s péčí o zdraví poškozeného, s péčí o jeho osobu nebo jeho domácnost tomu, kdo je vynaložil; požádá-li o to, složí mu škůdce na tyto náklady přiměřenou zálohu. Podle § 2962 odst. 1 o.z. náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti poškozeného se hradí peněžitým důchodem ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem poškozeného před vznikem újmy a náhradou toho, co poškozenému bylo vyplaceno v důsledku nemoci či úrazu podle jiného právního předpisu. Z citované zákonné úpravy vyplývá, že k základním předpokladům vzniku odpovědnosti za škodu patří protiprávní úkon (protiprávní jednání), vznik škody, příčinná souvislost mezi protiprávním úkonem a vznikem škody (tzv. kausální nexus) a zavinění s tím, že tyto podmínky musí být splněny současně. První tři předpoklady jsou objektivní povahy, čtvrtý povahy subjektivní. Právní teorie i soudní praxe pak první z označených předpokladů, tedy protiprávní úkon, standardně vykládá jako projev lidské vůle, který je v rozporu s objektivním právem, přitom není rozhodné, vyplývá-li porušená právní povinnost ze smlouvy nebo jde-li o povinnost mimosmluvní, tedy zákonnou. Škodou se rozumí újma, která nastala v majetkové sféře poškozeného, a je objektivně vyjádřitelná všeobecným ekvivalentem, tj. penězi. Při škodě způsobené na zdraví se odčiní újma peněžitou náhradou. Příčinná souvislost je dána tehdy, vznikla-li škoda následkem protiprávního úkonu škůdce; protiprávní úkon je okolností (příčinou), bez jejíž existence by ke škodnému následku nedošlo. Zavinění ve formě úmyslu či nedbalosti zákon předpokládá. Jsou-li splněny všechny podmínky pro vznik odpovědnosti za škodu, je ten, kdo škodu způsobil, povinen ji uhradit. V posuzované věci byl soud vázán výše uvedeným trestním rozhodnutím, pokud jím byl žalovaný uznán vinným ze spáchání trestného činu, jímž způsobil ublížení na zdraví. Jedním z důsledků protiprávního jednání žalovaného byl vznik škody na straně žalobce spočívající v bolestném, ztrátě na výdělku, v nákladech spojených s péčí o zdraví a v nemajetkové újmě na zdraví. Zavinění žalovaného vyplývá rovněž z trestního rozhodnutí, jelikož byl žalovaný uznán vinným ze spáchání úmyslného trestného činu. Soud má tak za prokázané, že žalobci v důsledku jednání žalovaného vznikla škoda na zdraví, jejíž výše byla stanovena na částku 88 300,77 Kč. Z uvedeného je zřejmé, že všechny předpoklady pro vznik odpovědnosti žalovaného za škodu, tedy protiprávní jednání žalovaného, dále vznik škody a příčinná souvislost mezi protiprávním jednání žalovaného a vznikem škody a zavinění potvrzené shora citovaným trestním rozhodnutím, byly naplněny, proto soud žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost žalobci škodu nahradit zaplacením částky 88 300,77 Kč. V případě nároku na náhradu škody, tedy v případě, kdy není doba splnění závazku dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužník (škůdce) povinen splnit dluh, tj. nahradit škodu, prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem (poškozeným) požádán. Za první takovou žádost, která je součástí spisu, lze považovat výzvu k náhradě škody zaslanou žalovanému [datum]. Ta byla žalovanému doručena uložením dne [datum], žalovaný tudíž měl škodu žalobcům uhradit následující den po určené lhůtě 14 dnů, a jelikož tak neučinil, dostal se další následující den ([datum]) do prodlení. Soud proto žalovanému uložil též povinnost zaplatit žalobci od prvního dne prodlení úroky z prodlení podle § 1970 o.z. ve výši stanovené v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Pokud žalobce požadoval úroky od dřívějšího data, byla žaloba v této části jako nedůvodná zamítnuta. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 3 o.s.ř., podle kterého má právo na jejich náh