19 C 215/2025-40 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 2. 5. 2025 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku v celkové výši 17 615,82 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že mezi účastníky byla distančním způsobem uzavřena dne 3. 4. 2024 Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, a žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 8 000 Kč na jeho bankovní účet. Žalovaný se zavázal tuto částku zaplatit spolu s příslušenstvím sjednaným ve smlouvě k datu splatnosti sjednanému ve smlouvě v pravidelných denních splátkách počínaje dnem 3. 5. 2024 a konče dnem 24. 9. 2025. Žalovaný si při sjednání smlouvy zvolil volitelné služby, a to službu „, Anonymizováno, , Anonymizováno, “ za poplatek 168,36 Kč a zavázal se zaplatit poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše. Dále se zavázal zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 1,02 % denně z nesplacené části jistiny. Žalovaný svůj závazek nesplnil, když zaplatil na jistinu pouze částku 177,13 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Účastníci, ač řádně a včas předvoláni, se k jednání nedostavili, soud proto jednal ve smyslu ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v jejich nepřítomnosti.4. Z listiny nazvané „Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, “ bylo zjištěno, že zde žalobkyně vystupuje jako věřitel a žalovaný jako klient. Klient je označen jménem a příjmením žalovaného, je zde uvedeno rodné číslo, adresa, číslo účtu, e-mailová adresa a telefonní číslo. Předmětem smlouvy je částka až do výše 15 700 Kč. Dále je zde uvedeno, že tato částka bude převedena na označený bankovní účet klienta a má být vrácena do 25. 9. 2025. V předmětu smlouvy je dále uvedeno sjednání služby „, Anonymizováno, “ za poplatek 3,66 Kč denně, služby „, Anonymizováno, “ za poplatek 165 Kč a informační SMS servis za poplatek ve výši 0,96 Kč denně, poplatek za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky, smluvní úroková sazba ve výši 1,016 % denně, smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky ohledně níž je klient v prodlení až do zaplacení. U podpisu smluvních stran je uvedeno: podepsáno elektronicky dne 3. 4. 2024.5. Dále žalobkyně soudu doložila listiny nazvané „Výpis z posouzení úvěruschopnosti“, „Identifikované příjmy“, „Autorizace ověření totožnosti“.6. Z listiny nazvané „Přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli“ a ze zprávy , právnická osoba, . ze dne 8. 8. 2025 soud zjistil, že žalobkyně zaslala žalovanému na jeho účet č. , č. účtu, dne 3. 4. 2024 částku 8 000 Kč, přičemž tato částka byla na účet žalovaného připsána.7. Z předžalobní výzvy ze dne 16. 4. 2025 a z podacího lístku ze dne 16. 4. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, přičemž výzvu mu zaslala na adresu uvedenou v listině nazvané „Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, “.8. Zjištěný skutkový stav soud nejprve posoudil po právní stránce podle § 1824 a násl. a § 2395 a násl. občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 a dospěl k závěru, že žalobkyně předloženými důkazy neprokázala, že by byla mezi účastníky distančním způsobem v zákonem stanovené formě uzavřena smlouva o úvěru, jejímž předmětem by byl závazek žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr až do výše 15 700 Kč a závazek žalovaného za sjednaných podmínek tento úvěr splatit. Doložené listiny soud považuje za nedostatečné k prokázání tvrzení, že mezi žalobkyní a žalovaným vznikl tvrzený smluvní vztah a že žalovaný akceptoval tvrzené smluvní podmínky. Podpis žalovaného v nespecifikované elektronické formě nijak neztotožňuje žalovaného jako fyzickou osobu a neprokazuje jeho vůli souhlasit s uzavřením smluvního vztahu a akceptaci tvrzených smluvních podmínek. Nárok žalobkyně soud ovšem posoudil podle ust. § 2991 odst. 1 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014, když v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému na jeho účet částku ve výši 8 000 Kč. Žalovaný tyto finanční prostředky žalobkyni zcela nevrátil, když dle tvrzení samotné žalobkyně zaplatil dne 26. 7. 2024 pouze částku 177,13 Kč. Soud má tedy za prokázané, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil a uložil mu proto povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 7 822,87 Kč. Ve zbytku žalobou uplatněné nároky, které by měly vyplývat z uzavřené smlouvy jako nedůvodné zamítl. Soud byl připraven žalobkyni poučit ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. o povinnosti označit důkazy k prokázání tvrzení ohledně uzavření úvěrové smlouvy za sjednaných podmínek, ovšem žalobkyně se k nařízenému jednání nedostavila a dobrovolně se tak vzdala práva na poučení soudem o své povinnost unést důkazní břemeno a o následcích jeho neunesení.9. Protože je žalovaný v prodlení se zaplacením peněžité pohledávky, má žalobkyně vedle práva na zaplacení pohledávky podle § 1970 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 právo na zaplacení úroku z prodlení, a soud jí tedy přiznal zákonný úrok z prodlení. Ten počínaje dnem následujícím po marné výzvě k vrácení bezdůvodného obohacení, do zaplacení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Jako okamžik účinné výzvy k vrácení částky vzal soud ve smyslu ust. § 573 občanského zákoníku doručení předžalobní výzvy žalovanému dne 23. 4. 2025. Tedy až dnem 25. 4. 2025 se žalovaný ocitl v prodlení s vrácením částky. Z tohoto důvodu soud rovněž zamítl jako neopodstatněný úrok z prodlení uplatněný žalobkyní, který přesahoval období prodlení a zákonnou výši úroku.10. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobkyně měla ve sporu pouze částečný úspěch.11. Lhůty k plnění uložených povinností soud stanovil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.