20 C 407/2022-64 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne [datum], zaplacení plnění z úvěrové smlouvy [číslo] ze dne [datum], sjednané mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], s jistinou 19 000 Kč, které se žalovaný zavázal splácet v 18 měsíčních splátkách po 1 916 Kč, tedy s navýšením jistiny o 15 471 Kč. Žalovaný však měla uhradit pouze celkem 11 100 Kč. Domáhá se tak 13 936,54 Kč na jistině, 8 967,82 Kč na poplatku, kapitalizovaného úroku z prodlení 3 213,15 Kč a dále od [datum] z jistiny do zaplacení a kapitalizovaného úroku 7 263,65 Kč a dále v sazbě 29 % ročně od [datum] z jistiny do zaplacení. Ohledně povinnosti věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet peněžitý závazek uvedla, že právní předchůdce prověřil bonitu žalovaného tak, že od něj získal údaje o osobních a majetkových poměrech dle zákaznické karty, prověřil žalovaným předložené doklady, a vycházeje ze zákonné i smluvní povinnosti žalovaného uvádět pravdivé skutečnosti, zápůjčku poskytl. K tomu předložila zákaznickou kartu. 2. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila předem a žalovanému soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaný na výzvu ve stanovené lhůtě nereagoval, důsledkem je předpoklad jeho souhlasu s tímto postupem. Žalovaný v řízení zůstal pasivní (v důsledku jeho nezájmu o dosažitelnost na adrese trvalého pobytu se nejspíše o probíhajícím soudním řízení ani nedozvěděl), adresu pro doručování vedle své adresy trvalého pobytu ohlašovně nenahlásil. Soud žalovaného obeslal i na zjištěnou emailovou adresu, žalovaný přesto v řízení ničeho neuplatnil. 3. Od novely občanského soudního řádu, provedené zákonem č. 7/2009 Sb., je adresát odpovědný za existenci adresy pro doručování a ochranu vlastních zájmů a je též povinen zajistit přijímání písemností na této adrese bez ohledu na to, zda se zde zdržuje. Je věcí adresáta, zda se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu doručování, kde je pro něho bezpečné, že mu bude zásilka doručena. Soud na zákonem stanovenou adresu doručuje povinně, i kdyby mu bylo známo, že na ní k předání a převzetí listiny nemůže dojít, a byť by se dozvěděl ze sdělení některého z účastníků či jiných osob nebo ze své úřední činnosti, kde se adresát fakticky zdržuje. Adresátu lze doručit i na jinou adresu, to však nemá vliv na povinnost soudu doručovat na povinnou adresu pro doručování. Omluvitelným důvodem, pro nějž by bylo možno vyslovit neúčinnost náhradního doručení, nemůže být skutečnost, že se fyzická osoba na adrese pro doručování trvale nezdržuje (usnesení Nejvyššího soudu ve sp. zn. 32 Cdo 80/2012). I nadále je tedy oficiální doručovací adresou žalovaného adresa dle registru obyvatel a z doručení na adresu faktického pobytu lze procesně vycházet pouze a jen tehdy, pokud dojde k převzetí do vlastních rukou (a v řízení k tomu ani nedošlo). Žalovaný by tedy měl zvážit, zda se chce i nadále před písemnostmi„ skrývat“ za formální adresou, či zda se stane dosažitelným pro úřední korespondenci. Pro účely doručování přitom každý může vedle své adresy trvalého pobytu vůči ohlašovně (typicky obecní/městský úřad v místě trvalého pobytu) nahlásit i tzv. doručovací adresu (§ 10b zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel), pokud je odlišná. Taková adresa je pak zobrazena v každém výpisu z centrálního registru obyvatel pro všechny státní instituce. Její uvedení není na rozdíl od trvalého pobytu podmíněno doložením právního vztahu k nemovitosti. Nejspolehlivějším řešením je však bezplatná datová schránka. Obecně lze konstatovat, že nedosažitelnost žalovaných ze strany státních orgánů je – při existenci celé řady i bezplatných poraden, poskytujících alespoň hrubé, avšak užitečné informace o možnostech právní ochrany před žalobou - jednou z významných příčin, proč posléze žalovaní čelí "neočekávanému" vymáhání již pravomocných exekučních titulů (nález Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ze dne [datum]). Ignorováním svých práv žalovaný (s největší pravděpodobností) nezískává žádnou reálnou výhodu a pouze se sám připravuje o možnost účastnit se řízení, vznášet nejrůznější procesní námitky, kterými lze podstatnou část soudy projednávaných nároků ze spotřebitelských závazků odrazit (neb jsou poměrně často relativně neplatnými), či přinejmenším ve svůj prospěch ovlivnit lhůtu ke splnění povinnosti (zejm. splátkový kalendář, který si tak nemusí„ zaplatit“ v nákladech následné exekuce). 4. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Postoupení pohledávky bylo dostatečně prokázáno již oznámením původního věřitele ze dne [datum] (č. l. 23). Zákaznickou kartou č. l. 25 bylo prokázáno, že žalovaný deklaroval nájemní bydlení, svobodný stav, učňovské vzdělání, odlišný pobyt od trvalého bydliště, jednu vyživovací povinnost, absenci vlastnictví automobilu, plný pracovní úvazek zámečníka u [právnická osoba], měsíční příjem 18 599 Kč, další příjem domácnosti 15 000 Kč, výdaje 2 000 Kč (sic!) a externí splátky zápůjček 6 300 Kč. S tím není v souladu údaj o absenci zápůjček u jiných společností hned v následující sekci. Je vyznačeno předložení 2 výpisů z bankovního účtu za září a říjen. Soud vyzval žalobkyni k doložení těchto výpisů (ryze z procesní korektnosti, neboť soud vždy obdrží stejnou odpověď – podklady nemá postupník k dispozici) a žalobkyně soud vyzvala, ať si výpisy zajistí s tím, že sama nezná ani příslušnou banku. Soud tak učinil, oslovil banky, které zjistil z údajů z jiných věcí žalovaného a ze tří oslovených bank [právnická osoba], potvrdila, že účet skutečně vedla a předložila výpisy za srpen a září 2018. Z výpisů č. l. 56 až 57 vyplývá, že měl příjem 21 096 Kč a 18 975 Kč, na účtu hospodařil s nulovým výsledným zůstatkem a prakticky výlučně formou postupných výběrů hotovosti z bankomatu. Smlouvou č. l. 26 žalobkyně prokázala poskytnutí jistiny 19 000 Kč, přičemž navýšení úvěru 15 471 Kč tvoří úrok 4 656 Kč (29 % ročně), poplatek 6 629 Kč spočívá ve„ zpracování úvěru, doručení, administrativní činnosti a flexibilní splácení“ a poplatek 4 186 Kč spočívá ve„ vedení zákaznického účtu a komfortním splácení“. Těmito ujednáními se soud s ohledem na právní posouzení blíže zabývat nemusel, setkává se s nimi však velice často. Tabulkou umoření č. l. 28 žalobkyně prokázala, že žalovaný celkem uhradil 11 100 Kč. Právní zástupce žalobkyně doložil dopisem (č. l. 29) vypracování i zaslání (č. l. 31) kvalifikované předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. do dispoziční sféry žalovaného. 5. Soud si v rámci přezkumu úvěruschopnosti vyžádal výpis NRKI (CNCB), což u tohoto typu úvěru s navýšením o účelově konstruované poplatky, považuje za nezbytné minimum úsilí věřitele. Z výpisu č. l. 49 vyplynulo, že kromě dvou pozdějších nebankovních úvěrů z června a 2019, měl žalovaný dále načerpaný úvěr u téže (původní) věřitelky a to ze dne [datum] s jistinou 7 000 Kč a týdenními splátkami (jejich výše 1 191 Kč je však zjevně chybně zavedeným údajem, neboť splátek má být 45), přičemž k říjnu 2018 měla činit nesplacená jistina ještě 7 096 Kč (do prodlení se splácením se žalovaný dostal již následující měsíc). 6. K osobě žalovaného bylo dále zjištěno, že u zdejšího soudu již čelí nebo čelil třem exekucím, z let 2021 a 2022, s jistinami 12 085 Kč, 3 564 Kč a 10 000 Kč. 7. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Žalovaný a právní předchůdce žalobkyně spolu usilovali o sjednání závazku zápůjčky ve smyslu § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, s charakterem spotřebitelského závazku. Soud vychází ohledně údajů o výši nesplněného závazku (tj. nad rámec úhrad 11 100 Kč) ze skutkových tvrzení žalobního návrhu, neboť břemeno tvrzení a dokazování k případnému opaku v řízení tížilo procesně pasivního žalovaného. Tvrzeny tak byly jen úhrady dle návrhu. 8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 tamtéž platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelské