20 C 188/2023-183 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne , datum, , zaplacení plnění z úvěrové smlouvy „Konsolidace půjček“ ze dne , datum, pro jistinu , částka, a „Expres půjčka“ ze dne , datum, pro jistinu , částka, , sjednaných mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, . Z úvěrů se domáhala plnění jak ve výrocích I. a II. shora. K povinnosti zkoumat úvěruschopnost se již tradičně vůbec nevyjádřila, což patrně souvisí i s tím, že byla vytížena podáváním souběžného návrhu pro další úvěr od shodného původního věřitele, projednaného zdejším soudem ve sp. zn. , spisová značka, , když další úvěr ze dne , datum, uplatnila v řízení zdejšího soudu sp. zn. , spisová značka, již dne , datum, . Soud tedy žalobkyni již tradičně vyzval k doplnění nezbytných skutkových tvrzení ke splnění povinností dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. a z opatrnosti jí dal najevo, že si je vědom, že se snaží okolnosti dalších úvěrů rozdělením do více žalob před soudem maskovat (ostatně úvěry, které těmito zásadními nedostatky netrpí, si původní věřitelka uplatňuje svým jménem sama).2. Ohledně povinnosti věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet peněžitý závazek v doplňujícím podání č. l. 82 uvedla, že právní předchůdce prověřil bonitu žalovaného tak, že od něj získal údaje o osobních a majetkových poměrech dle zákaznické karty, prověřil žalovaným předložené doklady, kontroloval NRKI, BRKI a další a vycházeje ze zákonné i smluvní povinnosti žalovaného uvádět pravdivé skutečnosti, úvěry poskytl. Na starší úvěr již žalovaný uhradil , částka, , na mladší , částka, . K tomu předložila výpisy z účtu, přehled údajných lustrací a vyjádření banky. K výslovnému poučení soudu, že považuje právního zástupce za 100 % vlastníka žalobkyně, se opět záměrně nevyjádřila a sdělila, nač se soud nedotazoval – tj. že právní zástupce není statutárním orgánem žalobkyně ani za ni není oprávněn jednat. Soudu nezbývá než konstatovat, že právě toho právní zástupce dosáhl zřízením svěřenského fondu, jehož statut zřetelně vyjevuje, že se jedná o převod dočasný. Dále doplňovala tvrzení podáním č. l. 160, ovšem místo požadovaných údajů ke konsolidovaným úvěrům opakovala svá tvrzení k úvěrům předmětným. Dalším vyjádřením č. l. 166 ze dne , datum, pak žalobkyně uvedla, že údaje k úvěrům konsolidovaným k dispozici nemá a znovu zdůraznila, že pokud banka úvěry poskytla, musela úvěruschopnost klienta vyhodnotit řádně (k čemuž může soud pouze poznamenat, že v minulosti již České národní bance oznamoval několik tranší klientů, kterým bylo touto bankou postupně poskytnuto několik úvěrů v řádech stovek tisíc Kč, aniž by byla povinnost dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. adekvátně splněna, a projednávaná věc bude zařazena do tranše následující).3. K projednání věci soud musel nařídit jednání, s jiným postupem žalobkyně nesouhlasila. Žalovaného se podařilo kontaktovat na tel. , tel. číslo, , uvedl, že je v SRN, ale do ČR jezdí, nesdělil jinou adresu, než stávající evidenční, požádal ale o zaslání informativní kopie na emailovou adresu , e-mail, , čemuž soud vyhověl. K věci se však nevyjádřil, k jednáním se nedostavoval a soud věc projednal v jeho nepřítomnosti.4. Od novely občanského soudního řádu, provedené zákonem č. 7/2009 Sb., je adresát odpovědný za existenci adresy pro doručování a ochranu vlastních zájmů a je též povinen zajistit přijímání písemností na této adrese bez ohledu na to, zda se zde zdržuje. Je věcí adresáta, zda se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu doručování, kde je pro něho bezpečné, že mu bude zásilka doručena. Soud na zákonem stanovenou adresu doručuje povinně, i kdyby mu bylo známo, že na ní k předání a převzetí listiny nemůže dojít, a byť by se dozvěděl ze sdělení některého z účastníků či jiných osob nebo ze své úřední činnosti, kde se adresát fakticky zdržuje. Adresátu lze doručit i na jinou adresu, to však nemá vliv na povinnost soudu doručovat na povinnou adresu pro doručování. Omluvitelným důvodem, pro nějž by bylo možno vyslovit neúčinnost náhradního doručení, nemůže být skutečnost, že se fyzická osoba na adrese pro doručování trvale nezdržuje (usnesení Nejvyššího soudu ve sp. zn. , spisová značka, ). I nadále je tedy oficiální doručovací adresou žalovaného evidenční adresa dle registru obyvatel a z doručení na adresu faktického pobytu lze procesně vycházet pouze a jen tehdy, pokud dojde k převzetí do vlastních rukou (k čemuž v tomto řízení nedošlo). Žalovaný by tedy měl zvážit, zda se chce i nadále před písemnostmi „skrývat“ za formální adresou, či zda se stane dosažitelným pro úřední korespondenci. Pro účely doručování přitom každý může vedle své adresy trvalého pobytu vůči ohlašovně (typicky obecní/městský úřad v místě trvalého pobytu) nahlásit i tzv. doručovací adresu (§ 10b zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel), pokud je odlišná. Taková adresa je pak zobrazena v každém výpisu z centrálního registru obyvatel pro všechny státní instituce. Její uvedení není na rozdíl od trvalého pobytu podmíněno doložením právního vztahu k nemovitosti. Nejspolehlivějším řešením je však bezplatná datová schránka. Obecně lze konstatovat, že nedosažitelnost žalovaných ze strany státních orgánů je – při existenci celé řady i bezplatných poraden, poskytujících alespoň hrubé, avšak užitečné informace o možnostech právní ochrany před žalobou - jednou z významných příčin, proč posléze žalovaní čelí "neočekávanému" vymáhání již pravomocných exekučních titulů (nález Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ze dne , datum, ). Ignorováním svých práv žalovaný (s největší pravděpodobností) nezískává žádnou reálnou výhodu a pouze se sám připravuje o možnost účastnit se řízení, vznášet nejrůznější procesní námitky, kterými lze podstatnou část soudy projednávaných nároků ze spotřebitelských závazků odrazit (neb jsou poměrně často relativně neplatnými), či přinejmenším ve svůj prospěch ovlivnit lhůtu ke splnění povinnosti (zejm. splátkový kalendář, který si tak nemusí „zaplatit“ v nákladech následné exekuce). V případě nutnosti vedení přeshraniční exekuce se naopak jeho náklady o to více navýší a na komplikace s tím spojené žalovaný zcela jistě není připraven.5. Právní zástupce žalobkyně pak za sebe posílal substitučního zástupce, proto při každém chybějícím podkladu bylo nutno jednání odročovat a proběhlo jich tedy neúčelně opět několik, a to dne , datum, (č. l. 108), dne , datum, (č. l. 158), dne , datum, (č. l. 164) a dne , datum, (č. l. 181), kdy byl vyhlášen rozsudek.6. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům.7. Postoupení pohledávky je dostatečně prokázáno již dopisem původního věřitele č. l. 52, předložila však i další důkazy (č. l. 16, 17, 20, 24). Dle registru obyvatel (č. l. 9) má žalovaný evidenční bydliště teprve od , datum, . Dle zjednodušeného výpisu obchodního rejstříku k žalobkyni (č. l. 19) z roku 2022 nevyplývá skutečný, vlastník, stejně jako ani z evidence skutečných majitelů, kde jsou uvedeny jen správkyně svěřenského fondu, nikoliv zřizovatel a beneficient, kterým je právní zástupce žalobkyně.8. Dle žádosti o úvěr č. l. 93 a vyjádření banky č. l. 95 žalovaný žádal o konsolidaci dvou předchozích úvěrů s dosavadními splátkami , částka, . Ve vyjádření se uvádí, že celková splátka je tak nižší, již však neuvádí, že souběžně poskytuje další úvěr s další splátkou. Vedle toho si byla vědoma dalších dvou úvěrů žalovaného (č. l. 96) s měsíčními splátkami , částka, a , částka, . Žalovaný ve formuláři žalobkyně, podepisovaném formou SignPad (vyplňoval jej tedy pracovník věřitele), na č. l. deklaroval bydlení u rodičů, učňovské vzdělání, svobodný stav, zaměstnání na dobu neurčitou s příjem 30 tis. Kč měsíčně od AGC Flat Glass Czech, a. s., a celkový příjem domácnosti , částka, . Historie tohoto úvěru je na č. l. 99 a násl. Soud vyzval žalobkyni k předložení výpisu běžného účtu žalovaného v období tří měsíců před poskytnutím tohoto úvěru, což soud považuje za zcela samozřejmý podklad věřitele pro hodnocení bonity klienta, ta odkázala na nutnost vyzvat původního věřitele, který soudu poskytl výpisy č. l. 113 až 127, tj. až do září 2019. Před čerpáním tohoto úvěru z nich vyplývá mzda žalovaného , částka, , , částka, a , částka, , splátky úvěrů po , částka, a , částka, (tj. , částka, ). V únoru 2019 je zde 8 plateb ve prospěch Payu Spolka Akcyjna (, částka, ), v březnu 2019 již 10 plateb (, částka, celkem), v dubnu 2019 rovněž 10 plateb (, částka, celkem). Smlouvou č. l. 26 žalobkyně prokázala, že dne , datum, usilovala o sjednání úvěru se žalovaným na částku , částka, , splácených deset let po , částka, včetně pojištění schopnosti splácet, přičemž část jistiny měla uhradit předchozí úvěry č. , č. účtu, (, částka, ) a č. , č. účtu, (, částka, ) a zbývající část na účet žalovaného bez omezení účelu. O současném sjednání revolvingového úvěru na , částka, se musel soud dozv