20 C 280/2023-46 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne [datum], zaplacení plnění z úvěrové smlouvy ze dne [datum], sjednanou s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] (dříve [právnická osoba]), kterou považuje za revolvingový úvěr. Žalovaná měla„ čerpat 37 928,65 Kč“ a splatit je nejpozději do [datum]. Schopnost žalované takový úvěr splácet měla být porovnána s příjmy a výdaji klienta, kterému by měla zůstat částka životního minima, mělo dojít k lustracím v ISIR, [příjmení], CRKI a EUCB. V doplňujícím podání ze dne [datum] již nicméně připustila jen lustrace ISIR a [příjmení], dále databázi odcizených dokladů totožnosti a popsala způsob kontraktace prostředky elektronické komunikace. 2. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila předem a žalované soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaná na výzvu ve stanovené lhůtě nereagovala, důsledkem je předpoklad jejího souhlasu s tímto postupem. Žalovaná v řízení zůstala pasivní (v důsledku jejího nezájmu o dosažitelnost na pouhé evidenční adrese trvalého pobytu by se nejspíše o probíhajícím soudním řízení ani nedozvěděla), adresu pro doručování vedle své adresy trvalého pobytu ohlašovně nenahlásila. Soudu se však podařilo ji kontaktovat telefonicky ([PSČ] [anonymizováno]) a žalovaná uvedla adresu pro doručování jak v záhlaví shora, kde návrh dne [datum] skutečně převzala do vlastních rukou. K věci se však nijak nevyjádřila. 3. Od novely občanského soudního řádu, provedené zákonem č. 7/2009 Sb., je adresát odpovědný za existenci adresy pro doručování a ochranu vlastních zájmů a je též povinen zajistit přijímání písemností na této adrese bez ohledu na to, zda se zde zdržuje. Je věcí adresáta, zda se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu doručování, kde je pro něho bezpečné, že mu bude zásilka doručena. Soud na zákonem stanovenou adresu doručuje povinně, i kdyby mu bylo známo, že na ní k předání a převzetí listiny nemůže dojít, a byť by se dozvěděl ze sdělení některého z účastníků či jiných osob nebo ze své úřední činnosti, kde se adresát fakticky zdržuje. Adresátu lze doručit i na jinou adresu, to však nemá vliv na povinnost soudu doručovat na povinnou adresu pro doručování. Omluvitelným důvodem, pro nějž by bylo možno vyslovit neúčinnost náhradního doručení, nemůže být skutečnost, že se fyzická osoba na adrese pro doručování trvale nezdržuje (usnesení Nejvyššího soudu ve sp. zn. 32 Cdo 80/2012). V tomto řízení žalovaná doručovací adresu uvedla a soud ji bude po zbytek řízení respektovat. Pro každé další řízení (aktuálně např. 25 C 312/2023, 21 C 249/2023) je ovšem i nadále oficiální doručovací adresou žalované adresa dle registru obyvatel a z doručení na adresu faktického pobytu lze procesně vycházet pouze a jen tehdy, pokud tak soud učiní z vlastní iniciativy a dojde k převzetí do vlastních rukou. Žalovaná by tedy měla zvážit, zda se chce i nadále před písemnostmi„ skrývat“ za formální adresou, či zda se stane dosažitelným pro úřední korespondenci. Pro účely doručování přitom každý může vedle své adresy trvalého pobytu vůči ohlašovně (typicky obecní/městský úřad v místě trvalého pobytu) nahlásit i tzv. doručovací adresu (§ 10b zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel), pokud je odlišná. Taková adresa je pak zobrazena v každém výpisu z centrálního registru obyvatel pro všechny státní instituce. Její uvedení není na rozdíl od trvalého pobytu podmíněno doložením právního vztahu k nemovitosti. Nejspolehlivějším řešením je však bezplatná datová schránka. Obecně lze konstatovat, že nedosažitelnost žalovaných ze strany státních orgánů je – při existenci celé řady i bezplatných poraden, poskytujících alespoň hrubé, avšak užitečné informace o možnostech právní ochrany před žalobou - jednou z významných příčin, proč posléze žalovaní čelí "neočekávanému" vymáhání již pravomocných exekučních titulů (nález Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ze dne [datum]). Ignorováním svých práv žalovaný (s největší pravděpodobností) nezískává žádnou reálnou výhodu a pouze se sám připravuje o možnost účastnit se řízení, vznášet nejrůznější procesní námitky, kterými lze podstatnou část soudy projednávaných nároků ze spotřebitelských závazků odrazit (neb jsou poměrně často relativně neplatnými), či přinejmenším ve svůj prospěch ovlivnit lhůtu ke splnění povinnosti (zejm. splátkový kalendář, který si tak nemusí„ zaplatit“ v nákladech následné exekuce). 4. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Smlouvou o postoupení pohledávek s přílohou (netištěno) a oznámením původního věřitele č. l. 19 žalobkyně prokázala, že může předmětnou pohledávkou disponovat. Informační formulář (netištěno) má 17 stran, je v českém a anglickém jazyce a informuje o RPSN 300 %. Úvěrovou (opět dvojjazyčnou) smlouvou ze dne [datum], která není podepsána a jejíž přílohu (zřejmě) tvoří výpis technických údajů o žalované (č. l. 16) a všeobecné podmínky (netištěno) je prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně usilovala o poskytnutí úvěru s jistinou 25 000 Kč se„ splatností patnáct dnů od data Výpisu“, nicméně tomuto ujednání konkurují různé způsoby splácení jistiny a pro soud není srozumitelné, jaký je obsah povinností dlužníka. Explicitně je uvedena úroková sazba 146,949 % ročně a RPSN 300 %. Není zřejmé, na základě čeho se má jednat o revolvingovou smlouvu, když postupné čerpání ze smlouvy nevyplývá. Na výsledek řízení to však nemělo vliv. Byla doložena fotografie žalované a jejího [číslo obč. průkazu] (č. l. 33 a 34). Bylo doloženo vyúčtování č. l. 17 s uvedením splatnost [datum]. Skladba jistiny je patrná z výpisu č. l. 18. Soud ověřil, zda jistinu skutečně čerpala žalovaná, [právnická osoba], to zprávou ze dne [datum] (č. l. 42) potvrdila tím, že účet č. [bankovní účet] vlastní žalovaná a částka 25 000 Kč tam byla v červenci 2022 připsána. Právní zástupce žalobkyně doložil dopisem (č. l. 19 p. v.) vypracování i zaslání (č. l. 20) kvalifikované předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. do dispoziční sféry žalované. 5. K osobě žalované soud zjistil, že se dle rozhodnutí zdejšího insolvenčního soudu ze dne [datum] (číslo jednací [insolvenční spisová značka]) společně se svým bývalým manželem oddlužila zaplacením 30 % přihlášených pohledávek. Soud si vyžádal aktuální výpis CNCB (dříve, než žalobkyně připustila, že takovou lustraci oproti tvrzením návrhu ve skutečnosti nečinila) a z něj vyplývá (č. l. 27), že kromě pozdějších úvěrů žalovaná čerpala úvěr od [právnická osoba], ze dne [datum] s jistinou 4 000 Kč a měsíční splátkou 151 Kč, a od úvěr z kreditní karty od [právnická osoba], ze dne [datum] s úvěrovým rámcem 3 000 Kč, s nímž byla v červenci 2022 42 dnů po splatnosti částkou 2 440 Kč. 6. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Žalovaná a právní předchůdce žalobkyně spolu usilovali o sjednání závazku úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, s charakterem spotřebitelského závazku. Soud vychází ohledně údajů o výši nesplněného závazku (tj. že žalovaná dosud ničeho neuhradila) ze skutkových tvrzení žalobního návrhu, neboť břemeno tvrzení a dokazování k případnému opaku (tj. zda něčeho neuhradila) v řízení tížilo procesně pasivní žalovanou. 7. Dle vyjádření [obec] národní banky disponuje původní věřitelka maltskou bankovní licencí a proto nebyla povinna projít povolovacím procesem ve smyslu § 11 zákona č. 257/2016 Sb. 8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 tamtéž platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude sch