19 C 414/2022-76 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 6. 9. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 15 581,20 Kč s příslušenstvím s tím, že uvedená částka představuje dluh, který vznikl žalovanému v důsledku porušování povinností vyplývajících mu ze smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] dne 5. 11. 2021, když žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 15 581,20 Kč (peněžní prostředky mu byly na základě žádosti poskytnuty na jeho bankovní účet), ovšem do data splatnosti peněžní prostředky nevrátil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci, ač řádně a včas předvoláni, se k jednání nedostavili, soud proto jednal ve smyslu ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v její nepřítomnosti. 4. Z listiny označené„ standardní informace o spotřebitelském úvěru“ a„ smlouva o revolvingovém úvěru“ ze dne 5. 11. 2021 soud zjistil, že v takto nadepsaných listinách je jako klient označen jménem a příjmením žalovaný, je zde uvedeno rodné číslo, adresa, e-mailová adresa a telefonní číslo. Listiny dále obsahují ujednání o době trvání smlouvy, specifikaci výše úvěru, úrokové sazby úvěru, podmínky čerpání a splácení úvěru, důsledky prodlení klienta, způsoby ukončení smlouvy. Listiny nejsou podepsány. 5. Ze zprávy mBank S.A. ze dne 21. 3. 2023 a ze dne 4. 4. 2023 soud zjistil, že majitelem účtu č. [bankovní účet] byl ke dni 5. 11. 2021 žalovaný, přičemž v listopadu 2021 byla na účet připsána částka 10 000 Kč, ovšem s jinými identifikačními údaji, než které byly uvedeny v souladu se žalobou v žádosti soudu (platba od společnosti [právnická osoba] s variabilním symbolem [číslo]). Z úředního záznamu ze dne 30. 5. 2023 bylo zjištěno, že platba byla na účet žalovaného připsána s VS [číslo]. 6. Z přehledu úvěru VS [číslo] soudem zjištěno, že zůstatek úvěru ke dni 5. 3. 2022 činil 15 581,20 Kč, představující náhradu účelně vynaložených nákladů (3x 250 Kč), úroky ve výši 4 831,20 Kč a výběr ve výši 10 000 Kč. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 a její přílohy bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba] postoupila žalobkyni mimo jiné pohledávku za žalovaným. 8. Z oznámení ze dne 13. 4. 2022 soud rovněž zjistil, že společnost [právnická osoba] oznámila žalovanému postoupení pohledávky žalobkyni. Oznámení zaslala na adresu trvalého pobytu žalovaného. 9. Z předžalobní výzvy ze dne 13. 4. 2022 a z podacího lístku bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, přičemž výzvu mu zaslala téhož dne na adresu trvalého pobytu. 10. Zjištěný skutkový stav soud nejprve posoudil po právní stránce podle § 1824 a násl. a § 2395 a násl. občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 a dospěl k závěru, že žalobkyně předloženými důkazy neprokázala, že by byla mezi její právní předchůdkyní společností [právnická osoba] a žalovaným distančním způsobem v zákonem stanovené formě uzavřena smlouva o úvěru, jejímž předmětem by byl závazek žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr až do výše 10 000 Kč a závazek žalovaného za sjednaných podmínek tento úvěr splatit. Nárok žalobkyně soud ovšem posoudil podle ust. § 2991 odst. 1 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014, když v řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na jeho účet dne 5. 11. 2021 částku ve výši 10 000 Kč. Žalovaný však právní předchůdkyni žalobkyně finanční prostředky zcela nevrátil, jak bylo zjištěno z přehledu úvěru. Soud má tedy za prokázané, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil a uložil jí proto povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 000 Kč. Ve zbytku žalobou uplatněné nároky, které by měly vyplývat z uzavřené smlouvy (náhradu účelně vynaložených nákladů a úroky), jako nedůvodné zamítl. Soud byl připraven žalobkyni poučit ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o.s.ř. o povinnosti označit důkazy k prokázání tvrzení ohledně uzavření úvěrové smlouvy, ovšem žalobkyně se k nařízenému jednání nedostavila a dobrovolně se tak vzdala práva na poučení soudem o své povinnost unést důkazní břemeno a o následcích jeho neunesení. 11. Protože je žalovaný v prodlení se zaplacením peněžité pohledávky, má žalobkyně vedle práva na zaplacení pohledávky podle § 1970 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 právo na zaplacení úroku z prodlení, a soud jí tedy přiznal zákonný úrok z prodlení. Ten počínaje dnem následujícím po marné výzvě k vrácení bezdůvodného obohacení, do zaplacení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Jako okamžik doručení účinné výzvy k vrácení částky vzal soud v souladu s ust. § 573 o. z. den 18. 4. 2022 (předžalobní výzvy odeslaná dne 13. 4. 2022). Tedy až dnem 20. 4. 2022 se žalovaný ocitl v prodlení s vrácením částky. Z tohoto důvodu soud rovněž zamítl jako neopodstatněný úrok z prodlení uplatněný žalobkyní, který přesahoval období prodlení. 12. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobkyně měla ve sporu pouze částečný úspěch. Plná náhrada nákladů řízení by sestávala ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem zahrnujících odměnu advokáta za tři v řízení učiněné úkony, a to přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby, výzvu k plnění v celkové výši 900 Kč určenou dle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., tři režijní paušály po 100 Kč přiznané dle § 11, § 14b odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. a 21% DPH ve výši 252 Kč přiznanou dle § 137 odst. 3 o.s.ř. V daném případě se totiž jedná o občanské soudní řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech (např. pod sp. zn. 24 C 2/2021, sp. zn. 19 C 271/2020, sp. zn. 20 C 307/2020) a v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Protože žalobkyně byla ve sporu úspěšná pouze v 64% a neúspěšná z 36%, přiznal jí soud náhradu nákladů řízení odpovídající 28% celkové částky, tedy ve výši 631 Kč. 13. Protože žalobkyně byla v řízení zastupována advokátem, uložil soud žalované zaplatit přiznanou náhradu nákladů řízení k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). 14. Lhůty k plnění uložených povinností soud stanovil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.