19 C 258/2023-45 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 11. 4. 2023 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku ve výši 16 000 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] byla uzavřena dne 8. 6. 2022 smlouva o úvěru [číslo] žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 16 000 Kč na jeho bankovní účet. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit nejpozději do 8. 7. 2022. Žalovaný svůj závazek nesplnil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci rozhodoval v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, když dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, s tím, že se účastníci k výzvě soudu učiněné dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. k uvedenému postupu nevyjádřili. 4. Z provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalobkyně k žalobě doložila listinu nazvanou„ Smlouva o úvěru [číslo]“, kde právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] vystupuje jako věřitel a žalovaný jako klient. Předmětem smlouvy je částka 16 000 Kč. U podpisu smluvních stran je u klienta uvedeno, že se jedná o podpis pomocí kódu dne 8. 6. 2022 v 09: 09:26 hodin. 5. Ze zprávy [právnická osoba] ze dne 19. 6. 2023 bylo zjištěno, že žalovaný je majitelem osobního účtu č. [bankovní účet]. 6. Z výpisu z běžného účtu [právnická osoba] za období června 2022 bylo zjištěno, že na účet žalovaného č. [bankovní účet] byla dne 8. 6. 2022 připsána od žalobkyně částka 16 000 Kč s označením„ půjčka od [webová adresa] [číslo]“. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2022 a její přílohy bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba] postoupila žalobkyni mimo jiné pohledávku za žalovaným. 8. Z oznámení ze dne 16. 1. 2023 soud rovněž zjistil, že společnost [právnická osoba] oznámila žalovanému postoupení pohledávky žalobkyni. Oznámení zaslala na adresu [adresa]. 9. Z předžalobní výzvy ze dne 16. 1. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, přičemž výzvu mu zaslala na adresu [adresa]. 10. Zjištěný skutkový stav soud nejprve posoudil po právní stránce podle § 1824 a násl. a § 2395 a násl. občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 a dospěl k závěru, že žalobkyně předloženými důkazy neprokázala, že by byla mezi účastníky distančním způsobem v zákonem stanovené formě uzavřena smlouva o úvěru, jejímž předmětem by byl závazek žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr ve výši 16 000 Kč a závazek žalovaného za sjednaných podmínek tento úvěr splatit. Doložené listiny soud považuje za nedostatečné k prokázání tvrzení, že mezi žalobkyní a žalovaným vznikl tvrzený smluvní vztah a že žalovaný akceptoval tvrzené smluvní podmínky. Podpis žalovaného ve tvaru kódu zaslaného na telefonní [číslo] nijak neztotožňuje žalovaného jako fyzickou osobu a neprokazuje jeho vůli souhlasit s uzavřením smluvního vztahu a akceptaci tvrzených smluvních podmínek. Nárok žalobkyně soud ovšem posoudil podle ust. § 2991 odst. 1 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014, když v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému na jeho účet dne 8. 6. 2022 částku ve výši 16 000 Kč. Žalovaný tyto finanční prostředky žalobkyni nevrátil. Soud má tedy za prokázané, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil a uložil mu proto povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 16 000 Kč. 11. Protože je žalovaný v prodlení se zaplacením peněžité pohledávky, má žalobkyně vedle práva na zaplacení pohledávky podle § 1970 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 právo na zaplacení úroku z prodlení, a soud jí tedy přiznal zákonný úrok z prodlení. Ten počínaje dnem následujícím po marné výzvě k vrácení bezdůvodného obohacení, do zaplacení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Jako okamžik doručení účinné výzvy k vrácení částky vzal soud ve smyslu ustanovení § 573 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 třetí pracovní den po odeslání žaloby, tedy den 22. 8. 2023, když žalobkyně neprokázala dřívější řádné doručení předžalobní výzvy žalovanému. Až dne 24. 8. 2023 se proto žalovaný ocitl v prodlení s vrácením částky. Z tohoto důvodu soud rovněž zamítl jako neopodstatněný úrok z prodlení uplatněný žalobkyní, který přesahoval období prodlení. 12. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně byla ve sporu neúspěšná pouze v nepatrné části. Přiznaná náhrada nákladů řízení sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem zahrnujících odměnu advokáta za tři v řízení učiněné úkony, a to přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby, výzvu k plnění v celkové výši 900 Kč určené dle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., tři režijní paušály po 100 Kč přiznané dle § 11, § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., a 21% DPH ve výši 252 Kč přiznanou dle § 137 odst. 3 o. s. ř. V daném případě se totiž jedná o občanské soudní řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. 13. Protože žalobkyně byla v řízení zastupována advokátem, uložil soud žalovanému zaplatit přiznanou náhradu nákladů řízení k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). 14. Lhůty k plnění uložených povinností soud stanovil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.