12 C 138/2024 — Okresní soud v Teplicích

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně s žalovanou uzavřela podnájemní smlouvu ohledně bytu č. , hodnota, v domě na adrese , adresa, od , datum, , avšak žalovaná řádně nehradila platby za tento podnájem v období od , datum, do , datum, uhradila pouze částku , částka, a po započtení složené jistoty dluží nájemné v celkové částce , částka, se smluvním úrokem z prodlení, na tento nárok žalobkyně započítala složenou kauci ve výši , částka, a požaduje na nájemném částku , částka, se smluvním úrokem z prodlení. Dále žalobkyně uplatnila nárok na náhradu škody ve výši , částka, , která představuje částku, jež žalobkyně vynaložila v souvislosti s odstraněním škod, které vznikly na předmětu nájmu poté, co žalovaná byt opustila.2. Soud žalobu týkající se nároku na náhradu škody rozhodl v původním řízení vedeném pod sp. zn. , spisová značka, a nárok týkající se nájemného ve výši , částka, s příslušenstvím vyloučil k tomuto samostatnému projednání.3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a v řízení zůstala zcela pasivní.4. Žalobkyně vzala žalobu zčásti zpět tak, že co do smluvního úroku z prodlení požadovala pouze tento za nájemné v měsíci prosinec 2022 a do zbytku (smluvní úrok z prodlení za neuhrazení nájemného za měsíce červenec 2020 až listopad 2022) jej vzala zpět. Soud řízení výrokem I zastavil dle § 96 odst. 2, 4 o. s. ř., když souhlas žalované se předpokládá, jelikož ta se k výzvě soudu dle § 101 odst. 4 o. s. .ř, doručené jí dne , datum, , nevyjádřila.5. Soud z listinných důkazů zjistil následující: Ze smlouvy o podnájmu uzavřené dne , datum, mezi žalobkyní a žalovanou soud zjistil, že nájemce je na základě nájemní smlouvy ze dne , datum, uzavřené s vlastníkem nemovitosti nájemcem bytu č. , hodnota, o velikosti 2+1, který se nachází ve 3. nadzemním podlaží domu č.p. , Anonymizováno, v , adresa, v katastrálním území a obci , adresa, , který přenechal do podnájmu žalované, a to na dobu určitou od , datum, do , datum, s tím, že doba trvání podnájmu může být prodloužena dohodou smluvních stran v písemné formě. Podnájemné je sjednáno v částce , částka, měsíčně a zálohy na služby činí částku , částka, a jsou splatné spolu s podnájemným, a to do 25. dne v měsíci předcházející měsíci, za nějž má být hrazeno. Současně byl sjednán smluvní úrok z prodlení ve výši 0,25 % denně z dlužné částky za každý i započatý den z prodlení. Po skončení podnájmu je podnájemce povinen předmět podnájmu vyklidit a vyklizený odevzdat nájemci včetně vybavení a ve stavu, v jakém je převzal s přihlédnutím k běžnému opotřebení při řádném užívání, a to k poslednímu dni trvání nájmu. O předání a převzetí předmětu podnájmu sepíší smluvní strany písemný předávací protokol. Dle předávacího protokolu došlo k předání bytu č. , hodnota, o velikosti 2 + 1 na shora uvedené adrese dne , datum, a současně byla složena kauce ve výši , částka, .6. Z e-mailové komunikace soud zjistil, že žalovaná byla dne , datum, vyzvána k předání bytu ke dni , datum, v 11 hodin. Žalovaná dne , datum, požádala o prodloužení lhůty z důvodu zpoždění stěhovací firmy. Dne , datum, byl žalované navrhnut termín 10. 2. 20223 k vystěhování od 9:00 hodin. Žalovaná dne , datum, napsala, že byt není vyklizen z důvodu , podezřelý výraz, , resp., že není uklizeno.7. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, a podacího lístku soud zjistil, že žalovaná byla žalobkyní dopisem zaslaným na adresu jejího trvalého pobytu vyzvána k úhradě dlužné částky, a to ve lhůtě do , datum, .8. Žalobkyně přes výzvu soudu důkazy týkající se prodloužení podnájemního vztahu nedoložila.9. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:10. Žalobkyně s žalovanou uzavřely podnájemní smlouvu na dobu určitou od , datum, do , datum, . Sjednaná výše (pod)nájemného za uvedený byt činila , částka, . , adresa, Kč byla smlouvou sjednána jako záloha na služby. Při předání bytu byla složena kauce , částka, . Strany si smlouvou dohodly smluvní pokutu ve výši 0,25 % denně za dlužné nájemné. Tento podnájemní vztah skončil ke dni , datum, , avšak žalovaná byt opustila nejdříve , datum, , tedy byt užívala i po skončení podnájemní smlouvy. Přes výzvu žalobkyně žalovaná dosud neuhradila ničeho.11. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Souhlasí-li pronajímatel, může nájemce zřídit třetí osobě k věci užívací právo; byla-li nájemní smlouva uzavřena v písemné formě, vyžaduje i souhlas pronajímatele písemnou formu (§ 2215 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník).12. Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. (2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. (§ 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). (1)13. Není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Bylo-li plněno na základě neplatného nebo zrušeného právního jednání, právo na peněžitou náhradu však nevznikne v rozsahu, v jakém se to příčí účelu pravidla vylučujícího platnost právního jednání. (2) Plnil-li ochuzený za úplatu, poskytne se náhrada ve výši této úplaty; to neplatí, zakládá-li výše úplaty důvod neplatnosti smlouvy nebo důvod pro zrušení závazku, anebo byla-li výše úplaty takovým důvodem podstatně ovlivněna (§ 2999 zákona Parlamentu č. 89/2012 Sb., občanský zákoník).14. Soud zjištěný skutkový stav právně posoudil a s ohledem na skutečnost, že žalobkyně neprokázala smluvní vztah, posoudil věc dle ustanovení o bezdůvodném obohacení. Jelikož v případě užívání nemovitosti jde o obohacení, které nelze vydat, jedná se o právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny.15. Soud nejprve posuzoval, zda je žalobkyně, jako nájemce (nikoliv vlastník) nemovitosti, pasivně legitimovaná a dospěl k závěru, že ano. Žalobkyni svědčí nájemní právo k nemovitosti, které propůjčuje dalším za úplatu, a tak je i ona ochuzena o to, co by jinak mohla sama užívat, či dále pronajala jinému. Pokud žalobkyni svědčí aktivní legitimace ze smluvního vztahu, o čemž v obecné rovině nelze pochybovat, může být i ochuzenou a náleží jí tak i nárok z bezdůvodného obohacení. Soud tedy dovodil, že ochuzenou může být nejen vlastník, nýbrž i nájemce, tedy žalovaná, když zákon nic takového nevylučuje. Soud se dále zaobíral výší bezdůvodného obohacení. Jelikož mezi stranami bylo v bezprostředně předcházejícím období dohodnuto nájemné ve výši , částka, , soud tuto částku považoval za nájemné obvyklé. Ohledně částky , částka, se jednalo o zúčtovatelnou zálohu, která není cenou za užívání věci, ale zálohou na zúčtovatelné položky (energie), a proto ji za obvyklou cenu užívání věci nepovažuje.16. Jak bylo shora uvedeno, žalobkyni se předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě o tom, že žalovaná v období od , datum, do , datum, , tedy nejméně 30 měsíců užívala předmětnou nemovitost, čímž se bezdůvodně obohatila a jelikož toto obohacení nelze vrátit, je povinna za takové užívání uhradit cenu obvyklou ve výši , částka, . Žalovaná uhradila pouze částku , částka, a žalobkyně dále na dluh započítala jistotu ve výši , částka, . Dluh žalované tak představuje bezdůvodné obohacení ve výši , částka, . Ohledně příslušenství soud konstatuje, že ujednání o smluvním úroku se na daný případ nevztahuje, když celý dluh vznikl až po skončení smluvního vztahu. Splatnost bezdůvodného obohacení je teprve na výzvu, kterou byla předžalobní výzva ze dne , datum, odeslaná téhož dne s termínem splatnosti do , datum, . odeslaná téhož dne. Žalovaná se tak do prodlení dostala až dne , datum, a žalobkyni tak v souladu s § 1970 o. z. náleží úrok z prodlení ve výši stanovené § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.17. S ohledem na shora uvedené rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, že výrokem II žalobkyni přiznal bezdůvodné obohacení a ve zbytku žalobu výrokem III zamítl.18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 a § 146 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů nepřiznal. Zpětvzetí žaloby nebylo učiněno pro chování žalované a bylo tak zaviněno žalobkyní. Byť zamítnutá jistina by představovala úspěch, tak vzhledem k tomu, že v rozsahu zastaveného a zamítnutého příslušenství kapitalizovaná částka činí významnou část žalovaného nároku, nelze postupovat dle odst. 3 a i toto zamítnuté příslušenství představuje neúspěch žalobkyně. Při kapitalizaci zamítnutého a zastaveného nároku na smluvní úrok nelze dospět k závěru, že žalobkyně je úspěšná a současně žalované žádné náklady řízení nevznikly.