20 C 139/2023-58 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne [datum], zaplacení plnění z úvěrové smlouvy [číslo] ze dne [datum] s charakterem revolvingového úvěru s rámcem 60 000 Kč, z něhož žalovaná postupně čerpala 78 697 Kč a postupně zaplatila 25 530 Kč. Úvěr se stal pro nehrazení sjednaných minimálních splátek předčasně splatným dne [datum] a žalobkyně se domáhala jistiny 59 455,39 Kč, poplatků 196 Kč, nákladů vymáhání 600 Kč a smluvních pokut 1 000 Kč, úroku z prodlení 2 034,98 Kč a dále běžícího v sazbě 15 % ročně z celkové jistiny od [datum] do zaplacení a úroku 8 329,15 Kč a dále běžícího z jistiny 59 455,39 Kč od [datum] do zaplacení. Soud žalobkyni informoval (č. l. 33 p. v.), že její tvrzení (resp. obsah žádosti coby předloženého listinného důkazu) o částce 12 000 Kč soud bude interpretovat jako výši měsíční splátky, nedoplní-li žalobkyně jinak. Žalobkyně reagovala doplněním tvrzení k úvěruschopnosti (v obvyklém formátu, tedy aniž by reflektovala, že tentokráte ji soud vyzval k něčemu jinému) podáním ze dne [datum] (č. l. 44), vysvětlila ukazatel [příjmení] a v bilanci uvedla částku 12 000 Kč v kolonce„ měsíční výdaje domácnosti“ s tím, že v žádosti byla tato částka uvedena chybně jako splátky jiným společnostem. 2. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila předem a žalované soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaná na výzvu ve stanovené lhůtě nereagovala, důsledkem je předpoklad jejího souhlasu s tímto postupem. Žalovaná v řízení zůstala pasivní (v důsledku jejího nezájmu o dosažitelnost na adrese trvalého pobytu se nejspíše o probíhajícím soudním řízení ani nedozvěděla), adresu pro doručování vedle své adresy trvalého pobytu ohlašovně nenahlásila. 3. Od novely občanského soudního řádu, provedené zákonem č. 7/2009 Sb., je adresát odpovědný za existenci adresy pro doručování a ochranu vlastních zájmů a je též povinen zajistit přijímání písemností na této adrese bez ohledu na to, zda se zde zdržuje. Je věcí adresáta, zda se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu doručování, kde je pro něho bezpečné, že mu bude zásilka doručena. Soud na zákonem stanovenou adresu doručuje povinně, i kdyby mu bylo známo, že na ní k předání a převzetí listiny nemůže dojít, a byť by se dozvěděl ze sdělení některého z účastníků či jiných osob nebo ze své úřední činnosti, kde se adresát fakticky zdržuje. Adresátu lze doručit i na jinou adresu, to však nemá vliv na povinnost soudu doručovat na povinnou adresu pro doručování. Omluvitelným důvodem, pro nějž by bylo možno vyslovit neúčinnost náhradního doručení, nemůže být skutečnost, že se fyzická osoba na adrese pro doručování trvale nezdržuje (usnesení Nejvyššího soudu ve sp. zn. 32 Cdo 80/2012). I nadále je tedy oficiální doručovací adresou žalované adresa dle registru obyvatel a z doručení na adresu faktického pobytu lze procesně vycházet pouze a jen tehdy, pokud dojde k převzetí do vlastních rukou (k čemuž v tomto řízení nedošlo). Žalovaná by tedy měla zvážit, zda se chce i nadále před písemnostmi„ skrývat“ za formální adresou, či zda se stane dosažitelnou pro úřední korespondenci. Pro účely doručování přitom každý může vedle své adresy trvalého pobytu vůči ohlašovně (typicky obecní/městský úřad v místě trvalého pobytu) nahlásit i tzv. doručovací adresu (§ 10b zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel), pokud je odlišná. Taková adresa je pak zobrazena v každém výpisu z centrálního registru obyvatel pro všechny státní instituce. Její uvedení není na rozdíl od trvalého pobytu podmíněno doložením právního vztahu k nemovitosti. Nejspolehlivějším řešením je však bezplatná datová schránka. Obecně lze konstatovat, že nedosažitelnost žalovaných ze strany státních orgánů je – při existenci celé řady i bezplatných poraden, poskytujících alespoň hrubé, avšak užitečné informace o možnostech právní ochrany před žalobou - jednou z významných příčin, proč posléze žalovaní čelí "neočekávanému" vymáhání již pravomocných exekučních titulů (nález Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ze dne [datum]). Ignorováním svých práv žalovaná (s největší pravděpodobností) nezískává žádnou reálnou výhodu a pouze se sama připravuje o možnost účastnit se řízení, vznášet nejrůznější procesní námitky, kterými lze podstatnou část soudy projednávaných nároků ze spotřebitelských závazků odrazit (neb jsou poměrně často relativně neplatnými), či přinejmenším ve svůj prospěch ovlivnit lhůtu ke splnění povinnosti (zejm. splátkový kalendář, který si tak nemusí„ zaplatit“ v nákladech následné exekuce). 4. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Úvěrovou smlouvou č. l. 21 ze dne [datum] bylo prokázáno, že účastnice usilovaly o sjednání závazku revolvingového úvěru s rámcem 60 000 Kč s úročením 26,28 % ročně a minimální splátkou 4 % dlužné částky měsíčně, tou samou smlouvou byl dále poskytován úvěr na koupi nábytku (prodejna [anonymizována dvě slova]) v hodnotě 16 997 Kč s 18 měsíčnými splátkami po 1 115 Kč. Ke svým poměrům žalovaná uvedla, že bydlí u rodičů, má učňovské vzdělání, je svobodná, je kontaktní na odlišné adresy, než je její trvalý pobyt, od května 2020 pracuje v [obec] v „ Hair studio elen“ s příjmem 16 000 Kč měsíčně, v domácnosti je další příjem 12 900 Kč a nemá vyživovací povinnost. K posouzení úvěruschopnosti bylo předloženo prohlášení věřitele (č. l. 23), dle něhož je vyhodnocován ukazatel„ [příjmení]“, jsou prověřovány registry [příjmení], ISIR, [příjmení] a NRKI. Kromě výše uvedených údajů ze smlouvy bylo pracováno s údajem o splátkách jiným společnostem ve výši 12 000 Kč. 5. Úvěrovou historií č. l. 26 bylo prokázáno, že žalovaná čerpala i druhou část úvěru (nákup nábytku) a dále 61 700 Kč, celkem zaplatila na splátkách 25 530 Kč. Byla prokázána výzva k zesplatnění a úhradě ze dne [datum] (č. l. 28) s podacím archem č. l. 29 se zasláním na sjednanou korespondenční adresu ve [anonymizováno] ulici. Právní zástupce žalobkyně doložil dopisem (č. l. 30) vypracování i zaslání (č. l. 31) kvalifikované předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř., nikoliv však do dispoziční sféry žalované, neboť použil adresu trvalého pobytu. Na [anonymizováno] ulici žalovaná prokazatelně bydlela i nadále, uplatňovala ji i před Úřadem práce (č. l. 33), když byla od října 2021 nezaměstnaná. 6. Soud si vyžádal aktuální výpis z databáze NRKI (CNCB) na č. l. 36, když tehdejší výpis soudu předložen nebyl (a to ani v předchozích řízeních této žalobkyně). Dle něj žalovaná před čerpáním předmětného úvěru žádný úvěr nečerpala (jiný revolvingový úvěr u žalobkyně ze dne [datum] byl v říjnu 2019 doplacen a později zanikl), další úvěr od žalobkyně byl řádně doplacen v červnu 2020 a rovněž zanikl. Soud si vyžádal i aktuální výpis z databáze BRKI (CBCB) na č. l. 40, když tehdejší výpis soudu rovněž předložen nebyl (a to ani v předchozích řízeních této žalobkyně). Před čerpáním předmětného úvěru žalovaná řádně doplatila úvěry od [právnická osoba] se splátkami 1 194 Kč a 996 Kč. V době čerpání úvěru stále čerpala úvěry se splátkami 719 Kč a v nezjištěné výši splátek v podobě revolvingových úvěrů s rámcovými jistinami 25 000 Kč (k srpnu 2020 vyčerpáno 14 698 Kč) a 35 000 Kč (k srpnu 2020 vyčerpáno 21 768 Kč). Dále jako čtvrtý úvěr čerpala revolvingový případně kontokorentní úvěr od [právnická osoba], s rámcem 5 000 Kč, průběžně za sledované období v plné výši. Soud tedy ani takto nezjistil původ ani důvod údaje o splátkách 12 000 Kč, i proto žalobkyni vyzval k doplnění tohoto tvrzení (viz referát č. l. 33 p. v. a odpověď č. l. 44). Byla doložena i úvěrová zpráva, obsahující bankovní („ Bxx“) i nebankovní závazky („ Lxx“), pravděpodobně jde o výstup ze [příjmení], dle které byly zjištěny totožné závazky, jako z obou výše uvedených databází NRKI a BRKI. 7. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Žalovaná a žalobkyně spolu usilovaly o sjednání závazku úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, s charakterem spotřebitelského závazku. Soud vychází ohledně údajů o výši nesplněného závazku (tj. nad rámec úhrad 25 530 Kč) ze skutkových tvrzení žalobního návrhu, neboť břemeno tvrzení a dokazování k případnému opaku v řízení tížilo procesně pasivní žalovanou. Tvrzeny tak byly jen úhrady dle návrhu. 8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze