20 C 330/2023-45 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne [datum], zaplacení plnění z úvěrové smlouvy [číslo] ze dne [datum], sjednané s právní předchůdkyní, společností [právnická osoba], pro jistinu 15 000 Kč, vyplacenou v hotovosti. Žalovaný ji měl vrátit s navýšením o 11 257 Kč ve 45 týdenních splátkách, uhradil však pouze 1 510,90 Kč. Domáhala se tak 14 544,55 Kč na jistině s úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení v sazbě 11,75 % ročně, kapitalizovaný úrok 13 601,55 Kč a 3 155,97 Kč, úrok 11,75 % ročně z jistiny od [datum] do zaplacení, náklady s uplatněním 482 Kč a smluvní pokutu 6 719,58 Kč s úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení. Již pro tvrzení o úroku 88 % ročně bránilo tomu, aby soud vydal platební rozkaz. Byla uvedena velmi obecná tvrzení ke zkoumání schopnosti spotřebitele splácet takový úvěr a soud žalobkyni poučil, že tvrzený příjem žalovaného bude třeba v řízení prokázat. 2. Podáním ze dne [datum] (č. l. 41) doplnila žalobkyně svá tvrzení tak, že vycházela z vyplněné zákaznické karty a neměl záznam v insolvenčním rejstříku. 3. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila předem a žalovanému soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaný na výzvu ve stanovené lhůtě nereagoval, důsledkem je předpoklad jeho souhlasu s tímto postupem. Žalovaný v řízení zůstal pasivní (v důsledku jeho nezájmu o dosažitelnost na adrese trvalého pobytu by se nejspíše o probíhajícím soudním řízení ani nedozvěděl), adresu pro doručování vedle své adresy trvalého pobytu ohlašovně nenahlásil. Soud však po něm pátral a zřejmě skrze emailovou adresu (dle odběrní smlouvy č. l. 30 z jiného řízení zdejšího soudu) se žalovaného podařilo přimět k návštěvě soudu. Zde si však žalovaný pouze vyžádal doručení písemnosti krátkou cestou, uvedl doručovací adresu [ulice a číslo] v [obec], ale nijak se nevyjádřil. 4. Od novely občanského soudního řádu, provedené zákonem č. 7/2009 Sb., je adresát odpovědný za existenci adresy pro doručování a ochranu vlastních zájmů a je též povinen zajistit přijímání písemností na této adrese bez ohledu na to, zda se zde zdržuje. Je věcí adresáta, zda se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu doručování, kde je pro něho bezpečné, že mu bude zásilka doručena. Soud na zákonem stanovenou adresu doručuje povinně, i kdyby mu bylo známo, že na ní k předání a převzetí listiny nemůže dojít, a byť by se dozvěděl ze sdělení některého z účastníků či jiných osob nebo ze své úřední činnosti, kde se adresát fakticky zdržuje. Adresátu lze doručit i na jinou adresu, to však nemá vliv na povinnost soudu doručovat na povinnou adresu pro doručování. Omluvitelným důvodem, pro nějž by bylo možno vyslovit neúčinnost náhradního doručení, nemůže být skutečnost, že se fyzická osoba na adrese pro doručování trvale nezdržuje (usnesení Nejvyššího soudu ve sp. zn. 32 Cdo 80/2012). I nadále je tedy oficiální doručovací adresou žalovaného v každém jiném řízení adresa dle registru obyvatel a z doručení na adresu faktického pobytu lze procesně vycházet pouze a jen tehdy, pokud dojde k převzetí do vlastních rukou (resp. když se žalovaný o písemnosti náhodou však dozví a přijde si pro ni sám k soudu – s informativním emailem do budoucna počítat nemůže). Žalovaný by tedy měl zvážit, zda se chce i nadále před písemnostmi„ skrývat“ za formální adresou, či zda se stane dosažitelným pro úřední korespondenci. Pro účely doručování přitom každý může vedle své adresy trvalého pobytu vůči ohlašovně (typicky obecní/městský úřad v místě trvalého pobytu) nahlásit i tzv. doručovací adresu (§ 10b zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel), pokud je odlišná. Taková adresa je pak zobrazena v každém výpisu z centrálního registru obyvatel pro všechny státní instituce. Její uvedení není na rozdíl od trvalého pobytu podmíněno doložením právního vztahu k nemovitosti. Nejspolehlivějším řešením je však bezplatná datová schránka. Obecně lze konstatovat, že nedosažitelnost žalovaných ze strany státních orgánů je – při existenci celé řady i bezplatných poraden, poskytujících alespoň hrubé, avšak užitečné informace o možnostech právní ochrany před žalobou - jednou z významných příčin, proč posléze žalovaní čelí "neočekávanému" vymáhání již pravomocných exekučních titulů (nález Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ze dne [datum]). Ignorováním svých práv žalovaný (s největší pravděpodobností) nezískává žádnou reálnou výhodu a pouze se sám připravuje o možnost účastnit se řízení, vznášet nejrůznější procesní námitky, kterými lze podstatnou část soudy projednávaných nároků ze spotřebitelských závazků odrazit (neb jsou poměrně často relativně neplatnými), či přinejmenším ve svůj prospěch ovlivnit lhůtu ke splnění povinnosti (zejm. splátkový kalendář, který si tak nemusí„ zaplatit“ v nákladech následné exekuce). V tomto řízení však soud především zohlednil skutečnosti, které musí zkoumat z úřední povinnosti. 5. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Postoupení pohledávky je dostatečně prokázáno již dopisem původního věřitele č. l. 20 (i když žalobkyně předložila i další důkazy – smlouvu, seznam postoupených pohledávek a potvrzení o úhradě). Dle zákaznické karty č. l. 16 žalovaný v hotovosti přebral 15 000 Kč, uvedl, že bydlí jinde, než má trvalé bydliště, ačkoliv žije s rodiči, má základní vzdělání, je svobodný, nemá vyživovací povinnosti, nemá automobil ani bankovní účet, nemá jiný úvěr, pracuje jako dělník v [anonymizováno] s příjmem 9 647 Kč měsíčně a jeho měsíční výdaje jsou pouhých 3 000 Kč, což mělo být ověřeno pracovní smlouvou. Dle informačního letáku č. l. 18 a úvěrové smlouvy č. l. 17 si původní věřitelka nechala za 15 000 Kč přislíbit 11 257 Kč, složených z úroku, poplatku za zpracování úvěru, za komfortní a flexibilní splácení, které s ohledem na výsledek řízení není nutno rozepisovat. Byla rozepsány požadované náklady vymáhání č. l. 26 s uvedením návštěvy terénního pracovníka dne [datum] a [datum]. Byla prokázána upomínka vymáhací agentury č. l. 21 s podacím archem č. l. 22. Právní zástupce žalobkyně doložil dopisem (č. l. 23 a 24) vypracování i zaslání (č. l. 25) kvalifikované předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. do dispoziční sféry žalovaného. V upomínce si právní zástupce neváhal říci o celkem 38 050,11 Kč. 6. S obecnými tvrzeními ohledně splnění povinnosti věřitele dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. se soud přirozeně nemohl spokojit, zvláště pokud nejsou ničím prokazována – než zákaznickou kartou, vyplňovanou zprostředkovatelem úvěru. Dle přehledu řízení u zdejšího soudu č. l. 27 žalovaný čelil exekucím například v roce 2014, 2016, 2017, 2018, 2019 (a 2022 a 2023). Soud proto vyžádal výpis z Centrální evidence exekucí (dále jen„ [příjmení]“), aby bylo zřejmé, které exekuce (pokud dosud trvají) byly zapsány kdy, když přinejmenším u jedné (č. l. 29) je soudu známo, že započala v roce 2018 a skončila až [datum]. Takto soud z [příjmení] (č. l. 35) zjistil, že žalovaný měl před datem [datum] pět prováděných exekucí u pěti různých soudních exekutorů. Pro úplnost soud konstatuje, že si rovněž vyžádal výpis NRKI (CNCB), z něhož na č. l. 38 vyplývá jen jeden pozdější úvěr od jiného věřitele, k němuž se v této souvislosti nepřihlíží. 7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 tamtéž platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 tamtéž platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplat