25 C 19/2024-33 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne , datum, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 20 193 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že její právní předchůdkyně (společnost , právnická osoba, .) a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 10 000 Kč. Úvěr měl být splacen do , datum, spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 10 193 Kč. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webových stránek , Anonymizováno, ., Anonymizováno, , kde se žalovaný nejprve registroval, požádal o poskytnutí úvěru, přičemž odsouhlasil návrh smlouvy. Žalovaný přes výzvu žalobkyně ničeho nezaplatil. , právnická osoba, . postoupila pohledávku vůči žalovanému žalobkyni smlouvou ze dne , datum, .2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Při jednání konaném dne , datum, soud v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 991/63 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž z provedených listinných důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.4. Z listiny „smlouva o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, “ bylo zjištěno, že spol. , právnická osoba, . dne , datum, vyhotovila návrh smlouvy, podle které měly být žalovanému jako klientovi poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný se měl zavázat tuto částku vrátit a zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 893 Kč, resp. ve výši 10 193 Kč (před slevou), to vše ve lhůtě do , datum, .5. Z potvrzení o platbě bylo zjištěno, že dne , datum, , právnická osoba, . převedla částku 10 000 Kč na bankovní účet č. , č. účtu, , jehož majitelem je žalovaný (sdělení , právnická osoba, .).6. Přípisem ze dne , datum, , právnická osoba, . žalovanému sdělila, že postoupila svoji pohledávku vůči žalovanému ze smlouvy o úvěru žalobkyni. Přípisem ze dne , datum, odeslaným téhož dne prostřednictvím provozovatele poštovních služeb (viz podací lístek) dále žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky ve lhůtě do tří dnů.7. Z dalších provedených listinných důkazů soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti.8. Ze shora uvedených skutkových zjištění soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Společnost , právnická osoba, . dne , datum, převedla na bankovní účet žalovaného částku 10 000 Kč. Žalovaný uvedenou částku nevrátil. , právnická osoba, . přípisem ze dne , datum, vyrozuměla žalovaného o postoupení pohledávky žalobkyni, která jej dále vyzvala přípisem odeslaným téhož dne prostřednictvím provozovatele poštovních služeb k úhradě dluhu ve lhůtě do tří dnů. Žalovaný přes výzvu žalobkyni ničeho nezaplatil.9. Po právní stránce soud zjištěný skutkový stav posoudil podle ustanovení § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), o bezdůvodném obohacení, když v projednávané věci bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 10 000 Kč, přičemž žalovaný připsáním uvedené částky na jeho bankovní účet získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu a byl povinen obohacení v uvedené výši vydat. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ve lhůtě do tří dnů dopisem odeslaným prostřednictvím provozovatele poštovních služeb dne , datum, , žalovaný však ničeho nezaplatil. Počínaje dnem , datum, je žalovaný v prodlení s plněním svého peněžitého dluhu (§ 573, § 1958 odst. 2 občanského zákoníku) a podle § 1970 občanského zákoníku mu vznikla rovněž povinnost zaplatit úrok z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pohledávka vůči žalovanému byla postoupena ve smyslu § 1879 a násl. občanského zákoníku žalobkyni, která je tak ve sporu aktivně věcně legitimována.10. Pokud žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku, svá tvrzení v tomto směru neprokázala, když nebylo prokázáno zejména, že se žalovaný registroval na příslušných internetových stránkách, že požádal o poskytnutí úvěru a zejména že akceptoval návrh smlouvy o úvěru. Nad rámec uvedeného soud dodává, že žalobkyně rovněž řádně netvrdila a neprokázala, že její právní předchůdkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, přičemž nesplnění této povinnosti má za následek absolutní neplatnost příslušné smlouvy. Soud byl připraven poučit žalobkyni o povinnosti tvrdit rozhodné skutečnosti a označit důkazy k prokázání svých tvrzení, žalobkyně se však k nařízenému jednání nedostavila a o možnost poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. se tak sama připravila.11. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně co do zaplacení částky 10 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení, a proto jí ve výroku I. rozsudku v této části vyhověl, přičemž ve zbylém rozsahu žalobu ve výroku II. rozsudku zamítl.12. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobkyně a žalovaný měli ve věci úspěch v obdobném rozsahu. Soud proto o nákladech řízení rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.13. Lhůty k plnění uložených povinností byly stanoveny podle § 160 odst. 1 věty prvé o. s. ř.