20 C 255/2023-57 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne [datum], domáhala zaplacení plnění z úvěrové smlouvy [číslo] ze dne [datum] s charakterem revolvingového úvěru s rámcem 12 000 Kč, který se pro nehrazení sjednaných splátek stal splatným dnem [datum]. Žalovaná celkem čerpala 15 767 Kč, celkem uhradila 5 547,12 Kč. Žalobkyně se domáhala 11 767,88 Kč na jistině, 156 Kč na poplatcích, 900 Kč na nákladech vymáhání, 1 132 Kč na smluvních pokutách a úroků jak ve výrocích I. a II. shora. K povinnosti věřitele zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet uvedla, že byl posuzována příjmová a výdejová stránka, bylo nahlíženo do externích registrů. 2. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila předem a žalované soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaná na výzvu ve stanovené lhůtě nereagovala, důsledkem je předpoklad jejího souhlasu s tímto postupem. Žalovaná v řízení zůstala pasivní (v důsledku jeho nezájmu o dosažitelnost na adrese trvalého pobytu se nejspíše o probíhajícím soudním řízení ani nedozvěděla), adresu pro doručování vedle své adresy trvalého pobytu ohlašovně nenahlásila. Soud po ní přesto pátral, jinou adresu však nezjistil. Na adrese trvalého pobytu jí bylo doručeno náhradním způsobem a obálka se poté vrátila soudu, neboť nebyla nalezena označená domovní schránka. 3. Od novely občanského soudního řádu, provedené zákonem č. 7/2009 Sb., je adresát odpovědný za existenci adresy pro doručování a ochranu vlastních zájmů a je též povinen zajistit přijímání písemností na této adrese bez ohledu na to, zda se zde zdržuje. Je věcí adresáta, zda se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu doručování, kde je pro něho bezpečné, že mu bude zásilka doručena. Soud na zákonem stanovenou adresu doručuje povinně, i kdyby mu bylo známo, že na ní k předání a převzetí listiny nemůže dojít, a byť by se dozvěděl ze sdělení některého z účastníků či jiných osob nebo ze své úřední činnosti, kde se adresát fakticky zdržuje. Adresátu lze doručit i na jinou adresu, to však nemá vliv na povinnost soudu doručovat na povinnou adresu pro doručování. Omluvitelným důvodem, pro nějž by bylo možno vyslovit neúčinnost náhradního doručení, nemůže být skutečnost, že se fyzická osoba na adrese pro doručování trvale nezdržuje (usnesení Nejvyššího soudu ve sp. zn. 32 Cdo 80/2012). I nadále je tedy oficiální doručovací adresou žalované adresa dle registru obyvatel a z doručení na adresu faktického pobytu lze procesně vycházet pouze a jen tehdy, pokud dojde k převzetí do vlastních rukou (k čemuž v tomto řízení nedošlo). Žalovaný by tedy měl zvážit, zda se chce i nadále před písemnostmi„ skrývat“ za formální adresou, či zda se stane dosažitelným pro úřední korespondenci. Pro účely doručování přitom každý může vedle své adresy trvalého pobytu vůči ohlašovně (typicky obecní/městský úřad v místě trvalého pobytu) nahlásit i tzv. doručovací adresu (§ 10b zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel), pokud je odlišná. Taková adresa je pak zobrazena v každém výpisu z centrálního registru obyvatel pro všechny státní instituce. Její uvedení není na rozdíl od trvalého pobytu podmíněno doložením právního vztahu k nemovitosti. Nejspolehlivějším řešením je však bezplatná datová schránka. Obecně lze konstatovat, že nedosažitelnost žalovaných ze strany státních orgánů je – při existenci celé řady i bezplatných poraden, poskytujících alespoň hrubé, avšak užitečné informace o možnostech právní ochrany před žalobou - jednou z významných příčin, proč posléze žalovaní čelí "neočekávanému" vymáhání již pravomocných exekučních titulů (nález Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ze dne [datum]). Ignorováním svých práv žalovaná (s největší pravděpodobností) nezískává žádnou reálnou výhodu a pouze se sama připravuje o možnost účastnit se řízení, vznášet nejrůznější procesní námitky, kterými lze podstatnou část soudy projednávaných nároků ze spotřebitelských závazků odrazit (neb jsou poměrně často relativně neplatnými), či přinejmenším ve svůj prospěch ovlivnit lhůtu ke splnění povinnosti (zejm. splátkový kalendář, který si tak nemusí„ zaplatit“ v nákladech následné exekuce). V tomto případě soud zkoumal úvěruschopnost z úřední povinnosti, neboť se jedná o donucující ustanovení zákona a jeho dopad není nikterak vázán na procesní (ne-) aktivitu spotřebitele. 4. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Úvěrovou smlouvou č. l. 20 ze dne [datum] bylo prokázáno, že účastnice usilovaly o sjednání závazku revolvingového úvěru s rámcem 12 000 Kč s úročením 26,28 % ročně a minimální splátkou 4 % dlužné částky měsíčně, nicméně jistina byla poskytnuta na nákup televizoru [anonymizováno] v hodnotě 11 767 Kč a bylo sjednáno 24 měsíčních splátek po 588 Kč se sazbou 18,50 % (pravděpodobně do doby dalšího čerpání). Ke svým poměrům žalovaná uvedla, že bydlí u rodičů, má učňovské vzdělání, je svobodná, je na rodičovské dovolené s příjmem 10 000 Kč měsíčně, v domácnosti je další příjem 8 000 Kč. K posouzení úvěruschopnosti bylo předloženo prohlášení věřitele (č. l. 22), dle něhož je vyhodnocován ukazatel„ [příjmení]“, jsou prověřovány registry [příjmení], ISIR, [příjmení] a NRKI. Kromě výše uvedených údajů ze smlouvy bylo pracováno s údajem o měsíčních výdajích domácnosti 800 Kč. 5. Úvěrovou historií č. l. 25 bylo prokázáno, že žalovaná kromě nákupu zboží dále dne [datum] jistinu 4 000 Kč výběrem z bankomatu, celkem zaplatila na splátkách 5 547,12 Kč. Byla prokázána výzva k zesplatnění a k úhradě ze dne [datum] (č. l. 27) s podacím archem č. l. 28 se zasláním na sjednanou korespondenční adresu. Právní zástupce žalobkyně doložil dopisem (č. l. 29) vypracování i zaslání (č. l. 30) kvalifikované předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. do dispoziční sféry žalované. Dle zprávy Úřadu práce č. l. 34 žalovaná byla od listopadu 2022 v evidenci uchazečů o zaměstnání s nárokem na podporu v nezaměstnanosti, neboť jí dle č. l. 39 v říjnu toho roku skončil nárok na rodičovský příspěvek á 10 000 Kč měsíčně. 6. Soud si vyžádal aktuální výpis z databáze [příjmení] na č. l. 47 až 49, když tehdejší výpis soudu předložen nebyl (a to ani v předchozích řízeních této žalobkyně). Dle něj žalovaná před čerpáním předmětného úvěru žádný úvěr zobrazovaný nečerpala, jsou zde uvedeny pouze dva následné úvěry z [datum] (kreditní karta s limitem 30 000 Kč) a z [datum] (revolvingový úvěr s rámcem 50 000 Kč). Na č. l. 47 p. v. je explicitně uvedena výhrada ohledně tříleté skartační doby údajů po úhradě závazku. Původ údaje o výdajích domácnosti 800 Kč měsíčně tak soud nezjistil. 7. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Žalovaná a žalobkyně spolu usilovaly o sjednání závazku úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, s charakterem spotřebitelského závazku. Soud vychází ohledně údajů o výši nesplněného závazku (tj. nad rámec úhrad 5 547,12 Kč) ze skutkových tvrzení žalobního návrhu, neboť břemeno tvrzení a dokazování k případnému opaku v řízení tížilo procesně pasivní žalovanou. Tvrzeny tak byly jen úhrady dle návrhu. 8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 tamtéž platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 tamtéž platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době