20 C 35/2023-53 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne [datum], zaplacení plnění ze spotřebitelské úvěrové smlouvy – smlouvy o půjčce [číslo] ze dne [datum], sjednané mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], s jistinou 10 000 Kč, které měly být vráceny v 52 týdenních splátkách po 320 Kč, tedy s navýšením 6 640 Kč, žalovaná však uhradila pouze 1 075 Kč a nejpozději se celý závazek stal splatným [datum]. Domáhá se 9 353,97 Kč na jistině, 6 211,03 Kč na poplatku, 18 372,45 Kč na kapitalizovaném úroku z prodlení a dále od [datum] do zaplacení. Dále se domáhala plnění z předchozí úvěrové smlouvy [číslo] (tento právní zástupce s neomylnou pravidelností vždy uvádí závazky anachronicky), která měla být nejpozději splatná [datum], a to v rozsahu 9 339 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení 11 158,89 Kč a dále běžícím od [datum] do zaplacení, kterou však soudu vůbec nepředložila a podáním ze dne [datum] (na výzvu soudu) vzala žalobu v této části zcela zpět. 2. Podle § 96 odst. 1, 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) platí, že žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. 3. Soud v důsledku zpětvzetí této části žaloby, včetně výslovné žádosti o zastavení řízení, I. výrokem tohoto usnesení vyhověl a řízení v požadovaném rozsahu zastavil. Souhlasu žalované s tímto postupem nebylo třeba, neboť dosud nedošlo k zahájení jednání čtením žaloby u (dosud ne-) nařízeného jednání (§ 96 odst. 4 tamtéž). 4. Ve zbylém rozsahu soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila předem a žalovanému soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaný na výzvu ve stanovené lhůtě nereagoval, důsledkem je předpoklad jeho souhlasu s tímto postupem. Žalovaný v řízení zůstal pasivní (v důsledku jeho nezájmu o dosažitelnost na pouhé evidenční adrese trvalého pobytu by se nejspíše o probíhajícím soudním řízení ani nedozvěděla), adresu pro doručování vedle své adresy trvalého pobytu ohlašovně nenahlásila a na adrese trvalého pobytu jí bylo doručeno toliko náhradním způsobem a obálka se poté vrátila soudu, neboť ji nebylo možno vhodit do (ne-) označené domovní schránky. Soud však po žalované přesto pátral, ze zprávy Probační a mediační služby zjistil možnou adresu [příjmení] [příjmení] [číslo] v [obec] a žalovanou obeslal i tam a obálka byla vhozena do označené domovní schránky. Žalovaná přesto zůstala pasivní a žádnou námitku nevznesla. 5. Od novely občanského soudního řádu, provedené zákonem č. 7/2009 Sb., je adresát odpovědný za existenci adresy pro doručování a ochranu vlastních zájmů a je též povinen zajistit přijímání písemností na této adrese bez ohledu na to, zda se zde zdržuje. Je věcí adresáta, zda se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu doručování, kde je pro něho bezpečné, že mu bude zásilka doručena. Soud na zákonem stanovenou adresu doručuje povinně, i kdyby mu bylo známo, že na ní k předání a převzetí listiny nemůže dojít, a byť by se dozvěděl ze sdělení některého z účastníků či jiných osob nebo ze své úřední činnosti, kde se adresát fakticky zdržuje. Adresátu lze doručit i na jinou adresu, to však nemá vliv na povinnost soudu doručovat na povinnou adresu pro doručování. Omluvitelným důvodem, pro nějž by bylo možno vyslovit neúčinnost náhradního doručení, nemůže být skutečnost, že se fyzická osoba na adrese pro doručování trvale nezdržuje (usnesení Nejvyššího soudu ve sp. zn. 32 Cdo 80/2012). I nadále je tedy oficiální doručovací adresou žalované adresa dle registru obyvatel a z doručení na adresu faktického pobytu lze procesně vycházet pouze a jen tehdy, pokud dojde k převzetí do vlastních rukou (k čemuž v tomto řízení nedošlo). Žalovaná by tedy měla zvážit, zda se chce i nadále před písemnostmi„ skrývat“ za formální adresou, či zda se stane dosažitelnou pro úřední korespondenci. Pro účely doručování přitom každý může vedle své adresy trvalého pobytu vůči ohlašovně (typicky obecní/městský úřad v místě trvalého pobytu) nahlásit i tzv. doručovací adresu (§ 10b zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel), pokud je odlišná. Taková adresa je pak zobrazena v každém výpisu z centrálního registru obyvatel pro všechny státní instituce. Její uvedení není na rozdíl od trvalého pobytu podmíněno doložením právního vztahu k nemovitosti. Nejspolehlivějším řešením je však bezplatná datová schránka. Obecně lze konstatovat, že nedosažitelnost žalovaných ze strany státních orgánů je – při existenci celé řady i bezplatných poraden, poskytujících alespoň hrubé, avšak užitečné informace o možnostech právní ochrany před žalobou - jednou z významných příčin, proč posléze žalovaní čelí "neočekávanému" vymáhání již pravomocných exekučních titulů (nález Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ze dne [datum]). Ignorováním svých práv žalovaná (s největší pravděpodobností) nezískává žádnou reálnou výhodu a pouze se sama připravuje o možnost účastnit se řízení, vznášet nejrůznější procesní námitky, kterými lze podstatnou část soudy projednávaných nároků ze spotřebitelských závazků odrazit (neb jsou poměrně často relativně neplatnými), či přinejmenším ve svůj prospěch ovlivnit lhůtu ke splnění povinnosti (zejm. splátkový kalendář, který si tak nemusí„ zaplatit“ v nákladech následné exekuce). 6. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Postoupení pohledávky je dostatečně prokázáno již dopisem původního věřitele č. l. 24 (žalobkyně však doložila i další důkazy). Zákaznickou kartou č. l. 26 žalobkyně prokázala, že se původní věřitelka zajímala o bydliště žalované, zjistila, že žalovaná je odkázána na příjem od Okresní správy sociálního zabezpečení 7 968 Kč měsíčně a neupřesněný další příjem domácnosti 9 124 Kč, která pečuje o jedno nezaopatřené dítě a která vynakládá měsíčně 10 672 Kč na své náklady a dalších 3 200 Kč na splátky předchozích půjček, aby ji zatížila týdenními splátkami. Formulář je datován dnem [datum], pravděpodobně tedy pochází z doby předchozího, smlouvou nedoloženého závazku, ohledně kterého bylo řízení I. výrokem shora zastaveno. Podle smlouvy č. l. 27 se tak stalo a žalovaná měla po načerpání 10 000 Kč splácet každý týden 320 Kč po dobu jednoho roku, roční úrok tak činí 66,40 % (smlouva sama připouští RPSN ve výši 199,4 %). Právní zástupce žalobkyně doložil dopisem (č. l. 28) vypracování i zaslání (č. l. 30) kvalifikované předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. do dispoziční sféry žalované (resp. na adresu z roku 2005). Z evidence obyvatel č. l. 35 vyplývá, že takovou adresu má žalovaná jako trvalou skutečně již od roku 2005 a to dosud. Má jedno dítě, narozené v roce 1995. 7. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Soud vychází ohledně údajů o samotné výši nesplněného závazku ze skutkových tvrzení žalobního návrhu, neboť břemeno tvrzení a dokazování k případnému opaku (tedy zda již nebyl uhrazen) v řízení tížilo procesně pasivní žalovanou. Soud tak vycházel z tvrzení žalobkyně, že žalovaná uhradila na tento závazek pouze 1 075 Kč. Platbu 645 Kč na závazek druhý, ohledně kterého bylo řízení zastaveno, soud zohlednit nemohl pro procesní pasivitu žalované, když nelze bez dalšího dovodit, že by takové splátky nebyly v době splácení účelově určeny na konkrétní úvěr. Se žalovanou byla platně sjednána smlouva o půjčce dle § 657 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník v tehdy platném a účinném znění, z níž původní věřitelka plnila řádně. V rozsahu jistiny po započtení úhrady 1 075 Kč, včetně úroku z prodlení z takto sníženého základu, čemuž odpovídá I. výrok shora, soud mohl žalobě vyhovět. Soudu není známo, proč žalobkyně nepřistoupila k vymáhání dříve, omezení § 1805 odst. 2 o. z. nelze na věc aplikovat, neboť prodlení započalo před účinností tohoto pravidla. 8. Pokud se však týká plnění v rozsahu III. výroku shora, soud shledal nárok v takové části pro rozpor s dobrými mravy absolutně neplatným. Sjednané navýšení 6 640 Kč v podobě„ souhrnného poplatku“ je třeba posuzovat dle svého obsahu. Zjevně se jedná o jediné navýšení úvěru, které je skutečným důvodem poskytování takového produktu a jediným ziskem podnikatele, podle svého obsahu se tak jedná o jiné vyjádření úrokového navýšení. Takové navýšení pak odpovídá sazbě 66,40 % ročně. Z odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2012 ve sp. zn. 3 Tdo 225/2012 se podává, že sjednaný úrok ve výši 65 % je plněním, které je co do povahy a výše v hrubém nepoměru s plněním poskytnutým pachatelem, ale takový nepoměr může podle konkrétních okolností případu zakládat i sjednání nižšího úroku. I bez exkurzu do tres