19 C 89/2024-41 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 15. 1. 2024 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku v celkové výši 14 630 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že mezi účastníky byla na základě žádosti žalovaného ze dne 12. 4. 2022 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, a žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 10 000 Kč na jeho bankovní účet. Žalovaný se zavázal tuto částku spolu s úrokem za poskytnutí úvěru ve výši 11 096,09 Kč zaplatit v 6 splátkách, kdy poslední splátka ve výši 3 223,74 Kč byla splatná ke dni 9. 10. 2022. Žalovaný svůj závazek nesplnil. S ohledem na prodlení žalobkyně požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Účastníci, ač řádně a včas předvoláni, se k jednání nedostavili, soud proto jednal ve smyslu ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v jejich nepřítomnosti.4. Z provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalobkyně k žalobě doložila listinu nazvanou „, Anonymizováno, č. , hodnota, “, kde žalobkyně vystupuje jako věřitel a žalovaný jako klient. Předmětem smlouvy je částka 10 000 Kč. U podpisu smluvních stran je u klienta uvedeno , Anonymizováno, . Dále žalobkyně doložila výzvu před žalobou ze dne 1. 2. 2023 a poštovní podací arch ze dne 1. 2. 2023.5. Z potvrzení plateb , právnická osoba, . za období dubna 2022 bylo zjištěno, že na účet žalovaného č. , č. účtu, byla dne 12. 4. 2022 připsána od žalobkyně částka 10 000 Kč.6. Zjištěný skutkový stav soud nejprve posoudil po právní stránce podle § 1824 a násl. a § 2395 a násl. občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 a dospěl k závěru, že žalobkyně předloženými důkazy neprokázala, že by byla mezi účastníky distančním způsobem v zákonem stanovené formě uzavřena smlouva o úvěru, jejímž předmětem by byl závazek žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč a závazek žalovaného za sjednaných podmínek tento úvěr splatit. Doložené listiny soud považuje za nedostatečné k prokázání tvrzení, že mezi žalobkyní a žalovaným vznikl tvrzený smluvní vztah a že žalovaný akceptoval tvrzené smluvní podmínky. Digitální podpis žalovaného z , Anonymizováno, nijak neztotožňuje žalovaného jako fyzickou osobu a neprokazuje jeho vůli souhlasit s uzavřením smluvního vztahu a akceptaci tvrzených smluvních podmínek. Nárok žalobkyně soud ovšem posoudil podle ust. § 2991 odst. 1 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014, když v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému na jeho účet dne 12. 4. 2022 částku ve výši 10 000 Kč. Žalovaný tyto finanční prostředky žalobkyni nevrátil. Soud má tedy za prokázané, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil a uložil mu proto povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 000 Kč. Ve zbytku žalobou uplatněné nároky, které by měly vyplývat z uzavřené smlouvy, jako nedůvodné zamítl. Soud byl připraven žalobkyni poučit ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. o povinnosti označit důkazy k prokázání tvrzení ohledně uzavření úvěrové smlouvy, ovšem žalobkyně se k nařízenému jednání nedostavila a dobrovolně se tak vzdala práva na poučení soudem o své povinnost unést důkazní břemeno a o následcích jeho neunesení.7. Protože je žalovaný v prodlení se zaplacením peněžité pohledávky, má žalobkyně vedle práva na zaplacení pohledávky podle § 1970 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 právo na zaplacení úroku z prodlení, a soud jí tedy přiznal zákonný úrok z prodlení. Ten počínaje dnem následujícím po marné výzvě k vrácení bezdůvodného obohacení, do zaplacení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Jako okamžik účinné výzvy k vrácení částky vzal soud ve smyslu ustanovení § 573 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 třetí pracovní den po odeslání předžalobní výzvy, tedy den 6. 2. 2023. Tedy až dnem 8. 2. 2023 se žalovaný ocitl v prodlení s vrácením částky. Z tohoto důvodu soud rovněž zamítl jako neopodstatněný úrok z prodlení uplatněný žalobkyní, který přesahoval období prodlení.8. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobkyně byla ve sporu úspěšná pouze částečně. Celková náhrada nákladů řízení by sestávala ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem zahrnujících odměnu advokáta za tři v řízení učiněné úkony, a to přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby, výzvu k plnění v celkové výši 900 Kč určené dle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., tři režijní paušály po 100 Kč přiznané dle § 11, § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., a 21% DPH ve výši 252 Kč přiznanou dle § 137 odst. 3 o. s. ř., když se v daném případě jedná o občanské soudní řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Žalobkyně byla ve sporu úspěšná v rozsahu 68% a neúspěšná v rozsahu 32%. Soud jí proto přiznal náhradu nákladů řízení v částce 811 Kč představující 36% celkových nákladů.9. Protože žalobkyně byla v řízení zastupována advokátem, uložil soud žalovanému zaplatit přiznanou náhradu nákladů řízení k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).10. Lhůty k plnění uložených povinností soud stanovil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.